Konec agenta č. 312

Vladimíra Menšíka, který hraje Jaroslava Haška zcela zastínil a jako uragán rozmetal fenomenální výkon Josefa Kemra v roli agenta Špinky. To, co předvádí na plátně je neskutečný příval energie, grimas a humoru, jenž Haškovu povídku vyzdvihuje do nebes. Důkaz, že takový herec se už nikdy nenarodí. Ovšem i ostatní kolegové včetně Menšíka - to je taky radost pohledět! Jan Libíček, Vlastimil Hašek, Miloš Nesvadba jako Haškovi redakční kolegové, nebo Čestmír Řanda v roli policejního rady a František Filipovský jako radního pohůnek komisař Slavíček, nebo Soběslav Sejk hrající policajta. Typický Haškův nezaměnitelný sarkastický a satirický humor umně natočil Václav Hudeček. Vynikající zábava a pro haškology povinné shlédnutí. (13.07.2019)

Menšík si hraje na Haška a školí kolegy spiťary o revoluci. 1) Tohle si Jaroslav Hašek nezaslouží. Ze stručné jízlivě vtipné povídky Po stopách státní policie v Praze vyrobil scénárista P. Hanuš prostoduchou inscenaci v duchu komunální satiry. Všichni se moc snaží, i výborní herci, ale výsledný dojem je slabý. 2) Policejní komisař Slavíček (František Filipovský) se na rozdíl od váženého pana rady Hakla (Čestmír Řanda) za první republiky dobře uchytil. Změnil si jméno na Mrázka a nadále úspěšně sloužil pod radou Vacátkem. To už Jaroslav Hašek nezaznamenal. My to ale díky Televizní filmové tvorbě Praha víme. (22.04.2015)

Televizní komediální povídka s plejádou   českých herců. František Filipovský si opět   střihnul policejního komisaře velmi   připomínajícího pana Mrázka z Hříšných   lidí města pražského. Pan policejní rada je   samozřejmě také přítomen ve vynikajícím   podání Čestmíra Řandy. Pocta Miroslavu   Marvanovi je víc než zřejmá. Chvílemi je to   dost ale uřvaný a takřka až moc divoký,   takže se vtom dá lehce ztratit. Doba za císaře   Františka Josefa I. je koncipována satiricky.   Nakonec aby ne, když jednou z postav je samotný   Jaroslav Hašek. Klenot televizní tvorby tohle   asi nebude, ale za pozornost rozhodně stojí. (21.04.2015)

“Podívejte se, koho tady máme před sebou. Obdivuhodně bezcharakterního člověka. Který ovšem plní pouze svojí hnusnou čestnou povinnost… Která vychází z přísahy, kterou složil za padesát zlatejch, nemejlím se?, měsíčně. Koho máme před sebou? Úpřimnýho ničemu a lumpa.“ U téhle inscenace Haškovy povídky jsem se trochu zamyslela, jaký byl vlastně Hašek člověk. Skutečně to byl takový bohém, jak se obecně tvrdí? V jednoznačně kladném hodnocení tohoto dílka mě zpočátku zviklala Snorlax, která mluví o nepochopení Haška. Díky ní, jsem inscenaci sledovala opravdu pozorně. A došla jsem nakonec k závěru, že Hašek by byl především nadšen z Menšíka. Menšík je totiž minimálně člověkem, jakým by si Hašek přál být, pokud jím nebyl. V této inscenaci je Menšík rozhodně svůj. Nikterak se nestylizuje. O to víc vyniká jeho přirozenost, vlastnost, kterou by Hašek jistě ocenil. Ne pro své herecké umění, ale pro svou přirozenost byl Menšík vybrán. K ostatním atributům inscenace není třeba se nějak výrazně vyjadřovat. Říkat, že všichni ostatní odvedli své standardní skvělé výkony, to by bylo nošení dříví do lesa. Inscenace Haškovy povídky s lehkou ironií a velkou nadsázkou, jak má být. (09.05.2015)

Haškova povídka v podání špičkových českých herců v podstatě nemůže zklamat. Zajímavé je obsazení Vladimíra Menšíka do role Haška. Zpočátku mi to přišlo jako naprosto nesmyslný nápad, ale pak jsem zjistil, že v některých okamžicích je Menšík Haškovi až neskutečně podobný. Ovšem k tomu, aby tak působil celou dobu, by asi bylo zapotřebí více práce maskéra a přísnější režijní vedení, což nejspíš v Menšíkově případě nebylo moc reálné:-) (15.06.2018)