The Unspoken

V roku 1997 dochádza za múrmi jedného z rodinných domov na okraji malého mestečka k obrovskej tragédii. Napriek tomu, že je samotné miesto doslova nasiaknuté krvou, telá štvorčlennej rodiny sa nikdy nenašli. Vďaka povere šíriacej sa okolím, dokonca miestny obyvatelia zmenili popisné číslo domu na "666". Po 17 rokoch prichádza nová nájomníčka, Jeanie, ktorá potrebuje pomoc pri opatere so synom Adrianom. Svojej úlohy sa napriek varovaniu lesbickej priateľky Pandy, zhostí pomerne tichá, utiahnutá Angela, ktorá v rovnakom období prichádza o svoju pôvodnú brigádu. Dané rozhodnutie bude pre mladé dievča skúsenosťou, na ktorú nikdy viac nezabudne. Jodelle Ferland ako princezná temnoty zaujala v mnohých hororoch (a ÁNO kurva, myslím aj na Seeda od Uweho). "Unspoken" nie je výnimkou, pričom najväčšie obavy vo mne vzbudil najmä úvod. Ten totiž v mnohých prípadoch "nasľubuje" mnoho, no následne akoby skutek - utek. Som rád, že si táto ducharina takmer celú dobu udržala svoj štandard. Netvrdím, že ide o mimoriadnu atmosferickú pecku, pri ktorej sa divák bude lakať "na počkanie", no svoju kvalitu má, pričom denno denne človek narazí na tak lacné počiny, že si tento z môjho hľadiska vyššie hodnotenie ako je priemer skrátka zaslúži. Ja osobne som spokojný, taktiež ma milo prekvapilo gore, ktoré bolo solídne spracované (aj keď išlo len o nejaké dve-tri scénky). Takže za mňa zaslúžené tri - 60% (29.10.2016)

Atmosférické prostředí kanadského prdelákova mě naprosto vtáhlo a Jodelle Ferland si mě okamžitě omotala kolem prstu. Máme tu sice klasickou hororovou haunting house šablonu, ale dobře se na to i přes viditelně nižší budget dívá, má to pár drsných gore scén a člověk se sem tam i lekne, ale děsivé to taky úplně není. Potěšila mě řada známých spíše seriálových herců, jen škoda, že ne všichni dostali dostatek prostoru. A konec zamrzel. Tak lajdáckou pointu jsem věru nečekal. (11.12.2016)

Nebýt Jodelle, dám možná možná jen tři. Nebo jinak - kvůli Jodelle rozhodně dávám čtvrtou. Tahle holka má fakt něco do sebe a tolik se mi líbí, že bych se chtěl skoro převtělit do její lesbické kamarádky, i když to byla taková white trash čůza. Do sebe má něco i film, nebo aspoň já tenhle druh filmů miluju - pomalá, kamerově klidná mysteriózní duchařina s několika roztomilými brutalitkami. Nečekejte žádné nabubřelé efekty, žádné šokující lekačky, ale naopak se meditativně nalaďte na poklidný kanadský prdelákov, ve kterém fet nedýlují negři s hvězdami Mercedesu na zlatých řetězech, ale venkovští balíci ve flanelových košilích. Jen kdyby ta hloupá Jodelle radši na konci odešla s tou milou paní a jejím hezkým autistickým synáčkem, který byl fakt k sežrání (zbožňuju totiž démonické vraždící dětičky). (07.11.2016)

Jodelle Ferland vnímam ako mladú ženu, ktorá rada hrá v rôznych hororoch a mysterióznych filmoch. A musím uznať, že jej to ide veľmi dobre. Jej herectvo je prirodzené a vždy dokáže napínavú, prípadne hororovú situáciu ešte viac vyhrotiť. Tak tomu bolo aj v tomto prípade. Žiaľ, to je asi zároveň aj najväčšie pozitívum snímku. Úvod ešte ušiel, šikovne sa tu nastolila záhada a atmosféra začala pomaličky hustnúť. No už veľmi skoro sa to po obsahovej stránke pokazilo a príbeh skĺzol do osvedčenej šablóny hororového klišé, pričom neponúkol nič zaujímavé. Pridal by som aj na hororových prvkoch, či už na strašení alebo na gore. Boli tu síce v tomto smere jedna či dve pekné scény, ale to sa mi zdalo teda hrozne málo. Zo strašidelného domu a bubákov sa dá vytrieskať podstatne viac. Navyše záver bol jedno veľké sklamanie - hrozná banalita a rozuzlenie akoby ho vymyslel opitý scenárista. 55/100 (10.11.2016)

Vypadá to jako klasická duchařina o strašidelném domě, ale vedle Poltergeista se nabízí i démoni, čemuž napovídají krvavé pentagramy a zvířecí oběti okolo domu. Mě nakonec potěšilo, že vysvětlení bylo úplně jinde. Závěrečný záběr byl vtipný a pěkně dopověděl nastíněný fakt. Atmosféra napínavá, byť kolísavě. Kupodivu nejděsivější byly momenty, kdy Angela musela čelit trojici nebezpečných kreténů. Utržená čelist, let do sklepa, vražedné hřeby a nože. O krev nouze nebyla. Škoda jen, že Angela se občas chovala nemožně a pokaždé, když se lekla, jí něco vypadlo z rukou. Á propós, lekačky mi vadily ne proto, že se mám leknout, ale že byly opět v podobě padajících hrnců a výstřelů z kanónu. Jako celek fajn. 3,5* (08.07.2021)