Reklama

Reklama

První český polistopadový prezident v celovečerním dokumentu režiséra Vojtěcha Jasného. Tentokrát v režisérském sestřihu i se scénou, která se do původní české verze nedostala. Bývalý disident Václav Havel byl 29. prosince 1989 jako přední osobnost Sametové revoluce jednomyslně zvolen prezidentem tehdejší Československé socialistické republiky. V únoru následujícího roku se na jeho počest konalo velkolepé shromáždění v newyorské katedrále sv. Jana, kde tomuto pokořiteli komunistického režimu vzdala hold řada světově známých osobností, mj. režisér Miloš Forman, herci Maximilian Schell, Paul Newman a další. Právě touto událostí otvírá Havlův celovečerní medailon režisér Vojtěch Jasný. Miloš Forman jako průvodce představuje Havla mnoha způsoby: v přímých rozhovorech, během jeho běžné administrativní práce, při veřejných vystoupeních, prostřednictvím jeho manželky Olgy, spolupracovníků z Kanceláře prezidenta republiky nebo třeba náhodných chodců. V souvislosti s čerstvě nedávnou situací Československa, potažmo samotného Václava Havla, pak prezidentův životní příběh vyvstává se všemi neuvěřitelnými paradoxy: jako nějaké absurdní drama, jehož autorem však nemůže být žádný člověk, nýbrž osud nebo snad Bůh.
V době prvního uvedení byla na žádost představitelů prezidentské kanceláře vystřižena „dehonestující" scéna ze zámku v Lánech, kde Václav Havel, oblečen do uniformy hradní stráže, v radostném rozmaru vpadne do kuchyně, pózuje tam s kuchařkou a obřadní šavlí krájí nudle. Ve spolupráci s producentem Alešem Hudským se podařilo získat zřejmě jedinou dochovanou 16mm kopii filmu, vyrobenou pro kanadského koproducenta, která tuto jedenapůlminutovou pasáž obsahuje, a vrátit ji do české verze tak, jak ji režisér Vojtěch Jasný zamýšlel. Tato část má anglické podtitulky, které nebylo možné odstranit. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Ukázka z filmu

Recenze (26)

prkalil 

všechny recenze uživatele

Já to na Michaela Žantovského prásknu, jo? Když on to na sebe napsal ve své knize Havel. Jeho přičiněním totiž v tomhle dokumentu chybí scénka, kdy Václav Havel v prezidentské uniformě (od Pištěka, ve dvou barvách, se zlatými nárameníky) vtrhl v Lánech do zámecké kuchyně s tasenou šavlí, kterou dostal darem od Hradní stráže, a k hrůze místních vesnických kuchařek začal obřadnou zbraní sekat cibuli, kterou připravovaly do guláše... 29.11.2015 - Dodatek - už nechybí... další dodatek - 1.12.2015: interview v parku s holčičkou /tazatelem byl Miloš Forman/ MF: Máš ráda pana Havla? h: Ne MF: To je pan prezident, nemáš? h: (kroutí odmítavě hlavou ze strany na stranu) MF: A víš, kdo to je? h: Ne ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Václav Havel a jeho první prezidentské okamžiky. Euforie, nadšení, radost, uvolnění... to všechno zachycují záběry jak z amerického prostředí, tak z mnohých míst českého venkova i pražské aglomerace. Pro současného diváka má Jasného a Formanův film téměř symbolickou výpověď; je svědectvím doby, v níž se s nepředstíranou samozřejmostí prosazovaly ideály lidského humanismu. Škoda, že dnes už vládnou zcela jiné hodnoty. ()

Reklama

liborek_ 

všechny recenze uživatele

Pozoruhodný dokument doby, kdy společností prostupovalo polistopadové nadšení, optimismus a všeobecně sdílená sympatie k V. H.; kdy ale také nově se rodící politickou reprezentaci svazovala počáteční naivita nováčků podléhajících lichotivým slovům "velkého světa". Že tento dokument bude z pohledu dnešního (r. 2015) diváka smutné a depresivní pokoukání, naznačil v úvodu filmu jeden z Formanových proslovů, v němž správně upozorňuje, že ta těžší část revoluce teprve přijde... Dnes už si o nadšení, optimismu a jednotě můžeme nechat jen zdát; dnes se potýkáme s epidemií frustrace plynoucí do značné míry ze zklamaných nadějí a typicky české neoprávněné víry v to, že za naše problémy může někdo jiný a že je za nás také vyřeší někdo jiný. Dnes je placka s Havlem na klopě skoro až stigmatem. Dnes připomínky Listopadu degenerují na sebeprezentaci narcistického demagoga, jenž Hrad přeměnil na Ministerstvo pomsty a s pomocí zákusečků a slivovice uplácí burany, jimž se stýská po zlatých husákovských časech. Dnes státní vyznamenání dostávají Štrougalovi ministři, udavači a ředitelé normalizačních koncentráků... Právě pro tento kontrast je Jasného film cenný i přes to, že naivitu vykazuje i styl, kterým je natočen. ()

kobejn 

všechny recenze uživatele

Naprosto neocenitelnej dokument natočenej v tý nejlepší době. Ty autentické záběry jsou naprosto neocenitelné. Možnost vidět Formana, Havla, Hrabala a všechny možný další lidi, když byli ještě freš, to se nedá dostatečně docenit. Super dokument, kterej má strašnou hodnotu právě díky tý době, v níž vznikl. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Vysíláno k poctě 90.narozenin Vojtěcha Jasného - již v nesetřižené podobě. Je trochu škoda, že nejsou uváděny i jeho starší dokumenty, především Českou rapsodii, kterou snad Česká televize vůbec nevysílala. Vojtěch Jasný začínal spolu s Karlem Kachyňou autorskými dokumenty u Armádnho filmu. Podařilo se mu zachytit porevoluční atmosféru i samotného Havla bez zbytečného patosu a hodně doširoka. Kolik je v tom nadčasovéh ukáže čas sám. Dokument ocení asi hlavně pamětníci, což také není k zahození. ()

Reklama

Reklama