Údolí krásných žab

Já tomu filmu strašně děkuju, za to, že jsem se moh vrátit do svýho dětství a zavzpomínat na všechny ty táborový hry, na opejkání buřtů u ohně a zpívání trampských písniček, táborový lásky a neskutečně ohromnou porci veselých příhod co jsem kdysi jako kluk každý léto prožíval v bobří zátoce u Ledče nad Sázavou. Díky tomuhle filmu se zdálo, jako kdyby se tohle všechno stalo teprve včera. Už si ani nepamatuju, kdy mě u nějakýho filmu bylo tak příjemně jako u týhle letní pohodovky. Ano jistě, z filmařskýho hlediska to asi není uplná dokonalost, ale když něco člověka tak příjemně pohladí na duši, tak onu filmařskou dokonalost klidně nechá běžet za jinejma divákama a stejně bude spokojenej jako králík po dvojitý porci mrkví. Jo a Miladka Vnuková je nádherná, když se usmála, tak praskala klučíčí srdce po kilech. P.S. Žádám okamžité vydání filmu na DVD !! (12.03.2011)

Když člověk zestárne, rád se vrací v myšlenkách do mládí a do dětství. Tedy, pokud jej měl samozřejmě hezké. Každá generace to však má jinak. Většinou jí připadá, že za jejích mladých let to bylo to nejlepší a nechápe na co bude vzpomínat ta soudobá. Já jsem přesně v té fázi, kdy se na to ptám. A zároveň tuším, že i dnešní děti budou vzpomínat na čas a způsob jak jej trávily když byly malé. Možná, že to budou zrovna ty on-line hodiny her a chatů u počítačů a tabletů v době covidové, kdo ví? Jestli je to horší než to bylo za nás? Těžko říci. Těžko strovnávat nesrovnatelné. Sám se s hrůzou občas nachytávám při myšlence - komunisty na ně. A to jsem jejich zapřísáhlým odpůrcem. Možná by jim trochu neškodilo přivonět k té době bez počítačů, k době, kdy se muselo poslouchat. A určitě by jim neškodilo zažít takový podobný tábor jakých jsme my zažili nespočet. V té době nedělala hygiena přepadovky v kuchyních, místo lednice byla v zemi vykopána hluboká jáma, úplně stejná, která sloužila o kus dál za latrýnu. Sportovat se dalo bez goretexu a spát dutých vláken ve spacácích, každou pořádnou baterku s žárovkou a ne ultrasvítivou LED diodou napájely monočlánkvé buřty, a když někoho žahla kopřiva, nežaloval kvůli tomu otec právník vedení tábora za újmu na zdraví nebohého dítěte. A přesto ty tábory každý přežil a by co víc, měl na ně překrásné vzpomínk\y uchované do dnes. Kdo měl kliku, jezdil na tábory nepionýrské od různých podniků. Já je zažil téměř skautské, protože náš vedoucí, Foglarův přítel náš TOM - Turisttický oddíl mláděže šikovně ukryl pod křídla ČSTV, kde se to moc funkcináři neprohánělo a kde si mohl nás mladé vést jak chtěl. Ale nemusely být špatné ani některé pionýráky. Záleželo na vedoucích, kdo to jak žral tu ideologii a kdo chtěl děti něco třeba jen naučit o lese a mohl to dělat jen s rudým šátkem na krku. Tady jsem tolerantnější, byť samozřejmě už za nás jsme na pionýry pohlíželi jako na jakousi líheň svazáků a tedy budoucích soudruhů a soudržek kandidátů na členství v KSČ. Jiřímu Hanibalovi se parádně podařilo už v té době zachytit do tohoto filmu kouzlo jednoho z takových táborů a asi ani netušil jak to bude působit na dnešní čtyřicátníky a padesátníky... Tábor sice pionýrský, ideologii tam ale nikomu necpe a kdo nechce nemusí těch pár záběrů na ošátkované děti ani postřehnout. Základní myšlenka je jasná. Mladá zamilovaná dívka, první láska co jí zamotá hlavu a odjezd tábor, kde se jí bez něj moc nechce být. Moc se mi to líbilo. Herecké výkony dětí slušné, jen tam trochu neseděl ten zpívající Jandák ovšem s hlasem Karla Zicha. Ale jinak hrál příjemně, docela jsem koukal jakou měl tehdá postavu... No ale to my všici... A tak vyjímečně přihazuji hvězdu navíc a dávám za shozené plechovky. * * * * (01.03.2021)

Tenhle film jsem jako dítě miloval a šel jsem na něj 3x (po 1 koruně), Milada Vnuková pro mě byla starší 14tiletá šťabajzna, která už asi o sexu něco ví. Fascinovala mě nejen svou dívčí krásou ale odhodlaností rozbít těm zasraným pionýrům jejich komunistický táborek, plný poddajných slepic, dementků a řádů. Bohužel, na konci ji tak vymyli mozek, že se podřídila, tak jako jsme se podřídili všichni v této zemi, v tom našem 15ti milionovém komunistickém táborku plném hlídek a soutěží. A když jsem měl na západním okruhu hlídku, tak jsem si vzpomněl jak to ta holka krásně sabotovala a říkám si s vojínem Nejezchlebou: co uděláme vole... a z ušetřených nábojů jsme vždycky něco z vojenského zařízení rozstříleli na mraky, no nezbylo z toho ani hovno a tak nás to trošku zahřálo u srdce. (08.12.2009)

Taky jsem mel slavnostni (modry) a pracovni (zeleny) kroj. A jezdil na tabory. A bylo to vzdycky super. Myslim, ze film atmosferu vystihl dobre. P.S.: jak ta holka v plavkach a bosa skocila na tu krosku, a frajer ji vezl "stokilometrovou" rychlosti, to me pobavilo. Chtel bych videt ty jeji nohy na konci takovehle jizdy...Ja bych na to teda odvahu nemel. .-) (24.01.2012)

Protože se mi hodně líbil film "Leť ptáku leť", rozhodl jsem se, že se podívám na více filmů od režiséra Hanibala, protože od nich očekávám stejnou pohodu. Té se mi i zde dostalo v míře vrchovaté. Pěkné léto v 70. letech (ten brzký letopočet vzniku filmu mě dost překvapil), slunce, koncert, holky, prázdniny, tábor, voda,  řeka, motorky... Horší už to bylo s dějem. Vím, že Stanislav Rudolf takto píše (a úspěšně), ale mít celý film složený jen z toho, kterak puberťačka myslí na svého nápadníka, který na ni zapomněl bezprostředně po jejím odjezdu na tábor, to není úplně nosné. A i když to Milada Vnuková hrála pěkně, nosné to zrovna nebylo a nezachránilo to ani těch několik svěžích dialogů (Jana a otec, Jana a frajer s motorkou). Jako nostalgik bych dal čistých 50 %, pro mladší diváky to asi nebude. (15.03.2023)