poster

Čokoláda

  • Velká Británie

    Chocolat

  • Slovensko

    Čokoláda

Drama / Romantický

Velká Británie / USA, 2000, 121 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • -bad-mad-wolf-
    ****

    Čokoláda mi chutnala o trošku více, než předchozí Hallstömova jablka. Čím že to je? Jednoduše, ačkoliv film nemá výraznou dějovou linku, dokáže šířit pohodu a příjemno od začátku až do konce. Vianne s dcerou se po příchodu do bezejmenné francouzské vesnice ujímá s úsměvem a zdánlivě nezlomným altruismem cukrárny a... a to stačí. V programu je přeměna zapadlé komunity, nechutně přecpané starými zvyklostmi a předsudky, na hřejivější místo k bytí. Kouzelnou hůlkou bude čokoláda a Viannina schopnost odhadnout zákazníkovi chutě, morálním zrcadlem banda říčních tuláků. Vianne je vskutku kouzelná v podání Juliette Binoche, a jakýsi pohádkový podtext má ve filmu skoro všechno - dal by se krásně vyprávět dětem před spaním. Starosta, snažící se v zahleděnosti do starých tradic Viannu vypudit, představuje lotra, kterému nevýrazně konkuruje násilnický Serge. Tulák Roux se stává Vianniným princem, nechybí ani nezbedná dítka a symbol moudrosti v podobě stařeny Armande. Otázkou je, zda pohádka dobře skončí, nebo sebou smýkne a předvede v druhé polovině nějaký nevídaný obrat. Myslím, že je to jasné. Viannina dilemata (zůstat, nebo prchnout před věčnými předsudky - usadit se, nebo pokračovat v kočovném životě předků) jsou klišé a ani se jinak tvářit nesnaží. SPOILER Spolu s popelem Vianniny maminky odchází i minulost, Vianna zůstává ve svém novém domově, s rodivší se láskou, s rodivším se krásným místem pro život. Ne nadarmo je první záběr na vesničku zahalen do chladných modrých barev, zatímco ten poslední krásně hřeje teplejšími odstíny . Čokoláda je ohromně hezký film, se sympatickými postavami, krásnou kamerou, neskutečně pohodovou atmosférou a neopomenutelnou hromadou čokoládových výrobků, kterému nesluší právě ty momenty, jež se snaží vytrhnout z pohádkové lehkosti a brázdit vody větší dramatičnosti. Nehledat katarzi, nehledat psychologickou hloubku, nehledat převratno a objevno. Nechat se unášet pohodou.(6.4.2008)

  • Terva
    *****

    Jedno malé francouzské městečko, kde lidé mají rádi poklid. Až jednoho dne.....říkají, že je ateistka...si tu otevře jedna žena malou čokoládovnu. Místní obyvatele to začíná škádlit. Pak připlují potulní cikáni....nejsou zváni......a jejich kapitán je....Johnny Depp. Jeho scéna se žížalou je dojemná. CITÁT - Jemná, pikantní......... A co teprve pečené kuřátko polévané čokoládou. Nezapomenutelná scéna je to masochistické vystoupení, které předvede pan hrabě. Ale severní vítr je......jo, to je už jiný příběh. CITÁT - Nejraději mám čokoládu......... Věnováno památce Mika Robertse (kamera operator) Vždy jsem si myslel, že to bude taková blbost, že jsem se tomu leta vyhýbal. Nakonec mně vůně čokolády přilákala a já se jen oblizoval.(26.3.2012)

  • Jeanne
    ****

    ...Poetika s francouzskou atmosférou, krásně barevně sjednocená, s příjemnou a ladící hudbou a HLAVNĚ plná scén s čokoládou, které se brzy staly tak známými a oblíbenými! Kdo se podívá na celý film aniž by měl chuť na čokoládu musí být opravdu hrdina nebo lže! Navíc film není postavený jen na chuťových scénách, ale taky na opravdovém, ale poklidmém ději a vývoji postav z malého městečka ...zbožňuju scénu, když Juliette Binoche přichází s dcerkou a větrem do města a mají ty kouzelné červené pláštěnky.(13.10.2003)

