Tvář za sklem

Mravně vychýlený otec? Co to je za výraz? To je nějaký terminus technicus rádoby učeného člověka, co se ráno probudil v knihovně a pak stvořil text distributorovi? Vždyť to neleze přes ústa, hlavně,že byly splněny normalizační požadavky. Kdo říká, že vztahy v rodině jsou jednoduché. V každé rodině je něco. Škoda, že tenhle zajímavě obsazený příběh, je tak složitě vyprávěn. Ta složitost mu příliš ubírá. (24.02.2015)

Tak nejprve zápis z mého filmového deníčku. Je z roku 2011: ------------------------------- Děj to asi nemá. Jde asi o předsedování družstva? Chlapa vezou do kriminálu /36/. Tak jediné, co jsem za půl hodiny pochopil, že se někomu nabízí nějaká funkce. Zbytek jsou podivné střepiny, nějak špatně rozházené a prapodivné. Většinou mne tyhle agitky baví a mám z nich legraci, ale zde je příběh podán velmi špatně. Ani velmi dobří herci nezachránili pro mne nepochopitelný scénář, a tak je film pro mne odpad. --------------------------------- 03102011 V podstatě souhlasím s tímto starým komentářem, jen se domnívám, že hodnocení je příliš kruté. Snímku se pár dobrých okamžiků, byť je jich málo, upřít nedá, a proto dávám dvacítku ze sta. 20180909 (02.11.2019)

Realistický pohled na naši socialistickou vesnici. Jo, oni ti sedláci bývali paličáci, ve špatném i dobrém slova smyslu. Lpěli na svém gruntu a socializaci zprvu bránili. V první půli filmu jsem méněvíce proklímal, nevím, proč byl otec souzen. Film se však spíš zajímá o psychiku sousedských vztahů, vytvářeným během socialistického období. A myslím, že se mu to podařilo dobře, však Jan Kostrhun tu jihomoravskou povahu miloval a patřil k ní. Sblížení syna s otcem nebylo snadné, ale nakonec právě to sedlácké paličáctví (možná, že v tom filmu to je trochu ujeté) vedlo k tomu, že zlomí i mladou snachu s dětmi. Nebyl to nijak oslnivý film, ale podtržen výborným herectvím Hanzlíkovým a hlavně Macháčkovým. (14.11.2017)

Hned v začátku jsem si říkal - takhle unylou hudbu, to musel napsat Štaidl. Což mi vzápětí potvrdily titulky:-) Pak jsem se hodinu snažil posouvat děj. Po hodině se otec se synem konečně sešli, chvilka dojetí v lese a pak zase půl hodiny nuda. Škoda, ten nápad není úplně špatnej, ale nějak divně uchopenej. Nemluvě o dementním účesu Jaromíra Hanzlíka. (27.01.2013)

„Cesty Páně jsou nevyzpytatelné" praví Písmo Svaté a že na tom něco bude se přiklání i mnozí nevěřící. Osudy jsou různé a určitě mnohý bude souhlasit s tím, že ne zrovna takové, jak by si sám představoval. A o jednom takovém osudu vypráví tento snímek, který vznikl v době socialismu, což znamená, že obsahuje ono, dnes tolik proklínané, socialistické smýšlení. To však nijak neubírá na kvalitě v rámci dramaticko-psychologické filmové tvorby. Svým námětem má rozhodně co říct i dnes. Takovýchto snímků bylo natočeno hodně a co se týče námětu, je skutečně z čeho vybírat. Ať se to někomu líbí nebo ne, natočen je kvalitně v celém svém aspektu dané problematiky. Právě svou dramaticko-psychologickou sondou zvýrazňuje vážnost, což znamená, že se rozhodně najedená o nic zábavného. Je to příběh, který by bez skrupulí klidně mohl nést označení 'osudový příběh ze života'. Má hlubokou myšlenku a o to jde především. A je to myšlenka v rámci obyčejného lidského přístupu nemálo hodna k zamyšlení, neboť platí v každé době. A co víc, třeba se v tom někdo s podobným osudem i pozná. Máme tu příběh otce a syna, kterak si složitě hledají cestu smíření po dlouhých letech odcizení. Příběh tak sleduje jejich počínání a retrospektivou se postupně dozvídáme, jak k jejich odcizení vlastně došlo. Vynikající výkon Miroslava Macháčka v roli otce a Jaromíra Hanzlíka v roli syna. (15.04.2020)