Čokoláda

Čokoladá mi připomíná svojí kouzelnou atmosférou Burtonovské snové filmy jako je Velká Ryba, takže už jen tímhle jsem uchvácen, ale ještě když je to v Evropsém stylu, nemůžu si na nic stěžovat. Juliette Binoche, i když se mi jako ženská nelíbí, je doopravdy krásná a vyzařuje z ní opravdu velké charisma. Depp pro mě v jedné z nejmilejších rolí. Krásné a na konci jsem se neubránil silným emocím :-). Kouzelnéééé! (15.10.2008)

Čokoláda je taková malá velká evropská Amerika. Autorka předlohy má francouzsko-britské kořeny, švédský režisér Hallström opakuje své oblíbené herce (Johnnyho Deppa, vlastní manželku - bergmanovskou Lenu Olin) a brzy zařadí mezi své oblíbence taky Judy Dench. Všichni jsou okouzleni Juliette Binoche, ale já jsem si mnohem víc užila Carrie-Anne Moss. Atmosférou film předznamená Le Fabuleux Destin d'Amélie Poulain, i když se odehrává na francouzském venkově 15 let po válce... Každopádně mi přijde fascinující, že Joanne Harrisová postupně napsala ještě další dva romány o Vianne Rocherové. (31.03.2023)

Pozoruhodná óda na čokoládu je holdem skutečně svobodnému lidství. Přesně a citlivě položená doba i místo děje (francouzský venkov té doby byl stále tvrzí výrazně katolického konzervatismu v podstatě starého feudálního režimu) přesně postihuje počátek prudkého hodnotového zlomu evropské společnosti, který se mohl udát kdekoliv - v Normandii právě tak jako v Province, v Kalábrii stejně jako v Aragonu, v Edinburghu srovnatelně jako v zapadlé kyperské nebo řecké vsi. Anonymní městečko, které se vědomě nevymanilo ze středověkého krunýře svých hradeb, místo, kde se téměř zastavil čas, reprezentuje jen jedno z posuzovaných pojetí života. Tím druhým je polyteistickou, zčásti ještě totemistickou mytologií podmalované putování dvou poutnic, matky a dcery, jejíž vzpomínka je hlavní dějovou linií neobvyklého příběhu. Konfrontace, která nemá vítěze, protože silnější je vždy ne ten, který ve jménu pýchy bere a odnímá, ale ten, kdo nerezignuje na pokoru a umí přijímat. Protože brát není dávat. Zhruba tak lze vystihnout zdánlivě průzračné mravní poselství tohoto mimořádného filmu. Severák, vítr drsné Skandinávie, vábí k těkání z místa na místa vždy a každého, a hopsavý klokánek dětské fantazie Pantoflíček, ho musí, chtě nechtě, následovat. Po velkém zlomu, po návratu k sobě samému, po odplynutí drsnosti, která skrývá až chlapeckou plachost navenek nesmlouvavě nesmiřitelného aristokratického starosty maloměsta se vlastně nic nemění. Jen lidé jsou tu na sebe milejší a zdvořilejší, pozorněji sledují své úspěchy i nezdary. Stařenská Madona drsného pábení v jedinečném podání Judi Denchové právě tak jako virtuózní magie něžné krásky Juliette Binochové nebo pokorný návrat k smysluplnému, vnitřně bohatému a tvořivému životu trampského tuláka a předchůdce beatniků i hippies v jedné osobě v podání Johny Deppa vedle dalších skvělých výkonů propůjčují tomuto poselství zvláštní neokázalou naléhavost. Naléhavost, která prostotou pravdy i střídmostí formy, v níž ji podává, je zváště působivou. Krajinná dvojkamera Rogera Bratta a Jeremy Brabena uchvacuje jak zasazováním města do jeho krajinného rámce, tak důsledným a důkladným mapováním a vychutnáváním zdánlivě všedních míst jeho ulic a zákoutí (zejména to platí o soše Reynaudova předka před kostelem a radnicí na plácku, který plní funkci centrálního náměstíčka). Vnějšková všednost mnohdy nezasvěceným jakoby nenabízela nic jiného než urousanou, vlastně opotřebovanou všednost; teprve bližší pohled naznačuje, že osobitost a výraznost nejsou zvláštním, ale všeobecným lidským kulturním statkem, který je dostupný pro každého z nás. Oslňující skandinávská obdoba českého čapkovského či fričovského všedního dne na rozhraní věků zůstává trvalým poselstvím-vzpomínkou, která do nás vstupuje spolu s rychle odeznívajícími posledními záběry filmu. (09.11.2008)

Od Lasse Hallströma se mi líbí skoro všechny jeho filmy víc než právě tenhle, ale i přesto Čokoláda ční nad obvyklý průměr romantických melodramat. Surovina uvedená v názvu jako symbol odlišnosti, revolty, boje proti konzervativnímu, úzkoprsému maloměšťáctví, symbol emancipace a myšlenkové svobody? Hmmm, dobré... A velká filmová metafora toho, jak těžké je odříkání, ale že i zhřešit (občas) není zas smrtelný hřích... (27.04.2007)

Soundtrack Rachel Portman: 1. Minor Swing - Django Reinhardt/Stephane Grappelli [2:14] ,2. Main Titles [3:08] ,3. The Story of Grandmere [4:09] ,4. Vianne Sets Up Shop [1:59] ,5. Three Woman [1:02] ,6. Vianne Confronts the Comte [1:22] ,7. Other Possibilities [1:35] ,8. Guillaume's Confession [1:30] ,9. Passage of Time [2:33] ,10. Boycott Immorality [4:39] ,11. Party Preparations [1:29] ,12. Chocolate Sauce [0:49] ,13. Fire [2:38] ,14. Vianne Gazes at the River [1:07] ,15. Mayan Bowl Breaks [2:15] ,16. Taste of Chocolate [3:09] ,17. Ashes to the Wind/Roux Returns [2:19] ,18. Caravan - Duke Ellington/Juan Tizol [3:43], (12.05.2011)