Konec agenta č. 312

Televizní komediální povídka s plejádou   českých herců. František Filipovský si opět   střihnul policejního komisaře velmi   připomínajícího pana Mrázka z Hříšných   lidí města pražského. Pan policejní rada je   samozřejmě také přítomen ve vynikajícím   podání Čestmíra Řandy. Pocta Miroslavu   Marvanovi je víc než zřejmá. Chvílemi je to   dost ale uřvaný a takřka až moc divoký,   takže se vtom dá lehce ztratit. Doba za císaře   Františka Josefa I. je koncipována satiricky.   Nakonec aby ne, když jednou z postav je samotný   Jaroslav Hašek. Klenot televizní tvorby tohle   asi nebude, ale za pozornost rozhodně stojí. (21.04.2015)

Hašek psal geniálně až když se vrátil z Ruska. Jeho předválečné povídky, které psal pro obživu, jsou kolísavé úrovně a někdy jsou docela slabé. K těm slabším patří i povídka, která posloužila jako námět k tomuto filmečku. Spíše agitka a fraška než povídka. Vladimír Menšík je zde sám sebou, ale nikoliv Haškem. I ostatní bardové českého filmu zde hrají své zavedené party, jen průměrný ohlas jejich lepších rolí a výkonů. Vesele se zde bourá císařství zpuchřelé, ač vylíčené fízlovské způsoby, tak charakteristické pro tehdy zrovna vládnoucí Normalizaci, jsou zde líčeny docela idylicky. (09.04.2017)

"Fratello mio, to zas bude facek!"                                                                                                                                         Pří vší úctě k Vladimíru Menšíkovi - typově mi jako Jaroslav Hašek nesednul. Jeho projev byl natolik specifický, že výsledné provedení byl prostě Menšík. Tady hrál hlavní roli jednoznačně Josef Kemr. Ovšem jinak velice vydařená televizní inscenace s dobovou atmosférou. (20.04.2015)

Pro mne slabý vývar z Haška. Jediné co inscenaci zachraňuje, jsou známé a oblíbené herecké obličeje. Výkony by byli zajisté excelentní, škoda skoro až odfláknutého scénáře, špatné práce režiséra a absolutní nepochopení lehkonohého Haškova humoru. *** pouze s úcty k hereckým aktérům. (15.08.2015)

“Podívejte se, koho tady máme před sebou. Obdivuhodně bezcharakterního člověka. Který ovšem plní pouze svojí hnusnou čestnou povinnost… Která vychází z přísahy, kterou složil za padesát zlatejch, nemejlím se?, měsíčně. Koho máme před sebou? Úpřimnýho ničemu a lumpa.“ U téhle inscenace Haškovy povídky jsem se trochu zamyslela, jaký byl vlastně Hašek člověk. Skutečně to byl takový bohém, jak se obecně tvrdí? V jednoznačně kladném hodnocení tohoto dílka mě zpočátku zviklala Snorlax, která mluví o nepochopení Haška. Díky ní, jsem inscenaci sledovala opravdu pozorně. A došla jsem nakonec k závěru, že Hašek by byl především nadšen z Menšíka. Menšík je totiž minimálně člověkem, jakým by si Hašek přál být, pokud jím nebyl. V této inscenaci je Menšík rozhodně svůj. Nikterak se nestylizuje. O to víc vyniká jeho přirozenost, vlastnost, kterou by Hašek jistě ocenil. Ne pro své herecké umění, ale pro svou přirozenost byl Menšík vybrán. K ostatním atributům inscenace není třeba se nějak výrazně vyjadřovat. Říkat, že všichni ostatní odvedli své standardní skvělé výkony, to by bylo nošení dříví do lesa. Inscenace Haškovy povídky s lehkou ironií a velkou nadsázkou, jak má být. (09.05.2015)