Proč Havel?

Já to na Michaela Žantovského prásknu, jo? Když on to na sebe napsal ve své knize Havel. Jeho přičiněním totiž v tomhle dokumentu chybí scénka, kdy Václav Havel v prezidentské uniformě (od Pištěka, ve dvou barvách, se zlatými nárameníky) vtrhl v Lánech do zámecké kuchyně s tasenou šavlí, kterou dostal darem od Hradní stráže, a k hrůze místních vesnických kuchařek začal obřadnou zbraní sekat cibuli, kterou připravovaly do guláše... 29.11.2015 - Dodatek - už nechybí... další dodatek - 1.12.2015: interview v parku s holčičkou /tazatelem byl Miloš Forman/ MF: Máš ráda pana Havla? h: Ne MF: To je pan prezident, nemáš? h: (kroutí odmítavě hlavou ze strany na stranu) MF: A víš, kdo to je? h: Ne (01.02.2015)

Naprosto neocenitelnej dokument natočenej v tý nejlepší době. