Třetí část noci

Ťažkotonážne, pochmúrne,depresívne,odpudzujúce,desivé,znepokojujúce s neprirodzenou atmosférou.Tento film je veľmi odlišný od bežnej filmovej produkcie.Ale v Poľsku bolo urobených viac takýchto filmov.Film sa odohráva z veľkej časti v meste Ľvov,ktoré leží teraz na Ukrajine,ale vtedy ešte patrilo Poľsku,v tom čase bolo ale Poľsko okupované Nemcami.V celom filme nie žiadny normálny moment,všetko je tam akosi roztrieštené,veľmi ťažko sa to dá opísať,hoci dej nie je nijaký zložitý.Pripomínalo mi to hodne Franza Kafku.Všetko v celom filme je veľmi bezútešne,všetci sú veľmi skľúčený a žiadny úsmev v celom filme nie je.Hneď začiatok filmu je hodne krutý.Občas film pripomína aj Ingmara Bergmana.Naprosto šialená zaležitosť.Keď si spomeniem na ten ústav na výskum vši,ktoré prenášajú týfus,tak mi je ešte aj teraz zlé.To nie je film pre každého. (07.07.2011)

(KSE - P) Celovečerní debut Andrzeje Zulawského vznikl před nástupem tzv. "kina morálního neklidu", což je možná jeden z důvodů, proč se TŘETÍ ČÁSTI NOCI nedostalo tolik pozornosti v pozdějších letech. Přitom jde o kvalitativně srovnatelný počin se SPALOVAČEM MRTVOL, ve kterém zasazení do válečných let slouží k výpovědi o komunistické totalitě doby vzniku obou děl (1968 a 1971) a ústřední postava, na kterou se vyprávění omezuje a která se čím dál tím víc propadá do svých představ, zde svou mentální vyšinutostí slouží k zachycení atmosféry zmaru, bezvýchodnosti a deprese. Menší potíž bych viděl v tom, že ve SPALOVAČI MRTVOL není problém rozlišit, kdy se jedná o skutečný výjev a kdy o pouhou představu protagonisty, a tak je mnohem snažší být vyprávěním pohlcen a bavit se černohumornými pasážemi, které doceňuje především současná generace. VTŘETÍ ČÁSTI NOCI je již od samotného začátku vše vychýlené a ke konci to vede k nemožnosti rekonstruování fabule jako takové, což klade vysoké nároky na diváka, který může být v některých pasážích předistancovaný, ať se ruční kamera, její netradiční úhly a měkké svícení snaží o imerzi sebevíc. Pro plné docenění (či naopak odsouzení, protože může jít o ukázku narativního konstruktu a mind-fucku s pointou neospravedlňující předchozí dění) bych film potřeboval vidět minimálně ještě jednou. (01.02.2012)

Vysávanie príjemného, ušľachtilého zo životov prisatím sa vší na kožu. Hmýriacie sa tvory, ako záchrancovia života v prísľube z nich vyrábanej vakcíny. Degradácia tela i práce za získanie obživy. Atmosféra zmaru, riešiaca guľkou do hlavy každý náznak odporu. Slepota vodcu rebelov, vzletne protestujúca, no nevidiaca zmysel ani cieľ zriadenia, ktoré by malo nahradiť despotizmus. Rasizmus a selekcia panujúceho režimu zasahujúca jeho odporcov - pasujúcich sa za hodnotnejšie morálne autority, než ostatní ľudia. Alegória prežívania v dusnej šedi totality, prehliadka zástupných citov, predzvestí pádu. Minulosť kráčajúca prítomnosťou, nedefinovateľné a nejasné hranice vnímania i prežívania. Otcovia ničení postojom potomkov, potomkovia končiaci guľkou tyrana, matky strácajúce partnerov... Nemožno povedať, že ide o príjemný film. Viacero explicitne nechutných obrazov násilia a krvi a symbolických scén ukazujúcich zhnusenie v spoločnosti zúfalstva a tyranie. Nádej v podobe zatiaľ márneho, často tápajúceho, ešte častejšie potlačeného, ale predsa sa vzmáhajúceho odporu. Poliaci však takéto pochmúrne existenciálne podobenstvá majú akosi v krvi, čo je dané ich históriu hrdého, no až príliš často rozdeľovaného, zradeného a porobovaného národa. (12.02.2013)

Uff, dávno jsem nezažil u filmu tak šíleně tísnivý zážitek, kdy ta tíseň spolu s bezvýchodiskovosti zacházela spolu s hutnou atmosférou až do morku kostí a přenášela na mě tolik nevolnosti... Díky excelentní výtvarní stránce se ta tíseň zvláštně mísila s jemnou fascinací a pocitem, že úplně od ní zase nechci uniknout a že tohle procitnutí má přeci jenom jakýsi smysl. Takový znepokojivý nepoměr, jako ta nevšední práce několika ústředních postav, děsivá a při tom díky výsledku tak užitečná a tudíž hodná své existence. „Možná, že je tohle vyhlazování jako mor, seslaný proto, aby si lidé uvědomili hodnoty svého života...“  Vrátil jsem se k tomuto horrorově laděnému filmu zasazeného do válečné okupace po 5ti letech od prvního zhlédnutí a uděluji tentokrát o celou hvězdičku víc. Dřívější částečné znechucení se proměnilo v ocenění. Už od prvních scén s přepadením domu na koních a následného útěku mě tu totálně dostala a přikovala silná atmosféra podpořena dynamickou kamerou, k tomu snímek nabízí nejeden zajímavý motiv, často protkán i hlubším zamýšlením a zapůsobily na mě i dokumentárně laděné scény z „pěstování“ vší... Jediné, co mi vyloženě nesedlo, byla kromě pár hystericky přehnaných okamžiků hlavně stylizace závěru, kdy začne hrát moderní rocková hudba... což dosavadní atmosféru se silným dobovým nádechem nakonec zcela pohřbilo, než aby ji nechal Żuławski doznívat. [85%] (31.03.2023)

Válečné psycho. Andrzej Zulawski natočil o deset let později o něco známější thriller Posedlost, snímek, který kladl vcelku těžké nároky na diváka. To samé je nutno očekávat i u Třetí části noci. Nelze tento film jednoznačně uchopit ani pochopit. Hlavně bych rád zmínil velmi povedenou hudbu Andrzeje Korzynskiho, která dobře vykresluje atmosféru snímku. (28.09.2018)