Fauda

Tak tohle byla pecka a obsadilo to nejvyšší patra mého pomyslného žebříčku TOP seriálů. Fargo či Poirot byli odsunuti, aby na pomyslný seriálový trůn usedl nový král. Proč? Protože všechny smyšlené zápletky západního světa neví, že největší drama je realita. Tu izraelsko-palestinskou všichni ze svých "srdíčkových" demonstrací komentujeme, ale kdo to zažil? Ona taková dennodenní porce nenávisti, provázená pár výbuchy, růžovým medvědem a rodinnými vztahy, on ten svět kolem zdi je mnohem dramatičtější než největší fantasy ptákoviny pro přecitlivělé evropské dušičky. U Faudy jsou náhle pryč všechny ty gender-klimatické problémy a přichází krutá realita kulturních, náboženských i společenských rozdílů. Nejde ale rozhodně o žádnou jednostrannou hebrejskou propagandu, ba hlavní hrdina je natolik "nesympatický", že uvěřitelnější postavu jsem na obrazovce dlouho neviděl. Jistě, rozpočet je znát a veškerou předvedenou akci by v reálu vykonával početnější tým Shin Bet. Díky tomu může být ale děj koncentrovanější a navzdory absenci americké velkoleposti je to napínavé, překvapivé, akční, gradující. Patriotismus nehledejte, neexistují jednoduchá řešení ani happyendy. Z milovaných sladkých dětí vyrůstají další generace nesmiřitelných, otevřená výpověď postrádá sentiment. Veškeré naše škatulkování na zlé a hodné je náhle směšné a zůstává podvědomý strach, zda právě tohle není odraz i naší budoucnosti. Kdybych mohl, dal bych 6*. (22.11.2020)

Jak už to bývá, druhá série je rapidní propad a jisté znehodnocení dobře odvedené práce série první. Jistě, opět jsem svědky vzrůstajícího napětí, bezvýchodnost žen je podána velmi syrově a realisticky. Nicméně zde končí veškeré klady a druhá série prodělává přerod k feminní telenovele, kde se banda citlivých chlapců na obou stranách fronty neustále hrabe ve svých vztazích a násilí je jen jakýsi vedlejší produkt jejich přecitlivělých srdíček. Do kola se opakující infiltrace stejných izraelských agentů je až směšná, byť davové útoky, jimž čelí, nepostrádají napětí a akci. Do nebe volající je ale jejich profesionální neschopnost. Bojovými prostředky se navíc šetří (drony, sofistikované sledovací techniky atd.), celé to ustrnulo hluboce v minulém století. Vztahová alchymie jednotky začíná připomínat naivní partičky komiksových hrdinů a fešácké zacházení Izraelců se zajatci a další symptomy společenské (či politické?) objednávky tlačí až příliš na strunu morální převahy těch "hodných" a je v přímém rozporu s věrohodností. Hlavní deviza první série, tj. syrová šeď oboustranné nekončící nenávisti, je zde nakažena naivní touhou vidění světa v černo-bílých barvách. Zbývá tak několik momentů, kvůli kterým je smysluplné i tuto sérii vidět. Pokud chcete vědět, jaké písničky se učí malé holčičky v palestinských školkách, zakusit život palestinské lékařky, nebo se vcítit do rolí matek strachujících se o své děti, pusťte si to. Především u posledně jmenovaného okusíte originalitu, neboť namísto šablony naleznete jinakost odrážející realitu. (08.12.2020)