Perché quelle strane gocce di sangue sul corpo di Jennifer?

Italský snímek „Perché quelle strane gocce di sangue sul corpo di Jennifer?“ je velmi příjemné giallo, které není tak tajemné, jak by si tvůrci přáli, ale stejně vydržíte až do konce, aby se odhalil ten, kdo je vrahem. A nakonec se odhalí. A kamera se celou dobu točí kolem krásné hlavní hrdinky. A na Edwige se prostě dobře kouká. Sama dokáže film skvěle utáhnout. (17.12.2018)

Opět jedno lehce nadprůměrné stylové giallo v hlavní roli s hvězdným párem tohoto subžánru Georgem Hiltonem a Edwige Fenech. Oba se společně objevili už v Martinově mistrovské excentrické prvotině "Strange Vice of Mrs. Wardh". Pro Fenech to byl v tomto subžánru už třetí zářez, pro Hiltona druhý, později si spolu ještě zahráli v "Tutti i colori del buio". Film má nádherné umístění a krásnou Massiho kameru (později už jako samostatný režisér), což je patrně nejsilnější článek tohoto filmu s tradičními giallo elementy. Massiho specializací byl pak cca za 1-2 roky především italský žánr poliziotteschi, nicméně i z tohoto filmu jsem měl tento dojem, a to z jeho některých úhlů kamery a některých sekvencí. Obraz a vizuální stránka filmu společně se skvěle zvolenou elegantní Nicolaiovou hudbou jsou skutečně nádherné a tak trochu v tomto žánru i neobvyklé. Činžovní dům a tajemný, šílený typicky černě oděný zabiják s gumovými rukavicemi a skalpelem, sadistické a obrazově nepříjemné, ale hlavně vynalézavé vraždy. Ta předposlední, památná, v rušných ulicích za bílého dne, kde pomalu došlo k lynči, byla hodně dobrá. Hraní je slabší, charaktery jednotlivých herců dobré, film ale obsahoval i nezbytnou dávku zdravého humoru, o to se postarala vtipná policejní dvojka. Smyslná Edwige Fenech, nejmenovaná královna gialla (ve filmu fotomodelka Jennifer), jako hrdinka nic moc, ale nebýt tam ona, tak se není pomalu na co koukat. Její obrazová přítomnost byla skutečně vyjímečná, a to když byla v nebezpečí nebo jen měla strach, tak v její tváři bylo stále něco kouzelného. Kdo je tedy zabiják a jaké jsou jeho motivy? Vzhledem k poměrně dostatečnému množství různých intrik, spiknutí a spletitostí s nekonečnými falešnými stopami a se spoustou podezřelých (kteří ale postupně odpadávají) to není téměř až do překvapivého konce jisté, což je dobře a což u tohoto druhu filmu vždy spolehlivě funguje. Děsivé, hrozivé, atmosferické, sexy, doporučeno nejen fanouškům žánru. Komentář zde jako čtvrtý v pořadí. (17.04.2010)

Carnimeo neumí obrazově čarovat jako Argento nebo Martino (a trochu mi lezl na nervy častým zoomováním), ale umí pobavit. Iris je giallo odlehčené opravdu vtipnou dvojkou policajtů, napínavé, když jde vrah na věc, nenudící, protože vám každou chvíli podstrkuje jiného možného pachatele, a hlavně Edwige Fenech se prostě neokouká (po kom Tarantino pojmenoval generála, co ho hraje Mike Myers v Panchartech?) a i tady dostává svému zvyku odkládat oblečení, kdy je to jen možné. 70% P.S. Pěkná galerie. (19.09.2009)

Nebýt Edwige tak asi žádná sláva. Asi píšu záměrně, protože při pohledu na ni prostě nedokážu střízlivě uvažovat a tak mi nezbývá než se opakovat a opět odpouštět, ať už nedomrlou hudební stránku či příliš nápadné indicie k odhalení vraha a pak "překvapivé" odmaskování. U gialla čekám spíš něco ve smyslu : "Tohle by mohl být on a ve finále není ." než "Tohle je jasně on a ve finále opravdu je." Navíc kromě Edwige ( jak jinak, že) se tady moc nevytáhli ani ostatní herci, zejména George Hilton tady dostal málo prostoru nebo svou roli odflákl, nevím, byl takový nijaký, fádní, nulový či co a např. to duo policistů už mě přímo sralo. Jenže Edwige...čtyři. (22.12.2013)

Sympatické a pravé giallo, to sa musí nechať. Aj napriek tomu, že má všetko čo má mať, nedokázalo sa mi dostať pod kožu. Zato v úvodnom morde v bytovom komplexe spáchanom záhadným vrahom v rukaviciach, sa išlo až pod ňu. Evidentne sa jednalo o vychytenú lokalitu nájomných bytov, keďže za krátko je voľný byt k dispozícii ďalšej záujemkyni – modelke Jennifer, ktorá však ale netuší, že apetít vraha sa ešte nenaplnil. Široký okruh možných páchateľov, ľahostajná polícia na ktorú nie je spoľahnutie a pretrvávajúce nebezpečenstvo, psychický stav Jennifer nijako neuľahčujú. Vďaka všemožným zvratom a postupnom odkrývaní tých najdôležitejších častí krvavej skladačky, je riešenie prípadu schované až na tom zhruba poslednom úlomku. Pár krát sa mi ho počas eliminácie možných podozrivých podarilo odkryť, nič však nebolo sto percentne isté. Pre neoblomných zarytých priaznivcov gialla bude projekcia The Case of the Bloody Iris filmovým sviatkom. (12.05.2009)