Fauda

Fauda dosáhla toho, co se zdaří jen hrstce televizních titulů - stala se v zemi původu svérázným kulturním fenoménem. Sjednocuje hluboce rozdělenou zemi, kde panuje částečný apartheid, aspoň v tom, že všechny znepřátelené komunity pravidelně usedají k televizorům, komentují děj a nacházejí si tam to svoje. Fauda není nestranná, je vyprávěná z pohledu členů izraelského komanda operujícího v utajení na území palestinské samosprávy proti teroristům napojeným na Hamas. Není to ale pohled vyloženě tendenční, tvůrci evidentně znají palestinské reálie a dokáží izraelcům zprostředkovat pohled z druhé strany a ukazují motivy, které k útokům vedou. Seriál má údajně slušnou sledovanost i v řadě arabských zemí, které Izrael opravdu nemusejí. Fauda dokázala za nepoměrně menší peníze vytvořit úspěšný akčně dobrodružný produkt dotýkající se i žánru politického thrilleru, který může směle konkurovat oblíbeným akčním sériím ze zámoří. Není bezchybná, např. bojové nasazení půvabné Nurit je pochopitelně atraktivní pro mužskou část publika, odporuje ale praxi ozbrojených izraelských složek nevystavovat ženy riziku zajetí. Základem úspěchu Faudy jsou dobře napsané postavy na obou stranách barikády a scénář, který se s nimi nemazlí, nemilosrdně je drtí, smýká s nimi ze strany na stranu a nechává na nich krvavé šrámy. Zvolený formát pochopitelně neumožňuje hlubinnou psychologickou sondu do myšlení obyvatel Izraele a Palestiny, ale jako ukázka bezvýchodného stavu společnosti, kde dva národy a dvě kultury soupeří o jedno a též území, funguje zatraceně dobře. Celkový dojem: 90 %. (04.10.2018)

První dvě série Faudy jsou skvělá podívaná, pokud ovšem člověk nezapomene, že mají s realitou jen málo společného. Ve třetí sérii už se začne kouzlo trochu vytrácet se stále stejnými vzorci - jednotka fantasticky přemůže přesilu, izraelský James Bond Doron Cabillio uteče jisté smrti, Palestinci se nakonec postřílí navzájem. Doron by sice v jakékoliv normální armádě dávno šel před vojenský soud za opakované vzpoury, ale zřejmě mu procházejí právě pro nadpozemské schopnosti. Občas někdo z jednotky umře, ale není to Doron, protože série stojí na něm. Třetí sérii sice oživí výlet do Gazy, ale začíná být hodně znát příliš ambiciózní stopáž, která vede k nekonečným scénám o ničem. Kromě toho nelogičnost už jsou příliš doočíbijící. Jinak k realističnosti jsem četl zajímavý článek na izraelském liberálním listu Haaretz: https://www.haaretz.com/israel-news/.premium-fauda-isn-t-just-ignorant-dishonest-and-absurd-it-s-anti-palestinian-incitement-1.8788542 (17.10.2020)

Tak že bych konečně doplnil komentátorský rest. Bude to vlastně hodně podobné psaní jako u Bodyguarda, kterého jsem okomentoval loni. A to tak, že ač se mi dílo válí na disku už pár let (první dvě série), muselo se to dostat do TV programu, abych se konečně dokopal se na tento obdivovaný kousek podívat. No, neřeknu špatné, ale po té bezvýhradné chvále ze všech stran nemůžu říct, že bych byl nějak extra uchvácen sám. Jistě je zajímavé, že se rolí ujali neherci a bývalí vojáci, ale právě proto překvapuje, že akce v seriálu nevypadá nijak extra dobře. Nemyslím teď nějaký "vymazlený vizuál" a podobné holyvůdské hrátky, ale to, že postavy často takticky podle mě stojí úplně blbě, míří spíš na sebe než na nepřítele a kdyby to bylo na realitě a ne na scénáři (podle kterého když je třeba zasáhnout, zasáhne se, když je třeba minout, mine se, bez ohledu na konkrétní situaci), často by situace asi dopadla jinak. Plusem určitě je, že prostředí je zřejmě vykreslené dobře a věrně a že hlavní postavy nejsou tak úplně bílí rytíři (třeba dostanou-li se do průseru, neváhají vzít civilní rukojmí), ale jinak děj samotný často působí nereálně, příliš mnoho náhod, záchran na poslední chvíli, odhadnutelných úmrtí a tak. Můžu to určitě doporučit, ale za sebe říkám jednou stačilo. (19.05.2022)

Inspirován nedávným Teheránem, nahodil jsem si jeho předchůdkyni jako výplň dvou dlouhých mezikontinetálních letů. Ale jo, čas to urychlilo docela příjemně. Je třeba jen opět vyjádřit hluboký podiv nad mozek vymývajícími stupidními aktivitami členů obou agresivních kmenů, kteří neznají nic jiného než se navzájem mlátit, střílet a detonovat (a nad tím, čeho tím chtějí opravdu dosáhnout, už nějak neuvažují, to bychom asi po nich chtěli už moc?). A hlavními vykonavateli těchto permanentních pingpongových aktivit jsou na obou stranách docela slušně narušení psychopaté, včetně našeho hlavního hulícího židovského obézního psycho Drona. Celkově vlastně trošku srandovní a dost málo realistické klišé o tom jak parta pár přiblbých a psychicky labilních kluků (a jedné mužatky) s pistolemi občas v nějakém vraku jen tak vyjede do palestinské přírodní rezervace na lov aktuálního abu padoucha, udělá bum bum různých stupňů úspěšnosti a zase se vrátí domů :) To by bylo ještě ok, ale trošku nudné a otravné byly stále se opakující dlouhé srdcehřivné pasáže plné telenovelovitých keců, hádek, ukolébavek i "vzrušujících" rodinných konstelací (i interkopulací). Nebýt jich, mohlo se to o pár dílů zkrátit a nic by nechybělo. Občas jsem si nebyl jistý jestli ještě mluví arabsky nebo už zase hebrejsky, zní to tak nějak podobně? :) Tři a půl. (03.11.2020)

V jistém smyslu zajímavější, než Homeland. Nechci spekulovat o reálnosti, nereálnosti, takže to beru, jak to je. Bůh pomsty Doron je mírně řečeno přeexponovaná postava. Seriál dost tlačí na pilu, občas je sledování celkem skličující, nic pro třasořitky. Převažuje především izraelský pohled (očima speciální jednotky izraelské tajné služby). Izraelci se s tím nemažou, a ani to nezastírají. Je možné však vidět i pohled z druhé strany barikády. A není vyloženě jednostranný. Kladem je bezesporu vyvážená akce bez nelogičností. Možná by mohlo být více zpravodajství. Vyloženě edukativní je pro tuzemce vykreslení politického, náboženského a společenského kontextu. (22.09.2020)