Ružové sny

Růžové sny jsou filmem o první lásce a ne lásce ledajaké. Mladý pošťák Jakub se zamiluje do krásné cikánky Jolany (překvapivá Iva Bittová) a protože sám cikán není, je to problém. Režiséru Dušanu Hanákovi se povedlo natočit snímek s naivně poetickou atmosférou, do které perfektně sedlo místy neohrabané herectví dvou hlavních mladých představitelů. Díky jejich naivitě, lehce nesmyslným dialogům, snovým sekvencím, kameře a hudbě se všechno pěkně propojilo do růžového snu. Z něj zamilované občas vytrhne realita slovenské vesnice sedmdesátých let. Mladému rozbijí hubu místní - „proč se taháš s cikánkou“ a následně i cikáni – „proč za ni pořád lezeš“. Sedly mně obě roviny, jejich prolínání nebylo vůbec rušivé. Stejně jako cikánština, které jsem sice moc nerozuměl, ale nějak mi to nevadilo. Celý film mi přišel uvěřitelný, režisér se evidentně snažil zachytit reálnou stránku co nejvíce autenticky a dle mě se mu to povedlo na výbornou… čtyři hvězdy. (19.12.2023)

Hanák natočil asi divácky najvďačnejší film. Film ktorý sa zaoberá, nazvime to takou rasistickou tématikou. Hľadám pre to aj lepšie pomenovanie ale nejde to. Neznášanlivosť gadžov(biely) a rómov(Slováci farby kofoli) je tu prezentovaná rovnakým spôsobom ako v Shakespearovej hre Rómeo a júlia. Lenže namiesto tragického konca na hrdinov čaká dospelosť. Nvota ako poštár Jakub prezentuje čudáckeho chalana, ktorého každý pozná, ktorému odstávajú uši a do ktorého sa zamilovala rómka Jolanka. Ich vzájomný vzťah, vyhrážanie sa rodinou toho druhého tomu druhému sú len malé prekážky ktoré na rozvíjajúcu sa lásku čakajú. Jakub kašle na svet a Jolanka tiež. A tak odídu spolu, preč od rodiny a pokúšajú sa žiť normálny život, lenže ružové sny videné cez ružové okuliare nemajú takú dlhotrvácnosť a nakoniec sa rozídu. Príbeh je obohatený o vedľajšie postavičky, ktoré sú vtipné, každá má svoje miesto či už na dedine alebo v príbehu - pán ktorému manželka nevarí a on tak rád je že na protest vylezie na strom aj z jedlom hovorí sama za seba. Iva bittová v úlohe Jolanky je krásna, vyplašená, utešená a hlavne uveriteľná a tak isto aj Jakub Juraja Nvotu - ktorý prechádza udalosťami a vysporiadáva sa zo životom po svojom. Hanák a Dušek si dali záležať na tvorbe scenára a je to vidieť, každá postava je premyslená a každá ako keby skutočná, okorenená o tú dedinskú a ľudskú vtipnosť ktorá vám zaručene vylúdi úsmev na tvári, lebo také niečo sa deje možno aj u vás na dedine. veľmi pekný film, ktorého zážitok je aj umocnení krátkou stopážou. (11.01.2009)

Poetika se filmu nedá upřít, hlavně díky snům hlavního hrdiny, kterého bezprostředně a přirozeně ztvárnil tehdy začínající Juraj Nvota. Cigánku, do které se zamiluje zahrála taktéž začínající Iva Bittová. Vadilo mě předabování českých herců Josefa Hlinomaze a Marie Motlové, když jejich pravý hlas znáte, těžko si na to zvyknete. Naopak Václav Babka a Libuše Havelková mluvili plynně po slovensky. Když spustili cikáni mezi sebou tu svoji hatmatilku, slovu jsem nerozuměl, ale asi to byl režisérův záměr. Růžové sny se zcela vymykají normalizační tvorbě sedmdesátých let, snímek mě ale upřímně moc nezasáhl. (13.03.2019)

...the hell did I just see? To, čo zhruba tri štvrtiny filmu bolo dejovým oblúkom síce nevybaveným, ale predsa dobre fungujúcim sledom epizódok zo vzťahu mladého poštára (veľmi slabo hrajúci Juraj Nvota) a cigánky (chrumkavá Iva Bittová), sa v záverečnej polhodine doslova zo sekundy na sekundu zmenilo na totálne mimózne WTF, kde skoky v čase a priestore (ktoré predtým pôsobili ako príjemný autorský zámer) prestali dávať akýkoľvek zmysel a kde vôbec celý film začal pôsobiť, akoby režisér ku koncu natáčania dostal do daru nejaký špičkový fet z Ameriky. (22.01.2012)

„Boli ste spolu?“ - „On ma asi nechce.“ - „Daj mu niečo do kávy a hotovo!“ Nevím, zda existuje i nějaká jiná verze, ale stejně jako nemám rád, když se kdoví proč musí předabovávat slovenští herci českými, vadí mi to i opačně. A z „romštiny“ jsem pro změnu neměl vůbec nic (což byl ale nejspíš i záměr tvůrců, takže budiž). Příběh v Ružových snech není podstatný, staví se hlavně na z filmu sálající letní atmosféře a mile naivní mladé lásce. Té okolnosti nepřejí, tudíž se i nálada (s pomocí výborné Hapkovy hudby) postupně začne proměňovat, ale divákův zájem tím neochabuje. Přece jen hlavní pár Nvota-Bittová je maximálně sympatický. Očekávaný a nevyhnutelný konec udělá s publikem své, ale příjemná vzpomínka zůstane. Krom předabování mě ještě lehce zklamalo, že dlouho fungující humor se pozvolna skoro vytratil. Tak či onak, celkově mi to dává slušné 4*. „Pozor na peniaze! Keď dávaš peniaze... počúvaš? Hmatateľne sa presvedčiť či ten človek žije. Keď spí na posteli, dotknúť sa ho. Keď nedýcha, nemá nárok!“ (28.10.2017)