Nosferatu - Fantom noci

Mimořádně skvělé výkony ústřední herecké trojice. Hodně překvapivě oba pány (Kinsky, Ganz) zašlapává do země Isabella Adjani jako emancipovaná Lucy (čímž Herzog dokonale převrací legendu). Film má několik úchvatných scén, ale jako celek působí dost ošoupaně a ospale. Je to škoda. Kdyby měl Herzog ještě větší odvahu a nesnažil se příběh převyprávět většinu času strojově (výjimka jen ta Lucy), tak ...----- novější dodatek: Werner Herzog se i zde vyžívá v meditativním a ospalém stylu vyprávění. Jeho Nosferatu jede víceméně podle klasické linie a největším kladem jsou skvělí herci (Klaus Kinski !) a nepříjemná špinavost (úvod z kostnice). Já ten film nemám rád ... , to pro jeho mrazivost, ne že by byl špatný ...- je prostě takový "zlý." (23.09.2009)

Velmi povedené zpracování Draculy pod titulem Murnauova Nosferatu z roku 1922. Jak jsem už mnohokrát napsal, drakulovské snímky mě příliš nebaví, ale tento společně s původním němým filmem mi připadají nepřekonatelné. Klaus Kinski efektně převzal upírskou štafetu po Maxi Schreckovi a ve své roli je výborný. Dokáže vyvolat jak soucit, tak i silný děs. Za zmínku také stojí krásná Isabelle Adjani, která se své role chopila dobře, ale stejně podala nejlepší výkon až v o dva roky mladším hororu Possession. Každopádně, tento upírský horor patří k těm nejlepším. Určitě stojí za vidění. (05.01.2012)

Herzogova pohádka zahalená v oparu snu je kouzelná ve dvou věcech. Jednak střídáním nálad, které nejdou nikdy úplně na dřeň, ale zajistí magičnost celku ať už prostřednictvím hudby a nebo nasnímáním, které umí prodat vybrané lokace, chvilky pocty klasice Murnaua i úplné obyčejnosti (čarokrásná Adjani za okenní tabulí, odraz přijíždějícího kočáru na vodní hladině). A pak tím, jak se kromě úvodních minut s mexickými mumiemi vyhne hrůze, ale děsům se přitom nevyhýbá.. Nemohl jsem si pomoct, ale Kinskiho hrabě s latexovýma ušima mi nejen vizuálně připomínal Alana Harpera z Dva a půl chlapa. Ta osamělost, to držení těla vzbuzující soucit. Ve společnosti oblíbený jako mor a když už jednou dojde láska naplnění, stane se něco horšího nežli kuropění.. (02.02.2024)

Projekt 100 nám tento rok dal výbornou příležitost shlédnout jak Murnauův originál, tak Herzogovu předělávku Upíra z Nosferatu. Abych řekl pravdu tak na podobné experimenty moc nejsem, do kina jsem tedy vcházel s nedůvěrou, mírně zředěnou faktem, že Herzoga docela žeru. To co mi bylo podáno byla velmi zajímavá, vcelku originální a slušně poskládaná pohádka pro dospělé s atmosférou federativního koprodukčního seriálu Teta (berte s rezervou). Nezní to vábně, ale večer jsem si dobře užil a nechce se mi ani moc srovnávat s černobílou původní verzí. Největším problémem Herzogova filmu je posun hlavní postavy z temného přízraku na vybledlý, vyzáblý raneček neštěstí, který hrůzu nenažene a spíše je radno jej politovat. Co mi chybí možná ještě trochu víc je původní psychedelický nádech (filtry, zrychlené záběry, sugestivní snové scény), který mě u originálu dostal, tady je vše pomalejší, mdlejší, bezkrevnější (ne že by to bylo zase tak špatně, ale já to mám radši tak jak to bylo, protože z toho přímo mrazilo...) Zůstala tedy kostra příběhu s výbornou ale jinou atmosférou, slušnými hereckými výkony (i když Bruno je prostě anděl a andělem zůstane) a několika velmi povedenými originálními přídavky (SPOUSTA krys, morem nakažení, slavící své poslední dny opuletní hostinou, rumunští cikáni apod...) Tedy tak, film je to zajímavý, ve srovnání s originálem mi neobstál, Herzog ale přesto určitě nešlápl vedle - minimálně stojí za shlédnutí. 7,5/10 PS: upozornil bych ještě na geniální hudbu od Popol Vuh (05.03.2009)

Herzogovi se podařilo převést Murnaovo mistrovské dílo do modernější, barevné podoby, aniž by příliš utrpěla expresionistická atmosféra původního filmu. Do hlavní role obsadil Kinského, který sice na Shrecka nemá (to se dá čekat:-)), ale i tak jeho démoničnost vyzařuje na míle daleko. Navíc hra se stíny je vskutku dokonalá. Nicméně, není nad originál! (06.03.2009)