poster

Interiéry

  • USA

    Interiors

Drama

USA, 1978, 93 min

Režie:

Woody Allen

Scénář:

Woody Allen

Kamera:

Gordon Willis

Producenti:

Charles H. Joffe

Střih:

Ralph Rosenblum

Scénografie:

Mel Bourne

Kostýmy:

Joel Schumacher
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Exkvizitor
    ****

    První Allenův nekomediální film dopadl překvapivě dobře a zkušenost, kterou zde udělal, začal využívat i ve svých dalších projektech - ty pak byly většinou kombinací obou nyní již vyzkoušených poloh, tedy jak komediální, tak psychologicko-dramatické (ostatně tonto model Mistr částečně použil už ve svém předchozím filmu Annie Hallová). Interiéry - velmi komorní a subtilní snímek - jsou příjemným zpestřením v dosud poměrně monotématické Woodyho tvorbě.(11.8.2005)

  • B!shop
    ***

    Allen si po vsech tech komediich zkusil poprve vaznej film bez spetky humoru a moc mu to nevyslo. Ne ze by to bylo spatne natoceny, to ne, na to je Allen zkusenej reziser, jenze to je proste takovy o nicem. Ne prilis sympaticky postavy s vaznou tvari resi tu vice, tu mene dulezity problemy a me bylo pritom naprosto ukradeny, co se s kym stane. Navic Geraldine Page je vylozene otravna. Zkratka takovy nezazivny drama.(28.1.2009)

  • ScarPoul
    ****

    Myslím si, že každý režisér je ovplyvnení mnohými tvorcami. Je jedno či sa jedná o spisovateľov, hudobníkov, alebo režisérov. Woody Allen je známy predovšetkým ako tvorca vzťahových komédií, kde hlavná postava - intelektuál - čelí obyčajným nástrahám života. Interiéry sú ale vážnym filmom. Táto pocta Bergmanovi je podľa môjho názoru veľmi silnou výpoveďou o vzťahu členov jednej rodiny. Dlhé zábery, striedme herectvo, absencia hudby a hlavne finále v rozbúrenom mori, dopomáhajú filmu k tomu aby bol emocionálne bohatší a pritom dialógovo striedmejší než ako sme u americkej produkcie a vôbec u tvorbe Woodyho Allena zvyknutý. Skvelá pomalá dráma, ktorá mi značne ulahodila a ktorá ma podľa môjho názoru v jeho tvorbe neoceniteľné miesto.(15.4.2012)

  • Jellini
    *****

    Jedna z nejjemnějších komedií, co jsem kdy viděl. Ta dokonalost a preciznost veškerých "interiérů" a jejich natočení Gordonem Willisem je nevídaná. Komediálnost vzniká z hry na Bergmana, ze zjemňování jemu typických filmových gest, napodobování jeho filmové řeči a z variací celých situací z jeho filmů. Asi nejlepším příkladem je dlouhá jízda kamery na pláži s rozostřeným, komicky položeným plotem v popředí, jakožto variace na Personu. Film se samozřejmě snaží i o "opravdovou" výpověď, chvílema je ale nad slunce jasné, že Allen ne úplně tuší, o čem a jak vlastně točí – tento fakt si ale zároveň celou dobu moc dobře uvědomuje. :)(24.1.2012)

  • Freemind
    ****

    Woodyho pomníček pro Ingmara - pitva vztahů, které hnijou a kvasí v prostředí škrobených rozhovorů o moderním divadle, interiérovém designu a frustracích nedoceněných literátů. Nejen zhrzená matička je psychicky labilní, prakticky všechny postavy jsou více či méně pokřivené, takže je jen otázka času, kdy se ta vší silou udržovaná konstrukce zhroutí. Takhle nějak si představuju peklo. Allen sice na Bergmana nemá, místy to trochu smrdí levnou pózou, ale přesto - takhle hutnou atmosféru bych od něj nečekal. Škoda, že v poslední době rezignoval na experimenty a vážnější témata a točí jen nedbale zábavné taškařice.(23.9.2012)

  • - Postavu Evy (matky) napsal Woody Allen pro Ingrid Bergmanovou. Ona bohužel musela odmítnout, protože v Norsku natáčela jiný film. (Morien)

  • - Tento snímek je považován za vůbec „první vážný“ film Woodyho Allena. Je v něm také patrný Allenův obdiv k Ingmaru Bergmanovi. (Pavlínka9)

  • - Diane Keaton se v roli Renaty necítila a měla pocit, že se na ni nehodí. Později prohlásila, že jedině možnost pracovat s Geraldine Page (Eve) a Maureen Stapleton (Pearl) ji donutila zůstat. Fascinovaně sledovala Geraldine, která mezi záběry zašívala manželovo staré prádlo a během okamžiku byla schopna zahrát emotivní scény. (kenny.h)