Stroszek

Tři němečtí životní ztroskotanci se vydávají do USA, aby ztroskotali i tam... Podle mnohých jeden z nejlepších snímků Wernera Herzoga. A to hlavně díky neuvěřitelné míře autentičnosti - samozřejmě díky Brunovi S., který hraje sám sebe, což v tomto případě není v žádném případě metafora. Bruno S. hraje a vypráví pravdivé příběhy ze svého pohnutého života. (08.07.2005)

Osud Bruna a jeho srdečného přítele, pana Scheitze s jejich nezaměnitelnou otevřeností, naivitou a bezelstnou touhou po řádné akceptaci ve společnosti se vryje divákům na dlouho do paměti. Film je podivuhodný svou skličující upřímností a autenticitou. Není divu, že může popostrčit labilní povahy, aby si omotaly šňůru kolem krku. (28.10.2011)

Největší problém spatřuji v Brunově nehereckém projevu, především chybějící mimice, potažmo dojmu, že je každá scéna, v níž vystupuje, jeho úplně první - nijak nereflektuje dějový vývoj. Zatímco ostatní atributy (prostředí, zbylí 2 ztroskotanci - především úžasný Clemens Scheitz!) vypráví velmi smutný příběh, neměnný projev Brunův, který se i v nejkritičtějších chvílích tváří stejně jako na začátku, o ničem takovém nevypovídá. Předpokládám, že to, co popisuje ve svém komentáři Faye, měl Stroszek skutečně cítit, ale Bruno tohle nedokáže zprostředkovat. Já si naopak celou dobu myslel, že se drží nad věcí a jeho postava tak na mě paradoxně působila optimisticky. Fordužel stojí v samotném centru filmu a ten se točí kolem ní; ač bych rád dal o hvězdu víc, právě proto nemohu. (09.03.2008)

.........Díky Faye mám v mé paměti zafixován další výstřelek v podobě herzogova dramatu. Začáteční pomalý rozjezd na evropské pevnině přechází po příjezdu za velkou louži do hustého a šmrncovního rytmu. V závěru, kdy nešťastný Bruno přijde o svůj mobilní dům, už jenom při veřejné aukci lapáte po dechu a v posledních sekundách filmu nezbývá nic jiného, než jen udiveně zírat na slepici, která hraje na piáno a současně stepuje......... (24.05.2007)

"... je tady hořící automobil. Dále nějaký muž na lanovce. Nejde to zastavit. Nemůžeme zastavit ani to tančící kuře. Pošlete nám elektrikáře." Bruno Stroszek je sympaťák. To, že je jeho představitel netalentovaný neherec a v podstatě 'hraje' sám sebe dodává filmu na autentičnosti. Jeho těžký životní osud se přímo promítá do každého záběru (Herzog později prohlásil, že natáčení s Brunem bylo velmi náročné - vůči cizím lidem byl podezřívavý a před kamerami nervózní, příprava na jednoho záběru trvala mnohdy několik hodin). Scénář 'spíchnutý' za 4 dny je syrový, oproštěný od patosu a nablýskanosti, stejně jako další dvě hlavní postavy (můj soused zabiják, který má asi sto let a bezpáteřní kurva Eva). Americký sen se hroutí s opakovanými příchody bankovního úředníka a Bruno Stroszek má další důvod k zavrhnutí okolí a zklamání, se kterým se potýká celý život. "Is this really me!" stojí na sedačce lanovky, na které si Bruno s mraženým krocanem v ruce razí svou cestu v závěru. Jak Herzog uvedl po jeho smrti "Bruno byl ze všech herců, s nimiž jsem kdy na svých filmech pracoval, ten nejlepší. Není nikdo, kdo by se k němu přiblížil. Mám na mysli jeho lidství a hloubku jeho výkonu, nikdo takový jako on není". I když se u tohohle filmu oběsil Ian Curtis, není to podle mě tak úplně depresivní nálož. (31.10.2013)