Jeho dívka Pátek

Těžká zkouška divákovy pozornosti - žádná levná oddechovka na večer, tady nelze usnout nebo se nudit - a jeden z nejrychlejších filmů (možná vůbec nejrychlejší), co jsem kdy viděla. Dialogy a hlavně vtipy létají takovou rychlostí, že se ani nestihnete dosmát, a už je tu další vtip, a do toho se ještě v záběru pořád někdo přemisťuje sem a tam. Nebo jen na vteřinu uhnete pohledem, a musíte přetáčet zpátky, abyste viděli a slyšeli všechno, protože všechno je důležité pro děj. Zvláštní je, že i přes tu rychlost mi nepřipadalo, že ten film má jenom hodinu a půl, subjektivně to na ty dvě hodinky bylo určitě. A ty byly skvělé. 9/10 (18.04.2019)

Kontrast mezi černou a bílou dokonale definuje přítomnost a nepřítomnost Caryho Granta. Jako uragán smete všechny v okolí... bez něj se děj zvrhne v lacinou moralitku a hořekování nad odsouzeníhodnými novináři, s ním pak mizí mantinely a zpoza rohu vykukuje báječná komedie s dialogy ostrými jako břitva. Grant tak funguje jako respirátor, jen díky němu se může Howard Hawks pořádně nadechnout a osvítit celuloid. Bez něj by byl ztracen. Škoda, že Cary tak často odbíhá mimo záběr, mohlo to být pět hvězdiček jako vyšitých, dokonce jsem mu odpustil i tu podlost, se kterou k sobě láká bývalou ženu. Jednoduše dokonalý mizera, s dokonalým sakem a bezedným talentem pro záchranu sebejistých dam i chatrných zápletek. (26.10.2007)

Pohoršují mne přímočaré lži bez užití fantazie, ale často s velkou chutí intrikuji, takže šéfredaktor Walter Burns mi po celou dobu dělal velkou radost svým podlým chováním. Rovněž jsem nadšen z toho, že cucání faktů z palce na levé na noze bude patrně stejně staré jako žurnalistika sama. A to nepřehlédnutelné jiskření mezi bývalými manželi ve mně zase vyvolávalo fantazie, že tato dvojice pravděpodobně vyrážela ráno na plac ze stejného karavanu. (09.06.2012)

Co na klasickém hollywoodu nemůžu neobdivovat, co na něm občas miluju a občas nenávidím, je způsob, jakým filmy této éra mluvili o tom, o čem mlčeli. Jako praví foucaultovští noví viktoriáni, jejich tvůrci dokázali obratně vplétat sex a nasilí do toho, jak přímé zobrazení sexu a násilí na plátně absentovalo. Nejde ale jen o ty známé etické kódy, jde o celou tu hru znaků, dvojakost, jinotaje, hyperboly... Třeba His Girl Friday. Zavřete oči před screwballovou rovinou a podívejte co se na plátně vlastně odehrává: všichni bez vyjímky jsou zkorumpovaní, sobečtí, marniví a prospěchářští, vraždícím pomatencem manipulují pro vlstní cíle, obelhávají se nezáleží jim na tom, že nějaká žena se právě vrhla z okna, pokud z toho nemůže náhodou být trhák do ranního vydání. Zápletka je ve své podstatě naprosto mrazivá a krutá, podobně jako u mnoha slapsticků, ale přitom jako komedie funguje přesto geniálně... (09.12.2012)

Nemůžu si pomoci s tím, že tato komedie byla spíše psána na tělo dvojici Matthau - Lemmon, kteří ústřední dvojku ztvárnili v remaku Billyho Wildera. Ti dva mi sem sedí víc možná i proto, že mě v tomto díle mnohem více zajímá zápletka okolo tiskovin než vztahové rozbroje mezi bývalými manžely (to je pochopitelně ve Wilderově filmu pozměněno, jelikož Walter s Jackem by asi v takové pozici nemohli být, aniž by se jednalo o částečnou dobovou provokaci). Cary Grant a Rosalind Russell ale i přes mé nepatrné skřípání zubů vytvořili vynikající oponenty, natolik dobré, že jsem se po dobu stopáže vlastně nerozhodl, kdo mi je sympatičtější. Opticky sice vyniká něžnější část souboru, ale to je dle mě dáno i tím, že Grant zde není natolik prostorově výrazný jako v jiných svých filmech - particiálně to považuji i za kámen úrazu, jelikož je i přesto vtipnější, byť nezastírám, že tahle role je trochu odlišnější, než jsem od Caryho zvyklý (šéfovská pozice mi k němu nejde dohromady, k výše zmíněnému Walterovi Matthau už ano). Nejvíce si lámu hlavu nad závěrem filmu, jelikož úplně mění pohled na sledování předchozích 88 minut - je pravda, že třeba u Philadelphia Story byl podobný, ale tam jednalo o očekávaný zvrat, jen trochu jinak vygradovaný. Tyto mírné nesrovnalosti ale výrazně nedegradují celek jako takový a bude mě jistě zajímat, jak tato příjemná komedie z novinářského prostředí obstojí již se zmíněným remakem. (05.08.2010)