Noc svatého Vavřince

Je to už slušná řádka let, co jsem obdivoval kousky bratří Tavianů ve filmovém klubu. Noc svatého Vavřince mě tehdy minula, a tak jsem byl zvědavý, jak na mě po těch letech bude tvorba mých někdejších oblíbenců působit. Nechci přehnaně lacině shazovat umělecký pokus režisérské dvojice, ale stejně jako Ježíš ovládal chůze po vodní hladině, zdá se, že jsem získal nechtěnou schopnost sledovat film, do něhož se ani v nejmenším nedokážu ponořit. Emočně mě minul ve vzdálenosti sousední galaxie. Děj kráčel kupředu tak nějak lopotně, ale největší úder mi bratři zasadili scénou střetu partyzánské jednotky a válečných uprchlíků se skupinou fašistů na trestné výpravě. Scéna měla být logicky vyvrcholením celého snímku, místo toho jsem získal pocit, že si dal dostaveníčko Jára Cimrman s Monthy Pythony. Že Tavianové o natáčení válečných scén nic neví, bych jim mohl odpustit, kdyby z té nejdůležitější scény neudělali teatrální frašku. Místo aby Noc svatého Vavřince burcovala a strhovala, motá se ve vlastní nezáživné a spletité absurditě. Celkový dojem: 25 %. (02.09.2015)

Exodus do země zaslíbené (k Američanům). Z městačka San Martino (nebo dle indicií spíš San Miniato - rodiště bratří Tavianiových) přes válečnou poušť. Po "roztržce" s Německem si i Italové v krátkém odboji a občanské válce vytrpěli své. Pro mnohé nebylo návratu zpět, ani pro Mojžíše/Galvana. Film je prostoupený spoustou scén, které spíš poetickým než brutálním způsobem, ukazují nepokrytě právě tuto "sousedskou" válku, ne tu minulou, ale tu jsoucí a budoucí, třeba tu na Balkáně. (29.11.2018)

Proč mě hořká poetika spolu s velice silným protiválečným poselstvím tentokrát nezasáhly přímo do srdce ? Proč jsem osudy všech protagonistů sledovala tak nezúčastněně ? Pro trochu nemístný cynismus šestiletého dítěte ? Nebo pro sluncem zalitou, ospalou krajinu, která se nenechala vyrušit ze svého bohorovného klidu ani ostrými zvuky výstřelů … v níž smrt vyhlížela jako nemístná, trochu vulgární recese ? Na noci svatého Vavřince jsem neshledala nic magického - to dny měli nádech mystiky … všechny ty dny, které postavily bratra proti bratru - a kdy lidé umírali TAK nepochopitelně lehce … jako když ženci stínají zlaté obilné klasy. A závěr ? Na to, aby se dal označit jako dobrý, za sebou zanechal příliš mnoho mrtvých … 3,5% (12.05.2015)

Přišel zlom vyhnání, štvanice. Ve dne létaly čarokrajem nábojnice. Kapi, kap, zakrvácená byla křídla bíle holubice. Budiž tma. Žehnej noci kanonizovaného patrona, jež výstřely odrazila, ten zkázotvorný plamen sfoukla, ztmavila. Hvězdná obloha rozsvítila naději, ztišila události, zastavila proudící houf, osvícený potřebou míru a svobody. Pro život jedince, ty nejdůležitější částice. Díky Měsíci, po měsíčních ústupcích, cesta vede ke slunci. Na chvíli, navěky. (11.05.2017)

Velmi zvláštní film, nechci říct divnej, to by mohlo znít sprostě, ale to, že je trochu "jiný" je bez debat. Ten začátek byl naprosto katastrofální, příšerné televizní studio, s omšelou maketou města s blikajícími světýlky, které kamera zabírá nepřetržitě pár minut, depresivní. Nechci rozebírat diskutabilní sexuální orientaci některých postav, sice chápu, že tyto jižní národy jsou přeci jenom tělesnější, vstřícnější, ale nesmí se to přehánět, zvlášť, když je to ke stejnému pohlaví. Naštěstí se to pak trošku rozjelo, a z vyhlídky na brzký skok z okna, abych unikl mučivému utrpení, sešlo díky dosti absurdnímu humoru, scéna v poli je všeříkající, sice se ty postavy chovají jak naprostí dementi, protože jít na buráky proti samopalu je na metál a dřevěnej spacák. Ale naprosto nejšpičkovější bylo, když se přetrhl film. Ta famózní bílá scéna vyzařující naprosto dokonalý intelektuální výtrysk génia režisérské dvojice, mě naprosto uchvátila, padl jsem do kolen.... (25.11.2009)