Sokoli

Výsostně poetická roadmovie s mytologickým základem, která se vyrovnává s tématy svobody, přátelství a naplnění života. Nadchne především zcela přirozená a zároveň tajemně mrazivá Margrét Vilhjálmsdóttirs a podmanivé obrázky islandské krajiny. I to Německo získalo díky Friðrikssonovi nebývale severského ducha. (04.10.2005)

(LFŠ 2010) Friðrik Þór Friðriksson je považován za personifikaci islandské kinematografie především proto, že díky jeho na festivalech ceněným filmům Island vešel ve známost. SOKOLI ale žádnou cenu nikde nezískali, přestože byli na několik domácích nominováni (herec, film a technická kategorie), čemuž se nelze divit, protože jde o ten typ kulturního výprodeje, který mi přijde otravný. Pokud Island, tak sokoli, deprese a myšlenky či pokusy o sebevraždu i silná ženská hrdinka proti buranským mužům zákona; pokud Německo, tak trabant, prostitutky, zeď, šmelináři ad. Figurkaření a "humor" založený na potvrzování si předsudků ohledně určité země a jejím obyvatelům mi nepřijde vtipný, spíše xenofóbní, což je paradox, když se prostřednictvím banální symboliky vypráví o svobodě, zodpovědnosti za druhé a naplnění života v předvídatelné podívané, která je natolik líbivá, až se mi ze všech Friðrikssonových celovečerních počinů zamlouvá nejméně. (04.08.2010)

Pomalu plynoucí snímek, kde hlavní roli hraje zádumčivá řídce osídlená krajina Islandu, která poznamenává charaktery místních lidí. Vlastní děj je nepodstatný, ve skutečnosti spíš záměrně potlačený. Důležitá a pro mě přitažlivá je naopak poetická, téměř baladická atmosféra, kterou podtrhují svým výkonem oba hlavní herečtí představitelé. Margrét Vihjálmsdóttir je nicméně přece jen charismatičtější. Fridriksson už má na svědomí lepší bijáky, ale stále se jedná o kus poctivé filmařiny. Celkový dojem: 70%. (24.10.2006)

Jak považuju Fridrisonovy předchozí filmy Děti přírody, Zimnice a Andělé všehomíra za vynikající (Ďáblův ostrov pouze za dobrý), u tohohle filmu jsem se celkem nudil. Může za to hlavně banální scénář, který si něco, co je jasné chvíli po začátku, schovává na konec jako velké odhalení. Keith Carradine je v hlavní roli natolik nezajímavý, že mi bylo jedno, zda hned na začátku spáchá sebevraždu, nebo se bude filmem poflakovat až do jeho konce. Nakonec mě nejvíc pobavil Axel Prahl, který tu stejně jako o tři roky později ve filmu Willenbrock hraje majitele východoněmeckého autobazaru. (30.09.2005)

Hladce plynoucí příběh obdařený dávkou typicky severské absurdity a dech beroucími panoramatickými záběry. Vůbec rám záběru zde hraje důležitou roli. Pohledy kamery dávají vyniknout pečlivě zvoleným exteriérům, ať už to je samotná příroda nebo islandský venkov, jehož scenérie jsou místy až expresivně přibarvené (viz dům hlavní hrdinky). Samotná zápletka je samozřejmě silně nadsazená, ale i tak se mi zdá, že je místy až příliš srdceryvná a okatá. Ale v podstatě to výsledný dojem až zas tak moc nekazí. [LFŠ 2010] (01.08.2010)

Takové nějaké nijaké. Lépe to asi vyjádřit nedokážu. Vše je dost předvídatelné a herci nepředvádí nic, co by mě nějak zvlášť zaujalo. K tomu pár záběrů krásné islandské přírody, ale to je dost málo. Závěr dosti divný. (28.10.2006)

Moje první zkušenost s islandským filmem. O Fridrikssonovi jsem slyšel pouze v souvislosti s Anděly všehomíra, nicméně mi toto dílo není známo, takže jsem opravdu nevěděl, co mám od Sokolů očekávat... A dočkal jsem se docela příjemného překvapení. Komorní příběh o setkání dvou osamělých lidí z různých generací na mě působil příjemně, neusedle. Navíc je ve filmu do poslední kapky využíváno rozdílného charakteru obou hlavních protagonistů (Simonova zkušenost x Duina naivita). Nesmím zapomenout zmínit tolik skličující scénu, jakou byla ta s vyvražďováním psů a pálením domku...Na druhou stranu mi hodně nepovedený přišel konec. Rozuzlení, kdo je vlastně kdo, bylo naprosto zbytečné. Dal bych přednost vysvětlení, za co byl vůbec Simon v USA uvězněn. Navíc samotný konec přišel poměrně brzo. V příběhu se dalo pokračovat i se samotnou Duou a film zakončit poněkud tragičtěji...Podtrženo, sečteno, film na mě jakžtakž zapůsobil, režie však ne. S odřenýma ušima * * * *. (27.10.2006)

Vyzdvihl bych roli policajta-tvrďáka. Perfektně zahrané. // Konec mě docela překvapil, ale, že bych byl z filmu v extázi, to určitě ne. SPOILEROIDNÍ HLÁŠKY Z FILMU: "Zeptej se ho, proč ho zavřeli." "Nech těch nesmyslů. V Americe zavíraj všechny. Copak se nedíváš na televizi?" // "Já když je mi smutno, tak..." "Tak?" "Onanuju. Ty neonanuješ?" "To snad každý." // "Mami, americký peníze!" "Americký peníze?" "Jo. Čichni si!" (25.10.2006)

Přesně sem nechci, aby severská kinematografie směřovala. Šestý nálev PIGI čaje z jednoho pytlíku. (07.06.2009)

Aj vo svojom najslabšom filme F.T. Fridriksson dokázal svoje majstrovstvo. Hlavne dej odohrávajúci sa na Islande má nádherné kamerové podfarbenie, žiaľ cesta Nemeckom(zo začiatku fajn) a hlavne"preplácaný" nutne tragický záver znižujú zážitok dole. Prečo nemohla púť hrdinov skončiť normálne napr. niekde na chodníku bez prostriedkov a vypustením sokola?No v tom momente mi film veľmi sadol a prežrel som už spomínané nevydarené zakončenie. (30.07.2010)

Sokoli se budou líbit těm, co nebyli na Islandu (nádherná islandská krajina patří k největším pozitivům filmu) a neviděli ani jeden Fridrikssonův film... (08.01.2014)

Krásná příroda, toť vše, jinak nuda. Trochu zarážející je, že v Německu umí každý anglicky, i prostitutky a pobudové! Režisér to hlavním protagonistům příliš usnadnil!!! (30.09.2005)

Zklamání - slabý příběh, který nevtáhne diváka ani na krásná místa, ani do děje, ani do snění, ani do severské přírody a ani do přemýšlení... (03.10.2005)