Princ mamáčik
Režie:
Jan BudařScénář:
Jan BudařKamera:
Jan MalířHudba:
Jan BudařHrají:
Jan Budař, Ondřej Vetchý, Martin Huba, Jana Nagyová Pulm, Veronika Khek Kubařová, René Krupanský, Vladimír Javorský, Bolek Polívka, Adam Halaš, Jan Rak (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Princ Ludvík Otomar Karel XII. zrozený Vznešený je velmi spjatý se svou milující maminkou, královnou Ludmilou. Jenže Ludvík je princ už poněkud přerostlý, je mu 39 let. Bojí se skoro všeho, do ženění se nežene a většinu života se poflakuje po přepychovém zámku a přilehlých oborách. Moudrý král Radomil mu proto připraví nečekaný dárek – princ se jednoho rána probudí v lese v obyčejných šatech a v doprovodu drsného rytíře Hudrovala se má vydat do světa, aby poznal, co je život a snad konečně dospěl. Na velké dobrodružné cestě ho čekají věci, o kterých zatím jen četl v knihách. Potká mocného čaroděje, zlé čarodějnice, ducha i samotnou paní Smrt... a možná najde i lásku svého života. Co na to všechno řekne maminka? A bude spokojený otec král? (Bontonfilm)
(více)Videa (4)
Recenze (327)
Princ Mamánek je pohádka netradiční, k zamyšlení. A není pro každého. Mě tento Budařův hravý počin („Doteď jsem si žil spokojený aristokratický život.“) naopak bavil. Chválím skvělý výběr klasické hudby. Mírně zaostalé šišlající čarodějnice mě zprvu příliš nenadchly, ale časem jsem těm prostořekým zpuchřelým princeznám přišla na chuť. Čarovný starodávný Dádrudub byl notně užvaněný, procítěně veršující a vskutku přechytralý kus mohutného dřevěného božstva, který bych s povděkem obejmula taky. Vznešený Dádru Bube, opatruj Budaře, ať natočí ještě hodně rozverných temných pohádek. ()
Dokážu si představit, co se dělo, když Budařův počin zhlédli odpovědní pracovníci ČT. "Ty vole, tohle nemůžem nasadit na Štědrej večer. Tohle nemůžem nasadit na vánoční svátky vůbec. Kam to teda strčíme, když už jsme do toho nalili prachy? To si proboha nikdo pořádně nepřečetl scénář? Dáme to den před Silvestrem, to už bude většina národa stejně preventivně ožralá." Budař herecky skvělý, Javorský jako oběšenec s oprátkou top, Khek příjemně přirozená a zdálo se, že i Vetchého po delší době role zaujala a bavila. Film, vhodný (nejen) pro většinu mileniálů a jejich ochranitelské maminky, mě svým způsobem fascinoval a hlavně dal zapomenout na janákovskou (dramaturgicky rozpadlou) štědrovečerní sterilitu. Na čtyři jít ale nemůžu, na to měly příliš mnoho prostoru ty dvě ušišlané báby. ()
Na Mamánka jsem byl docela zvědavý, protože Budařovu knihu z r. 2017 jsem sice nečetl, ale jako herce ho mám rád, navíc mi ten námět přišel vtipný. A musím říct, že mě to svým způsobem ohromilo (v což jsem tak trochu doufal). Působilo to na mě dojmem, že pokud by čistě náhodou někdo pořád nevěděl, jak moc je Budař talentovaný, tak tenhle film ho měl tím talentem přímo převálcovat, protože Budař to sám napsal, produkoval, režíroval, hraje titulní roli, nakreslil obrázky do závěrečných titulků, složil k tomu hudbu a s Veronikou Kubařovou nazpíval i závěrečný duet, který je asi nejkrásnější pohádkovou písní, jakou jsem kdy u české pohádky slyšel, fascinující! (Na druhou stranu už jsem narazil na reakci, že toho Budaře je tam až moc, takže samozřejmě záleží na úhlu pohledu). A ať už se bude o Mamánkovi říkat cokoli, nikdo tomu nemůže upřít minimálně 3 prvenství (alespoň co vím): 1) je to podle mě první česká pohádka, ve které se objevuje klasická hudba (Puccini, Mozart, Verdi ad.), 2) je to také asi první pohádka, kde je princ plešatý, a konečně 3) si také nevybavuji českou pohádku, která by byla tak bytostně autorská a kde by jeden tvůrce zastal tolik rolí, jak jsem již zmínil. Nicméně přes všechen obdiv, který ve mně ten film vyvolal - v první řadě za to, jak se nebojí jít svou cestou a jak vymyká snad všem pohádkám, které se tady po r. 89 natočily - jsem si taky uvědomil, že mě to vlastně bohužel moc nebavilo (v případě těch dvou uřvaných čarodějnic dokonce otravovalo), a nezaznamenal jsem ani, že by se dětičky v kině nějak smály (mnohem víc se smáli dospělí diváci), takže mám trochu podezření (na základě téhle zkušenosti), že dětský divák si to asi moc neužije, pokud ho to přímo nevyděsí (oběšenec Javorský je strašidelný víc než dost), a jsem celkově zvědavý, jakou to bude mít návštěvnost a ohlasy. ()
Budařův režijní debut je stejný, jako sám Budař - snaživý, svérázný, ale i přes to všechno nijaký. Za pohádku se to jen maskuje, blíž to má béčkovému Jakubiskovi v období, kdy začal mít neomezené prostředky, nebo ještě líp ranému televiznímu Michálkovi s jiným typem drog, takže je to hlavně zmatek bez pořádného děje a celistvosti, který prostě tak nějak je a nebýt psychedelického finále a pár hororových scén s jednou lekačkou, byl by jen nevýrazně divný. Takhle to člověk z hlavy skutečně jen tak nevymaže, ale že to byl zrovna klad se říct nedá. Trpí to totiž tím, že to nemá cílovku. Pro ty, kteří čekají typickou pohádku, přijde zklamání v podivném vedení zápletky, pro ty ostatní zase něco, co sotva ví, o čem chce být, ale pohromadě držet nedokáže a nejšílenější, že se to oběma skupinám snaží nabídnout něco jen pro ně, takže to ve finále je mišmaš dvou nesourodých stylů s ezoterickým nádechem vypůjčeným od dua Dušek/Poltikovič, akorát v profesionálnějším hávu. Své fanoušky si to určitě najde, mě to hlavně nudilo a přišlo mi, že tu Budař schválně zabil skvělý námět jen pro to, aby to bylo "chytřejší", než by se mohlo zdát. Jen teda nepřemýšlejte nad tím, proč se tu některé věci dějí tak, jak se tu dějí, protože to podle mě na place nevěděl nikdo. Ale ta neotřelost se mi líbila, když už nic jiného. 2* ()
Na autorskou pohádku Jana Budaře jsem se těšil snad už od jeho návštěvy Show Jana Krause v roce 2017, kde v netypické sestavě s Ivanem Bartošem seriózně přednesl svůj originální nápad na volební právo děti, na závěr dechberoucím způsobem zahrál svého Letce...a taky jsem tam poprvé slyšel zmínku o Mamankovi. Pak se mi ještě s Budařem velmi líbil rozhovor s Lucií Výbornou a po Hovorech s TGM a zhlédnutí Nudy v Brně a Mistrů u mě Budař ještě více stoupl. Navíc si ho pojím s legendou televizní zábavy Budař s taškou ve Všechnopárty a jednou ze svých nejoblíbenějších pohádek Čerti Brko, kde tak skvěle ztvárnili padoucha Klouzka. Takže i když už to vypadalo, že to vážně nikdy nedopadne, z Mamánkovy realizace jsem měl velkou radost... Budařovo autorské nasazení navíc má můj obdiv, to je vážně svěží iniciativa. A možná je na konec dobře, že nejbližší kino uvedlo film až téměř 14 dní po premiéře a já se tak měl čas připravit. Protože ten námět je dám o sobě vtipný a i na základě traileru se mohlo zdát, že půjde hlavně o rozvernou veselou odlehčenou pohádku podobnou třeba tomu Čertímu brku, komediálně pracující z konfrontace princatka se skutečným světem. I když je pravda, že Budař už předem v rozhovorech avizoval, že mu jde o to aby se diváci i báli o svoje hrdiny, a že bude pohádka pracovat i trochu se strachem a vážnými tématy, protože tyhle věci děti podle něj vnímají úplně přirozeně. Na základě rozporuplných recenzí už ale šlo jasně poznat, že je tady skutečně vážněji a děsivéji pojatá pohádka. Je pravda, že tyhle ty ponuré rádoby pohádky většinou skoro až nesnáším (Sedmého Krkavců, Jezerní královna, brrr. Snad až tak moc nezlobím, ne?) a možná mě někde hluboko v hloubi pořád trochu hryže, že Budař trochu nevytěžil svoje komediální kořeny, jak jsem od něj očekával (a nevzal tašku.:D) Ale byl jsem dobře připraven. Přesto párkrat i tak mírně vyděšen či překvapen, co vidím. Pohádka o smrti je sama o sobě odvážný tah. Ale jinak stvořil Budař objektivně zajímavý a silný film (například o Oidupovském komplexu), který na mě i přes mou nechuť k podobným rádoby pohádkám, nakonec zapůsobil. Jenom se mi nelíbily (asi stejně jako mnoha dalším) vůbec nelíbily ty upitvorene čarodějnice, které jsem vůbec, ale vůbec nesedly a byť ten jejich příběh opět nebyl špatně vymyšlený a dokonce měl i svoji myšlenku v neschopnosti zestárnout, tak se s ním stejně nadále nepracovalo a nejlepší prostě bylo, když čarodějnice v prostředku úplně zmizely....fakt jsem je nepochopil, ale co nadělám. Možná bych jenom zrovna od Budaře nečekal tak velký prostor pro pitvořivou exhibici dvou slepic V tomhle mě zklamal. To tam vůbec být nemělo, i když se celkově připravte na divnou podívanou. Poslední třetina je ale nejsilnější a hodně zadumaná, kdy se mi některé myšlenky na první dobrou ještě nepodařilo úplně pobrat a pochopit, co mi všechno chtěl ten Budař vlastně sdělit. Je to možná závěrem až trochu překombinované, ale aspoň si každý může vybrat a některé motivy speciálně vyniknou, třeba vzpomínka na schovaného umrlce a tím splnění úkolu. Pro mě bylo asi nejsilnějším motivem, když v paní Smrti, kde člověk pozná lásku, potkal princ dvojí maminku a celé ty posmrtne snové scény s filtrem pro mě byly docela zážitkem. Ještě jsem snad nezažil aby kino po skonceni spontánně zatleskalo, ale v takovém rozpoložení mi to přišlo fakt na místě a i přes ty některé rozpačitě děti tam na nás Budař hold asi trochu zapůsobil.Asi bych nechtěl aby v rámci svoji dramaturgie uvedla Mamanka ČT třeba jako příští vánoční pohádku. Nemohu se trochu zbavit pocitu, že Budař tento žánr využil k toku svých myšlenek, ale bylo to fakt celkem zajímavé a ve stejné míře trochu zvláštní. Škoda, že nevyšlo něco komediálnějšího než takový trochu kočkopes, ale úplně kzahození. A všichni herci (samozřejmě až na ty dvě výjimky, které ani netuším, kde Budař vyhrabal) zahráli moc pěkné...A pak velký návrat princezny Arabely Jany Nagyové. A tady se pořád tak houpou procenta, že jsem z aktuálních 55 pomohl svou čtyřhvězdou Mamankovi znovu na 56, což je pořád málo, ale snad je to i za ty ostatní, co v kině na závěr tleskali....a klidně tu čtyřhvězdu dám, i když za ty dvě potvory se na Budaře zlobím, a zlobit budu...a ano, je to prostě trochu podivnost a možná se ani nedivím, že to zatím není moc přijaté. A osobně si myslím, že už to lepší nebude. () (méně) (více)
Galerie (29)
Zajímavosti (15)
- Princ Ludvík je jeden z nejstarších českých pohádkových princů, film začíná jeho 38. narozeninami. (Zdroj: 2media)
- Milan Lasica, jemuž byla role hrobaře psána na tělo, nakonec nabídku odmítl. (Duoscop)
- Král (Martin Huba) nosí na krku Řád draka. Řád draka, často označován také jako Dračí řád, byl založen v roce 1409 uherským a českým králem, římským císařem Zikmundem Lucemburským. Účelem řádu byla ochrana křesťanské víry, boj proti nevěřícím a později i proti husitům. Skutečným cílem však bylo upevnění královské moci, neboť Zikmund předpokládal, že členové Řádu jej budou podporovat v jeho rozhodnutích. Členství v Řádu přinášelo jejím členům značné výsady. Účastnili se králova politických rozhodnutích a mohli téměř beztrestně činit vše, pokud tak činili ve jménu šíření a upevnění víry. Případné spory mezi králem a členem Řádu řešil zvláštní smírčí soud. V případě, že zemřel člen tohoto Řádu, měl král povinnost se postarat o pozůstalou vdovu a sirotky. Po smrti Zikmunda však Řád ztratil prestiž a později upadl v zapomnění. Ve znaku Řádu bylo stočené tělo draka škrtícího se vlastním ocasem. Na zádech byl drak rozetnut červeným křížem sv. Jiří. Drak symbolizoval nepřátele křesťanství, kříž vítězství Krista nad silami zla. Později se červený kříž oddělil a figurka draka byla pod ním zavěšena. Novější historie Řádu není známa. Nejstarším známým historickým dokumentem je kopie ustavujícího ediktu z roku 1707, která je ve vlastnictví bukurešťské univerzity. V současné době je znám tzv. „The Imperial and Royal Dragon Court and Order“ (Císařský a královský dračí řád). Tento spolek je registrován u budapešťského vrchního soudu a prohlašuje se za následovníka Dračího řádu. Nejznámějším nositelem Řádu Draka byl Valašský kníže Vlad II. Dracul a po něm Vlad Tepes (Napichovač), známější jako Vlad III. Draculea Tepes (Dracula). (BrianStorker)
Reklama