  • Johny_fork
    ****

    Patřím mezi ty, co by mohli žít jen ze sladkého, takže sem slintal skoro celý film, pro Čokoládu mě nenapadá chytřejší komentář, než prostě hezký film, odzbrojující síla vyprávění, příběh plyne pozvolně a citlivě, že si některých změn v životech obyvatel městečka nemusíte ani všimnout, ale tak nějak to cítíte.(1.3.2010)

  • sportovec
    *****

    Pozoruhodná óda na čokoládu je holdem skutečně svobodnému lidství. Přesně a citlivě položená doba i místo děje (francouzský venkov té doby byl stále tvrzí výrazně katolického konzervatismu v podstatě starého feudálního režimu) přesně postihuje počátek prudkého hodnotového zlomu evropské společnosti, který se mohl udát kdekoliv - v Normandii právě tak jako v Province, v Kalábrii stejně jako v Aragonu, v Edinburghu srovnatelně jako v zapadlé kyperské nebo řecké vsi. Anonymní městečko, které se vědomě nevymanilo ze středověkého krunýře svých hradeb, místo, kde se téměř zastavil čas, reprezentuje jen jedno z posuzovaných pojetí života. Tím druhým je polyteistickou, zčásti ještě totemistickou mytologií podmalované putování dvou poutnic, matky a dcery, jejíž vzpomínka je hlavní dějovou linií neobvyklého příběhu. Konfrontace, která nemá vítěze, protože silnější je vždy ne ten, který ve jménu pýchy bere a odnímá, ale ten, kdo nerezignuje na pokoru a umí přijímat. Protože brát není dávat. Zhruba tak lze vystihnout zdánlivě průzračné mravní poselství tohoto mimořádného filmu. Severák, vítr drsné Skandinávie, vábí k těkání z místa na místa vždy a každého, a hopsavý klokánek dětské fantazie Pantoflíček, ho musí, chtě nechtě, následovat. Po velkém zlomu, po návratu k sobě samému, po odplynutí drsnosti, která skrývá až chlapeckou plachost navenek nesmlouvavě nesmiřitelného aristokratického starosty maloměsta se vlastně nic nemění. Jen lidé jsou tu na sebe milejší a zdvořilejší, pozorněji sledují své úspěchy i nezdary. Stařenská Madona drsného pábení v jedinečném podání Judi Denchové právě tak jako virtuózní magie něžné krásky Juliette Binochové nebo pokorný návrat k smysluplnému, vnitřně bohatému a tvořivému životu trampského tuláka a předchůdce beatniků i hippies v jedné osobě v podání Johny Deppa vedle dalších skvělých výkonů propůjčují tomuto poselství zvláštní neokázalou naléhavost. Naléhavost, která prostotou pravdy i střídmostí formy, v níž ji podává, je zváště působivou. Krajinná dvojkamera Rogera Bratta a Jeremy Brabena uchvacuje jak zasazováním města do jeho krajinného rámce, tak důsledným a důkladným mapováním a vychutnáváním zdánlivě všedních míst jeho ulic a zákoutí (zejména to platí o soše Reynaudova předka před kostelem a radnicí na plácku, který plní funkci centrálního náměstíčka). Vnějšková všednost mnohdy nezasvěceným jakoby nenabízela nic jiného než urousanou, vlastně opotřebovanou všednost; teprve bližší pohled naznačuje, že osobitost a výraznost nejsou zvláštním, ale všeobecným lidským kulturním statkem, který je dostupný pro každého z nás. Oslňující skandinávská obdoba českého čapkovského či fričovského všedního dne na rozhraní věků zůstává trvalým poselstvím-vzpomínkou, která do nás vstupuje spolu s rychle odeznívajícími posledními záběry filmu.(9.11.2008)

  • - Poloha pohozeného pytlíku s čokoládou u odpadkového koše se v jednotlivých záběrech liší. (Geriel)

  • - Herečky Juliette Binoche a Lena Olin si spolu zahrály už ve filmu Nesnesitelná lehkost bytí (1988). (Hejtmy)

  • - Spoiler: Kvůli klokanovi, který v závěru filmu objeví, byli součástí štábu také tři trenéři. (Geriel)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace