Posedlost

Ou, tak tohle mi udělalo pěknýho Silvestra! Andrzej Zulawksi si může pěkně naprsenej podat ruku s Davidem Cronenbergem, protože Posedlosti se vyrovnají jen ty nejlepší Cronenbergovi počiny. Ta podoba spočívá především v na svou dobu totálně úchylnými, oplzlými a nechutnými prvky, jež naštěstí ani zdaleka nejsou vším, čímž má tahle těžkotonážní sada naplněnej arzenál. On ten film začíná vzhledem ke svému konci docela nevinnou a běžnou záležitostí, jakou je po rozvodu volajicí Itálie mladého manželského páru. V průběhu filmu dostane příběh takový točky, ve kterých se budou excelentní Isabelle Adjani a Sam Neill nastřídačku ocitat ve stavech čistočistého šílenství. To je s výpomocí do hloubky napsaných postav tak brilantně zahrané, že dialogům nejde prostě nevěřit a bizarní chovaní postav nesežrat. Je to psychologická nakládačka, kterou bude mít moc rád Lars von Trier. Dále pak krev, násilnosti a sprosťárny. Film obsahuje pár scén (např.úprava masa), u kterých jsem nechtěl vidět, co se stane, a na který nezapomenu ve spojení s tímto filmem. Sugestivnost snímku je extrémní, na mě fungovala v plné síle. Pointa a konec je ještě mnohem víc What the fuck? než celý film, takže já jsem odbouranej a je tutový, že si tenhle film pustím co nevidět ještě jednou. Mazec! (31.12.2013)

Spojenie psychologickej drámy a odporného hororu na hrane úchylnosti, bizarnosti a recesie. Najcronenbergovskejší, Davidom Cronenbergom nenatočený film vôbec. Niečo ako Mláďatá a Pavúk dohromady, a zrovnanie s VonTrierovým Antichristom má tiež niečo do seba. Ibaže keby to točil Cronenberg, nenatočil by skvele iba scény šialenstva, záchvaty a naturalistické, či krvavé scény zlučujúce ľudskú sexualitu s duševnými poruchami, alebo s organizmami neľudského pôvodu (mimochodom jedna z jeho obľúbených tém); dotiahol by film dokonca aj čo sa týka deja a zrozumiteľnosti rozprávania. A práve to je jediná slabina Zulawskeho filmu: všetky tie šialené scény sú veľmi sugestívne a niektoré skoro až nezabudnuteľné (Isabelle v metre, záver), ale nedržia až tak pohromade, ako by to dokázal David so slabším scenárom a béčkovými hercami. Takže hviezdička dole za trošinku nezvládnutú réžiu v nehororových pasážach. 90% (25.05.2012)

Tento nezávislý horror je nasiaknutý európskym filmovým štýlom až do morku kosti. Už od začiatku zdiaľky máva na rozlúčku akémukoľvek náznaku klišé, či stereotypu v príbehu, dialógoch, či dokonca v jedinečných hereckých výkonoch. Osobitosť celého filmu je skrytá najmä v príbehu, ktorý treba prijať taký aký je a nelámať si hlavu nad jeho racionalitou, či nad odchýlkami od jeho bežných mainstreamových kolegov. Zulawski ide naozaj cez mŕtvoly, hercov dohnal k brutálnym hereckým kreáciám a sám seba prekonal vo všetkých tvorcovských fázach. Možno to nebude posadnutosť, čo momentálne cítim k tomuto nevšednému filmovému zážitku, ale v každom prípade je to určite spokojnosť. 80%. (13.12.2009)

Psychotropní záležitost, kterou ocení především náročnější publikum. První hodina filmu si vás pomalu zpracovává, aby ta následující udělala z vašeho mozku mateří kašičku. Před maskéry smekám klobouk, jejich slizské monstrum stojí za to. Hlavní herecké duo skvělé, hlavně francouzská kráska Isabelle Adjani tu předvádí takový výkon, jenž pomalu hraničí s duševním kolapsem. Dokonce ani dvouhodinová stopáž mi nebyla na překážku. Zkrátka a dobře, Possession ve mně zanechal velmi silný dojem, jelikož na takovou šílenost se nedá zapomenout. 80%... (13.04.2011)

Chtěl jsem megapodivnost a megapodivnost jsem dostal. Artové až běda, plné naprosto nesmyslných scén, ale ve své přehrocené bizarnosti je to většinou až groteskní. Sam Neill tam je permanentně vyšokovanej. Furt dělá křečovitý ksichty na houpacím křesle, fackuje svojí ženu do krve a sebevražedně jezdí na motorce a přitom řve. Jeho žena se zase pořád hystericky svíjí, až z ní začne téct nějaká bílá sračka, jak z Bishopa. Do třetice všeho dobrého je tam jakýsi zenový Němec, co se nesmyslně pohybuje, trochu jak Jackie Chan v Drunken Masterovi, a vyhrožuje Samu Neillovi, že na něj bude útočit psychickou silou. To ale není to nejlepší. Žena Sama Neilla totiž v opuštěném bytě zabíjí chlapy a staví z nich jakéhosi chapadlovitého humanoida, se kterým pak náruživě šuká. Ta příšera je mimochodem hodně dobře udělaná a je škoda, že nemá víc prostoru. Kamera je dost dynamická a rozhodně jsem se nenudil, hlavně díky opravdu démonickému Samu Neillovi. Přesto bych ale uvítal větší žánrovou vyhraněnost. Bere se to moc vážně a filosofické přemítání o víře, bohu a nesmrtelnosti chrousta prostě nemohu přijmout s vážnym ksichtem. Fakt jsem se u toho víc gebil, než že bych byl napjatej, vystrašenej, nebo nedejbože nějak prozřel. (08.10.2015)