Čokoláda

Hlavní hrdinka měla trošku smůlu, že se snažila podnikat v době, kdy si lidé ze strachu před Bohem museli všechno dobré a příjemné odříkávat. Kdyby žena s takovými dovednostmi existovala teď a tady, tak by si zřídila nějaký televizní pořad o vaření a byla by do konce života zabezpečena. Film se mi hodně líbil a ani pořádně nedokážu odůvodnit proč. Možná proto, že všechny ty sladkosti, nad kterýma jsem slintal mi dokonale rozpumpovaly všechen endorfin v těle. Zahrané bylo vše skvěle. Dokonce i Johnny Depp si vychutnal takovou milou menší roličku. Celý film je takový hrozně pozitivní, hlavní hrdinka se pořád a na všechny zákazníky usmívá. Všechno je tak pěkně pestrobarevné. Pěkně, přepěkně odvyprávěné. Český dabing je velmi solidní. Vlastně to docela připomíná takovou milou pohádku. Dobře se na ni ovšem kouká. Doopravdy je Čokoláda film takový velmi příjemný a všem ho doporučuji. Absolutně jsem nečekal, že by se mi něco takového mohlo někdy líbit. 4* (16.07.2012)

"Čokoláda" je poriadne presladený film. Napriek tomu som si na ňom ako divák pochutnal. Švédsky režisér, Lasse Hallstrom s citom jemu vlastným, natočil príjemný snímok plný ľudskosti, s až rozprávkovo poetickou atmosférou. Príbeh o slobodomyslenej mladej žene, ktorá vnesie čerstvého ducha a šťastie do zapadnutej francúzskej dediny. Svojim príkladom (a čokoládou) prebudí prostú radosť zo života u miestných, konvenciami spútaných, obyvateľov. **** (27.09.2009)

Čokoláda nebo cokoli, co může způsobit potěšení, je v městečku, kam přichází Vianne, tabu jako všechno, co nesouvisí s modlením a odříkáním. Přitom by všichni tak rádi ochutnali. Vianne obrací svým přístupem k životu městečko naruby, ovšem vliv faráře je silný, takže k ní za čokoládou a nejen za ní chodí jen lidé, kteří jsou tak jako tak považováni za vyvrhele a nemají co ztratit. Právě ti jediní skutečně žijí. Skvěle obsazený, odehraný a zrežírovaný film, který osladí život i těm, kdo nejsou na sladký. (13.08.2004)

