Čokoláda

Pohodový film. Že prej když ho uvidím, budu muset "vyžrat" místní obchod s Belgickou čokoládou. No, na mě to nezabralo. Nemám na ni chuť. Ale myslím, že to na filmu není to podstatné. Trochu mě mrzí, že Johny tam měl takový štěk, dobrý jako vždy, ale vrtět ocáskem ho bylo vidět opravdu pomálu. Moc se mi líbila ta muzika na lodi, v tu chvíli mi film dodál vášně - ne na čokoládu (jak bylo slibováno), ale na tanec. Taky dobré. Líbilo se mi, jak postupem času film nabíral na barvě a jak všichni měli takový krásný šišlavý přízvuk a zdravili se bonjour. Plus krásné městečko plné kočičích hlav... Sice trochu slabší 4*, ale pořád 4. (12.07.2009)

Můj šálek horké čokolády to tak úplně není,přeci jen u tohoto filmu si na své přijdou spíše ženy,ale stejně... Té přepečlivě budované hřejivosti,líbivé stylizaci a sladké Juliette je tak těžké odolat! Příchod Johnnyho film hodně provětral a opět se ukázalo,o kolik lepší výkony podával ten kluk deset let nazpět.Hallstöm tyhle slaďáky zkrátka umí jako málokdo a věci,které bych jindy jen těžko odpouštěl,mi v jeho režii připadají jako prkotiny.Navíc je tu naprosto báječný Alfred Molina,jehož závěrečné extempore ve výloze nemá chybu.Precizní práce s přidanou hodnotou. 80 % (05.07.2012)

Milý film, který se věnuje mému oblíbenému tématu a to trefování se do církve. Ne, dělám si srandu, moje oblíbené téma je čokoláda:) 4**** jsou naprosto adekvátní ohodnocení za Johna Deppa, Juliette Binoche, Alfreda Malinu, Carrie-Ann Moss, Judi Dench (+ Petera Stormareho), za hezký příběh, za spoustu čokolády a za dobře zvládnuté technické náležitosti filmu jako je hudba nebo kamera. (03.09.2006)

Čokoláda je taková malá velká evropská Amerika. Autorka předlohy má francouzsko-britské kořeny, švédský režisér Hallström opakuje své oblíbené herce (Johnnyho Deppa, vlastní manželku - bergmanovskou Lenu Olin) a brzy zařadí mezi své oblíbence taky Judy Dench. Všichni jsou okouzleni Juliette Binoche, ale já jsem si mnohem víc užila Carrie-Anne Moss. Atmosférou film předznamená Le Fabuleux Destin d'Amélie Poulain, i když se odehrává na francouzském venkově 15 let po válce... Každopádně mi přijde fascinující, že Joanne Harrisová postupně napsala ještě další dva romány o Vianne Rocherové. (31.03.2023)

Ne, ty tři hvězdy musím nechat, výš prostě nepůjdu. Kdysi se mi zamlouvala a stále zamlouvá ona ustrašenost a zatuchlá nehybnost jednoho městečka zajatého tradicemi, které je plné falešné morálky a kterému vládne samozvaný ochránce všeho a všech. S tím vším má pomoct čokoláda vonící z barevného obchůdku plného sladkého pokušení. Do šedých ulic totiž vítr přivál mladou ženu s dcerou a do jejího krámku brzy vstoupí řada zajímavých postaviček. Pokušení tu zápasí s odříkáním, švédská žánrová legenda Lasse Hallström pak s tím, zda vstoupí do chladnějších vod. Nevstoupí. Nakonec totiž nikdo není vyloženě zlý, jednotlivé figury jsou prostě jen oběťmi jakýchsi dávných muk, omylů či strachu. S podobnými látkami má Hallström zatraceně hodně zkušeností. Ví moc dobře, co chce točit, jak dávkovat všudypřítomný optimismus a emoce. Částečně zahřeje a pohladí, o to rychleji ale jeho poetickou pohádku ten samý vítr odvane. A já coby divák? Raději znovu strávím čas s jinými outsidery, třeba Gilbertem Grapem nebo s Homerem a doktorem Larchem. Ti se zaryli mnohem hlouběji a ani k tomu nepotřebovali dráždivou chuť čokolády. (18.07.2022)