Až na dno

Objektivně je to za míň, ale já tomu tu slabou třetí hvězdičku dám, ale jen proto, že za tím podle všeho skutečně stojí Wenders a že mě ten příběh trošku zaujal. Jinak je to bohužel další důkaz toho, že už se Wenders vyčerpal a že jeho nejnovější filmy už ho ani trochu nepřipomínají. A tady je to znát snad nejvíc (ale ještě jsem neviděl Vše bude v pořádku) - a to říkám jako někdo, komu se docela líbily i Krásné dny v Aranjuez. Až na dno totiž chybí hodně - postavy jsou nepromyšlené, u dialogů je to jak kdy, první polovina mi nepřišla dostatečně propojená s tou druhou (protože z té romantické linky se tu téměř okamžitě skočí do thrillerové - kde je nějaký pořádný předěl, kruci? a pak to ve mě má vyvolat nějaký silný dojem...), je to úplně zbytečně natažené na dvě hodiny a kvůli tomu je to dost nudné... Příběh mě sice trošku zaujal a pár zajímavých scén má, ale stejně se vleče, není dostatečně promyšlený a i když to ve finále je konečně nějak napínavé, pokazí to úplný závěr, který mi přišel trochu mimo. Hlavně emočně je to celé mdlé a i když chemie mezi hlavní dvojicí nějaká je, stejně to je málo. Asi nejlepší na tom všem je kamera, která dokáže tvořit zajímavé záběry, ale ruku na srdce - Benoît Debie se svým kameramanským stylem k Wendersovi nehodí. On umí dost dobře, ale jeho styl je takový moderní, experimentální (a taky právě proto dělá především na filmech Gaspara Noého a nově i Harmony Korineho), ale Wendersovy film jsou silně poetické a zasněné - a to se obávám, že není Debieho parketa. Tady na tomhle filmu je to znát - i když je kamera slušná, vůbec to nevypadá jako film od Wenderse. Ani trochu. U Krásných dnů v Aranjuez jsem to ještě bral, to se odehrává vlastně na jedné zahradě a jednom domě, ale tady už to říct musím. Vlastně z toho starého Wenderse, z toho, kterého tak obdivuju, zůstal jen cit pro mraky. V tomhle jediném prvku jsem si řekl "ano, to je Wenders!", ale jinak? Ani náhodou. A to je sakra málo. Herecké výkony jsou taky slušné a celkově by mi to vůbec nepřišlo špatné, kdyby za tím stál jiný režisér, ale takhle? Za mě zklamání, bohužel, a to se ještě přemáhám, abych tu slabou třetí hvězdičku dal. V rámci Wendersovi tvorby to v mých očích pořád není takový pokles, abych šel níž - ale obávám se, že jestli ještě někdy Wenders natočí nějaký film, mohlo by k tomu s největší pravděpodobností dojít. A přitom z Palermo Shooting jsem byl nadšený a to je to z roku 2008... Každopádně bych stejně chtěl, aby Wenders ještě něco natočil - a úplně nejlíp aby to byla existenciální road movie. To by totiž ukázalo, jestli je Wenders skutečně bez nápadů, nebo v něm ještě něco je. Strašně rád bych si přál to druhé, ale kdo ví... EDIT: Wenders ještě něco natočil a je to mnohonásobně lepší, takže jdu s hvězdičkou dolů. Lepší 2* (17.01.2021)

Tohle je vlastně založené výhradně na chemii mezi Alicií Vikander a McAvoyem a nutno uznat, že ta funguje bezchybně. Ten společně strávený čas je to nejlepší, co film nabízí a to se rozhodně nepočítám mezi zanícené romantiky. Jakmile se jejich cesty rozdělí, jde to do kytek. Dění ve společnosti oceánografů mi neřeklo vůbec nic a to samé se dá říct o ponorce. Agentova linka je o něco málo zajímavější, ale zase se jedná jen o standardní islamistické blbnutí, které sice neurazí, ale hlubší stopu nezanechá. No a samotný konec je vyloženě k nas*ání. Tohle mělo na víc. 50% (21.05.2018)

Téma je zcela zásadní. Nevyhýbat se informacím o životě obecně a reálném současném světě dnes zvlášť, ponořit se až k podstatě problémů a stát se součástí řešení (submerge into the deep of it and become a part of the solution). Kdyby se film dostal k podstatě věcí aspoň z desetiny tak hluboko, jak zeširoka kolem toho dokáže klouzat po povrchu a žvanit, byl by to nářez. Takhle je to místo ponoru jen utopený čas. *~ (20.12.2019)

Wim Wenders má svoje najlepšie roky dávno za sebou, čo si uvedomuje asi aj on sám. Vzhľadom na slabšie kritiky som očakával, že Až na dno odpíšem po prvej polhodine aj ja, ale nestalo sa. Bez problémov som sa "ponoril" do príbehu, či už spoločného, alebo rozprávaného paralelne, kedy sú dvaja milenci od seba oddelení a v nebezpečí. Symbolika vody asi nefunguje tak, akoby si Wenders a oná nespokojná kritika želali, ale osobne mi prišla minimálne zaujímavá a originálne pojatá. Jamesovi a Alicii to spolu slušalo, bezpečne ma pohltila atmosféra mora, so záverom som mal ale menší problém, i keď som ho bol schopný akceptovať. (09.07.2020)

Tento scénář na mě působí velmi exoticky. Jakoby dva jiné filmy, kde hlavní protagonisté buď klesají ke dnu nebo plavou. Film je adaptace románu J.M. Ledgarda a je režírován Wimem Wendersem. Má tendenci k romanci a filosofování. Je to film inteligentní a poetický, možná moc pomalý a romantický pro fanoušky adrenalinových thrillerů. Ale fanoušci Wenderse v něm naleznou klid a hloubku. (22.11.2020)