Pozoruhodná óda na čokoládu je holdem skutečně svobodnému lidství. Přesně a citlivě položená doba i místo děje (francouzský venkov té doby byl stále tvrzí výrazně katolického konzervatismu v podstatě starého feudálního režimu) přesně postihuje počátek prudkého hodnotového zlomu evropské společnosti, který se mohl udát kdekoliv - v Normandii právě tak jako v Province, v Kalábrii stejně jako v Aragonu, v Edinburghu srovnatelně jako v zapadlé kyperské nebo řecké vsi. Anonymní městečko, které se vědomě nevymanilo ze středověkého krunýře svých hradeb, místo, kde se téměř zastavil čas, reprezentuje jen jedno z posuzovaných pojetí života. Tím druhým je polyteistickou, zčásti ještě totemistickou mytologií podmalované putování dvou poutnic, matky a dcery, jejíž vzpomínka je hlavní dějovou linií neobvyklého příběhu. Konfrontace, která nemá vítěze, protože silnější je vždy ne ten, který ve jménu pýchy bere a odnímá, ale ten, kdo nerezignuje na pokoru a umí přijímat. Protože brát není dávat. Zhruba tak lze vystihnout zdánlivě průzračné mravní poselství tohoto mimořádného filmu. Severák, vítr drsné Skandinávie, vábí k těkání z místa na místa vždy a každého, a hopsavý klokánek dětské fantazie Pantoflíček, ho musí, chtě nechtě, následovat. Po velkém zlomu, po návratu k sobě samému, po odplynutí drsnosti, která skrývá až chlapeckou plachost navenek nesmlouvavě nesmiřitelného aristokratického starosty maloměsta se vlastně nic nemění. Jen lidé jsou tu na sebe milejší a zdvořilejší, pozorněji sledují své úspěchy i nezdary. Stařenská Madona drsného pábení v jedinečném podání Judi Denchové právě tak jako virtuózní magie něžné krásky Juliette Binochové nebo pokorný návrat k smysluplnému, vnitřně bohatému a tvořivému životu trampského tuláka a předchůdce beatniků i hippies v jedné osobě v podání Johny Deppa vedle dalších skvělých výkonů propůjčují tomuto poselství zvláštní neokázalou naléhavost. Naléhavost, která prostotou pravdy i střídmostí formy, v níž ji podává, je zváště působivou. Krajinná dvojkamera Rogera Bratta a Jeremy Brabena uchvacuje jak zasazováním města do jeho krajinného rámce, tak důsledným a důkladným mapováním a vychutnáváním zdánlivě všedních míst jeho ulic a zákoutí (zejména to platí o soše Reynaudova předka před kostelem a radnicí na plácku, který plní funkci centrálního náměstíčka). Vnějšková všednost mnohdy nezasvěceným jakoby nenabízela nic jiného než urousanou, vlastně opotřebovanou všednost; teprve bližší pohled naznačuje, že osobitost a výraznost nejsou zvláštním, ale všeobecným lidským kulturním statkem, který je dostupný pro každého z nás. Oslňující skandinávská obdoba českého čapkovského či fričovského všedního dne na rozhraní věků zůstává trvalým poselstvím-vzpomínkou, která do nás vstupuje spolu s rychle odeznívajícími posledními záběry filmu. (09.11.2008)

Sonda života na malé francouzské vesničce tolik konzervativní v otázce náboženské. Byť jen sebemenší potěšení je pro ně tabu, té vísce uzavřené od světa, ve které žijí lidé se svými smutnými či veselými příběhy. Jsou tak nevšímaví ke svému okolí, nebo raději nechtějí vidět realitu? Nikdo nezasáhne a nezabrání dalšímu týrání mladé ženy svým manželem, nesnaží se spojit dohromady matku s dcerou. Když tu jednoho dne přivlaje vítr nové a neznámé osoby... Hned nám může být jasné, že přistěhovalkyně nebudou mít lehké vplutí do tamějších poměrů, jelikož Vianne v podání mé oblíbené Juliette Binoche, má jakési osobité kouzlo, brzy podlehnou.. Neústupná, plná elánu, mladá a pracovitá žena si otevře svůj obchod s čokoládovými delikatesami. Při pohledu na všechny ty sladké lahůdky se mi sbíhaly sliny a já se tak utvrzovala ve faktu, že jsem velký čokoládový nadšenec. Z povzdálí svého obchodu jen němě sleduje obyvatele, kteří jsou vůči ní ještě pořád dost skeptičtí. Postupem času si získá alespoň převážnou většinu z nich a odhaluje tak jejich skrytá tajemství, přání, touhy zraněné city a otevírá jejich tajemné komnaty. Čokoláda probouzí vášně a jen díky ní pookřívají srdce místních, procitá v nich život a zjevuje se pro ně jako pokušení. Jak už to bývá, když vzniká něco nového, netradičního, najdou se i nepřátelé a i těm musí Vianne s úsměvem a chytrostí horákyně čelit. Bere lidi, jací jsou...se všemi chybami. Ve skrytu duše je to ale osamělá, tajemná žena plná touhy po lásce, která spíš než před světem utíká sama před sebou. Film ve mně vyvolával takový zvláštní nepopsatelný pocit něčeho starého, kouzelně zabarveného. Přesvědčivé herecké výkony mých oblíbených herců, nádherná hudba. Přistupte, zhlédněte a nechte si obměkčit srdce :-) (21.03.2008)