Nosferatu - Fantom noci

Klenot, ktorý nechce byť iba obdivnou a pokornou poklonou Murnauovej klasike. Herzog ide prekvapivo aj po "psychológii" upíra. Jeho Nosferatu si uvedomuje "prekliatie nesmrteľnosti" a tento pocit metafyzickej osamelosti doslova vyteká z každého frameu. Aby ten pocit na vlastnej koži pocítil aj divák, naťahuje Herzog niektoré sekvencie do neúmernej /ale zato úmornej/ dĺžky. Áno, cieľom je, aby nám ten "filmový" čas plynul sakramentsky pomaly, aby sme takpovediac sami nachvíľu zostali "zakliati v čase"... P.S. Tlieskam aj za ten inovovaný koniec. P.P.S. Za Isabelu Adjani by som rád položil aj ten svoj nesmrteľný život. (12.09.2006)

Změnil jsem názor. Po opakované projekci musím připustit, že zde více než kdy jindy je třeba přijmout autorovy pravidla hry a vzít v potaz celou jeho dosavadní tvorbu. To, co se může jevit ze strany Herzoga jako směšná manýra, je ve skutečnosti odvážný tvůrčí krok, dříve domnělé slabošství a váhavost hlavní protagonisty se zašpičatělými tesáky nyní vidím jako smutný tragický osud jedné bytosti, která s přibývajícími léty chápe svůj smutný úděl. Pouze opojná surealistická atmosféra příběhu zůstala v mých očích stejná jako před mnoha lety. A tleskám Klausi Kinskému, jehož démonický holohlavý Nosferatu i přes malý prostor dokáže vyvolat silné emoce. (19.07.2010)

Zajímavý "remake" - tak trochu stejné - tak trochu rozvité - tak trochu jiné. Jiné hlavně svým poselstvím: "Smrt není všechno. Je ještě něco horší" . Drákula jako oběť své nesmrtelnosti. Mnoho zásluh na celkovém dojmu má pak pochopitelně skutečně fenomenální Klaus Kinski, jenž sice problémem nesmrtelnosti zrovna netrpěl, ale tady jeho holé palici věříme doslova všechno. (15.07.2005)

Herzog vzdal hold svému krajanovi tím nejlepším způsobem. Jeho Nosferatu je skvěle vizuálně propracovaný film, plný nezapomenutelných výjevů a obrazů. V roce 1979 to muselo být jako zjevení, film z jiného světa, a i dnes mě baví daleko víc, než devadesát procent současných filmů. Citlivě zvolená, intenzivně využitá hudba dotváří unikátní atmosféru, kterou podle mě dokonce překonává svého předchůdce - stejně jako precizním výkonem Klause Kinskiho - jeho nervózní mručení a výrazy hned tak z hlavy asi nedostanu. Jediná výtka pro mě tak zůstává převaha vizuálu nad příběhem. (27.01.2011)

Obrovské překvapení! S Murnauovou klasikou jsem si divácky neporadil, Coppolův Dracula mě vyloženě naštval, ale Herzogova verze je tak neuvěřitelně krásně atmosférická, že jsem si vychutnával každou její sekundu. Zvlášť u první poloviny jsem byl naprosto nadšený - pochmurná (pod)horská krajina a staré hrady na mě prostě působí. Mimochodem je to kromě Hostelu asi jediný horor, u něhož jsem poznával místo natáčení (konkrétně hrad Pernštejn). Horror movie of the year (23.12.2009)