Umřít na lásku

Ach ta lidská netolerance, směšné předsudky, zadupávání do země toho nejkrásnějšího na světě, čemu se říká láska. A že tam byl věkový rozdíl? Vždyť to nebyl už desetiletý kluk a přesně věděl, co dělá, proč miluje Daniele a ta buzerace ze všech stran, včetně psychiatrie a vězení, to bylo i na mě moc. O právním systému ve Francii se píše možná kladně v novinách, ale nenechte se mýlit, je to tam stejné i dnes, jen možná v jiných případech, kde jsou pošlapávána lidská práva. Vím o tom své. Bylo vidět jak nesnesitelné to bylo pro oba, ty úprky, pryč od lidí, aby mohli být alespoň chviličku spolu a mohli se obejmout, políbit, říkat si něžná slůvka............. Ale láska je nejen krásná, ale mnohdy bolí do morku kostí a to byl tenhle případ. Neudržitelně dlouho nešlo držet se okraje hluboké propasti a tak to Daniele vyřešila pro ni v tu danou chvíli jediným možným východiskem. Perlu francouzské kinematografie s kouzelnou Annie a mně neznámého Bruna určitě doporučuji zhlédnout. (02.03.2017)

Strhující film odhalující a tvrdě kritizující bigotnost a netoleranci francouzské společnosti v krystalicky čisté podobě, kdy se státní úředníci zaštiťují morálkou a vahou svých úřadů ve slepé víře, že násilím udrží staré a přežité pořádky v revolučním květnovém období roku 1968. Proti tomu stojí vztah profesorky a jejího studenta, kteří jsou odhodlání bojovat za svou lásku navzdory bigotnímu systému, který perfektně ztvárnil François Simon v roli Gérardova otce. Postupná proměna profesorky Daniele Guénot (Annie Girardot) byla famózní, životná a v důsledku tragická. André Cayatte je známým kritikem těchto poměrů, které dokázal mistrně přenášet na filmová plátna a vzbuzovat hluboké emoce. Úžasný filmový zážitek, který si rád znovu pustím. (14.12.2014)

Tomu říkám dámy a pánové poctivé drama. Cayatte byl sice komplikovanější osobnost, ale možná díky tomu jaký to byl člověk uměl dokonale ztvárnit takovéto příběhy. Vynikajcí herecké výkony všech zůčastněných (i těch neznámých viz. herec co hrál Gerardova otce) a výborná kritika francouzské justice. Velmi propracované jsou i charaktery hlavních postav, jako příklad mohu uvést změnu Daniele a hysterický záchvat Gerarda v blázinci. Snad nejlépe je ovšem napsaná záporná postava, Gerardova otce. Člověka, který je schopný ze svého syna udělat blázna a postrach společnosti. Mohl klidně dostat v příběhu víc prostoru, těžko říct jak zajímavé by to pak ještě bylo. Ale shánění se vyplatilo, dávám 5. (25.02.2017)

Absolutně nechápu jak je možné, že tento skvost se 44 let uspěšně vyhýbá jakékoliv distribuci u nás. Od rána do večera nás otravují "mega filmama" na různých TV stanicích, v kinech se to hemží stupidními americkými blockbustery a nikoho nenapadne zakoupit takto kvalitní film.... To prostě moje hlava nebere. K filmu nemám slov, právě jsem jej zhlédl a jsem jím naprosto nadšen. Jestli takhle funguje justice ve Francii, pak je právem kritizována. Annie Girardotová v něm odehrála jeden ze svých nejlepších partů!!! (05.02.2014)

Radši mám Sňatek bez domova, kde jsou obě poloviny zakázané romance velice sexy a do ošemetné situace se montují jen puritáni, a ne i politika, masmédia a společnost. Příběh je ale silný, tragický a solidně natočený a Annie Girardot hraje velmi procítěně. Problém jsem měla s tím věžákem – jejím hereckým partnerem. Pokud tohle byla nejrychlejší spermie, hrůza pomyslet, co by vyrostlo z těch pomalejších. Fakt je strašnej. Z filmu mi bylo smutno. I nejvytrvalejší odvaha jednou klesne, když je palba příliš dlouhá a umřít na lásku je vznešené a krásné, jenže to zatraceně moc bolí. (titulky zde) (27.02.2017)