Sing Street

Co na tom, že se o osmdesátkách škodolibě mluví jako o období nevkusu, a většinou oprávněně, pořád je to mé mládí, a to se počítá. Některé zákonitosti jsou navíc univerzální – kapela se vždy zakládá kvůli holkám a nejdůležitější je vždy její název a "imidž“ muzikantů. To ostatní se pořeší časem. A Phila Collinse fakt nesnáším. (26.03.2017)

[3,5*]     "So, what do you play yourself?"     Potešila ma táto milá komédia (alebo ak chcete, dramédia) o dospievaní, o prvej láske, či o hudbe 80. rokov, ku ktorej cítim nostalgiu, keďže som na nej vyrastal (jasné, Duran Duran naozaj nie sú Beatles, ale v tej dobe pre mňa dosť znamenali). Film ma bavil svojim humorom, ale dokázal ma zasiahnuť aj po emočnej stránke (výborná romantická linka). Postavy stvárnené novými tvárami sú takí správni týpkovia s pôvabnými akcentmi, hlavný hrdina Conor (Ferdia Walsh-Peelo) je sympaťák, ktorému sa dá fandiť, objekt jeho túžby, Raphina (Lucy Boynton), je príťažlivá a iskrenie medzi nimi je ukážkové. Mimochodom, obaja títo mladí herci, vtedy prakticky neznámi, si odvtedy stihli zahrať významné role v oscarových filmoch (CODA (2021), resp. Bohemian Rhapsody (2018)). Potešil ma krásny odkaz na môj milovaný Back to the Future (1985), nepotešil ma ale záver, v ktorom film stráca dych a začína prevládať scenáristická naivita. Preto som sa aj v poslednej štvrtine filmu priklonil k 3 hviezdičkám, hoci som dovtedy bol presvedčený, že dám 4.     "You want to have actual sexual intercourse, right?" "Yeah. What, what?" (19.09.2022)

Kolik kapel asi vzniklo kvůli jediné konkrétní ženské? Myslím, že bychom se nedopočítali. Takže jakkoli střeleně vypadá úvod tohoto retro hudebního filmu, rozhodně proti tomu v zásadě nic nemám. Irsko v 80. letech byla země, kde happyend znamenalo odsud utéci. A do této doby zasadil John Carney příběh mladého šikanovaného outsidera, ve kterém zužitkoval jak svůj cit pro hudbu, tak momentální retro nálady a pomrkávání po tom, jak vypadala hudební scéna v 80. letech. Carneymu tyhle nízkorozpočtové filmy jdou skvěle, tak mu radši nedávejte moc peněz ani herecké hvězdy. Za mne o parník lepší než vychvalovaný La La Land. (30.03.2017)

Tento film potichu prešiel vedľa mňa a nezanechal najmenšiu stopu. Trochu som v ňom cítil Once, ale nič sa nedialo, lebo ani ten nepovažujem za mimoriadny počin. Film ma nenaštval, ani som nemusel siahať po rýchloposune, ale keď sa ma o dva týždne niekto opýta, či som ho videl, budem mať menšie problémy spomenúť si. (06.01.2020)

Jít si za svými sny chce vždy kuráž a odhodlání, i když tenhle dospívací kousek není úplně klasickým příkladem typu těchto filmů. Sice se v něm najde plno běžností (záměrně nechci použít klišé - rodinné poměry, školní tyrani), ale snímek vyhrává dobrým castingem, sympatickou a nevlezlou chytrostí a muzikou. (12.03.2017)