poster

Interiéry

  • USA

    Interiors

Drama

USA, 1978, 93 min

Režie:

Woody Allen

Scénář:

Woody Allen

Kamera:

Gordon Willis

Producenti:

Charles H. Joffe

Střih:

Ralph Rosenblum

Scénografie:

Mel Bourne

Kostýmy:

Joel Schumacher
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • GodComplex
    ***

    Rezisersky rozhodne jeden z nejlepsich Woodyho filmu. Necpe se pred kameru, nemasti tam jednu trapnou hlasku za druhou, snazi se o zajimave a vizualne pusobive zabery, prestoze je to klasicky Allenovsky vztahove, tak si to drzi urcitou poklidne negativni atmosferu, ktera me osobne vyhovuje mnohem vic, nez kdyz tam jako obvykle strili sva sarkasticka sex moudra a sice se to nezbavilo Woodyho tradicni nudy, ale rozhodne ocenuji snahu o neco netypickeho, coz se u Drevaka deje opravdu malokdy. "At the centre of a sick psyche is a sick spirit." 6/10(10.4.2010)

  • eraserhead666
    ****

    Nečekaně prudce vážný Allen. Až mi to podrazilo nohy. Zpočátku jsem byl hodně nejistý. Veškeré filmařské pozlátko očesané na to nejdůležitější - silný příběh, vybroušené charaktery (obzvláště matka mě drtila silou parního válce), mozaika lidství, syrové herectví, absence hudby a střízlivá, nenásilná kamera. To všechno dohromady funguje jako dobře promazaný stroj.(24.11.2015)

  • betelgeuse
    ***

    „Nemohu ze sebe setřást skutečné důsledky umírání.“ Hysterické ženy, neurotičtí intelektuálové, rodinná traumata aneb Bergman projetý kafemlejkem. Ve smrtelně vážném kontextu působí Allenovi intelektuálové jako nesnesitelní narcisové, za jejichž dušezpytným patosem není nic než kopa nafouklých banalit. Stejně jako Allenovi jim chybí zakotvenost v hlubokém životním prožitku, jejich realitou je prožité umění jiných. „Chci se milovat se ženou, před kterou se necitím méněcenný.“ Scény, ve kterých postavy rozebírají druhý plán divadelních her nebo vyčilují ze špatných kritik, v jiných filmech Allen zesměšňoval, navážno vyznívají jako nechtěná sebeparodie (jak jinak parodovat vlastní komediální styl než přehnaně vážným patosem!). „Připadala jsem si jako stroj, který se co nevidět zhroutí.“ A navíc je tu Keatonová ve svých nejošklivějších letech.(17.10.2005)

  • mortak
    ****

    Scénář je výborný. Jednoduchý příběh o rodině, kde dcery vychované matkou toužící po dokonalosti parazitují na úspěšném otci tak, že dělají "umění" a nabalují na sebe další parazity. Jenže jenom otec má sílu opustit peklo a začít znova. Znám takové rodiny a oceňuji Allenovo umění popsat pravdu, i když občas schématicky (rozhovor o jednajících postavách v divadelní hře je následován neschopností dcer jednat v realitě). Ovšem Allenova režie je velmi statická a divadelní. Opravdu na jevišti by tento příběh vyzněl lépe.(5.11.2012)

  • Freemind
    ****

    Woodyho pomníček pro Ingmara - pitva vztahů, které hnijou a kvasí v prostředí škrobených rozhovorů o moderním divadle, interiérovém designu a frustracích nedoceněných literátů. Nejen zhrzená matička je psychicky labilní, prakticky všechny postavy jsou více či méně pokřivené, takže je jen otázka času, kdy se ta vší silou udržovaná konstrukce zhroutí. Takhle nějak si představuju peklo. Allen sice na Bergmana nemá, místy to trochu smrdí levnou pózou, ale přesto - takhle hutnou atmosféru bych od něj nečekal. Škoda, že v poslední době rezignoval na experimenty a vážnější témata a točí jen nedbale zábavné taškařice.(23.9.2012)

  • - Původně se měl film jmenovat Anhedonia, což je psychologický termín pro neschopnost prožívat radost z běžných životních situací. (Avalon820)

  • - Tento snímek je považován za vůbec „první vážný“ film Woodyho Allena. Je v něm také patrný Allenův obdiv k Ingmaru Bergmanovi. (Pavlínka9)

  • - Diane Keaton se v roli Renaty necítila a měla pocit, že se na ni nehodí. Později prohlásila, že jedině možnost pracovat s Geraldine Page (Eve) a Maureen Stapleton (Pearl) ji donutila zůstat. Fascinovaně sledovala Geraldine, která mezi záběry zašívala manželovo staré prádlo a během okamžiku byla schopna zahrát emotivní scény. (kenny.h)