poster

Annihilation

  • USA

    Annihilation

  • Austrálie

    Annihilation

Dobrodružný / Drama / Fantasy / Horor / Mysteriózní / Sci-Fi / Thriller

Velká Británie / USA, 2018, 115 min

Režie:

Alex Garland

Předloha:

Jeff VanderMeer (kniha)

Scénář:

Alex Garland

Kamera:

Rob Hardy
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Spiker01
    ****

    Během sledování si nešlo nevzpomenout na Arrival. U toho mě naprosto ohromil konec a asi všichni se shodneme, že se jedná o velmi dobrý námět a film, který byl natočen podle kvalitního scénáře. U Anihilace je situace úplně jiná. Film to samozřejmě není tak výpravný a s obdobným tématem pracuje nepoměrně komorněji (než například Avatar, na kterého jsem si během sledování také vzpomněl). Někdo by spíše zmínil Predátora, ale to asi není důležité. Důležitá je především forma vyprávění, která první polovinu představuje až skoro nezajímavé sociální drama a honbu za pravdou, ovšem jenom aby v té druhé šokovala, či spíše jako v mém případě, naprosto vtáhnula do děje a až do konce nepustila a nutí člověka dlouze přemýšlet, co vlastně viděl. Jak si můžeme povšimnout i z hodnocení, Annihilation, podobně jako Natalie Portman, rozděluje diváky ve dví a spousta lidí dosud filmem nepolíbených (a například i knižní předlohou) jej odsoudí jako levnou báchorku, kterou producenti raději odklidili na Netflix. A já jsem rád, že to tak dopadlo, sic jako nečtenář jsem si musel několik souvislostí zpět dohledat, ale byl to pro mě vesměs velmi silný zážitek.(16.3.2018)

  • novoten
    *****

    Snad jen někdo, kdo nikdy o někoho nejbližšího nepřišel, může říct, že flashbacky plné těch nejsilnějších pocitů i nejpalčivějších výčitek, neplnily svou úlohu dokonale, nebo dokonce přecházely v nudu. Právě v nich se Natalie Portman ukazuje jako poklad a nejsprávnější volba pro hlavní roli. Její upřímné slzy nebo soustředěný výraz mě provedly po světě, kterým Garland naťukává všechny očividné či nenápadné zdroje (Příchozí, Vetřelci, Prometheus nebo Fontána), ale nikdy do inspirace nezabředne. Pokaždé z nastalé situace vybruslí originálně a než bys řekl maják, začíná snad i vážně tvořit onu novou klasiku, o které trochu zaskočeně mluvily zahraniční reakce, ať už díky vizuálu, žánrovému záběru nebo pointám. Jediné, co mě mrzí - a tvůrci jsou v tom nevinně - je fakt, že jsme si Annihilation mohli vyzvednout až na Netflixu. Hardyho kamera i neutuchající překvapení z nového světa byly určeny i pro evropské stříbrné plátno.(13.3.2018)

  • Psema
    ***

    Garland byl a je béčkař, což se vždycky odráželo hlavně v druhé polovině jeho scénářů, potažmo filmů. Annihilation není výjimka. Tematicky pestrý fetiš o sebedestrukci a možnostech evoluce, který se topí v břečkovém ději, který si neporadí ani s tak obligátní věcí, aby překvapil posloupností jednotlivých úmrtí. Tupě předvídatelněji už to asi nešlo ani v samotném finále, po kterém zůstává spíše ambivalentní pocit než spokojenost či odpor. "Nevím".(13.3.2018)

  • DaViD´82
    ****

    Damsels in distress tak trochu jinak. Sofistikované komorní p-o-m-a-l-é (pocitově jednou tak dlouhé; ovšem nejde o výtku) béčko, kde se však všichni chovají logicky a přiměřeně situaci a které si bere stejnou měrou ze Strugackých jako z Věci a Příchozích. Ovšem překvapivě málo z VanderMeerovy předlohy. Na jednu stranu podmanivě znepokojivé svými výjevy i hutnou atmosférou, na tu druhou se to halí do jakože interpretačně bohatého hardcore sci-fi přesahového rozměru, u kterého si vůbec nejsem jist, zda je opodstatněný a nikoli pouze předstíraný až banální. Každopádně (nejen) z těchto důvodů to v mysli drápky zasekne natolik spolehlivě, že se vám to z hlavy nevykouří s náběhem závěrečných titulků.(12.3.2018)

  • Ant
    *****

    Jednou za čas se objeví scifi, ze kterého máte pocit, jako by bylo natočeno v jiné realitě. Dá se nazvat různě - divné, uhrančivé, nepříjemné, bizarní. Atmosféra Annihilation je vším možným. Amalgamem různých scifi a přesto vždy originální. Začíná to jako Arrival a vyvine se z toho nové Under The Skin. Musím říct, že takhle nepříjemně, hypnotizovaně, vyděšeně se cítím u filmu velmi zřídka, ale Garland je zrovna z těch, kdo tyhle pocity dokáže vyvolat. Z hudby máte pocit, jako by se vám zadírala do kůže. Ještě dlouho po konci filmu jsem seděla bez pohnutí. Už teď adept na nejoriginálnější počin 2018. Ostuda Paramountu, že jsem se na to musela dívat v televizi na Netflixu a ne na obrovském plátně.(18.3.2018)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace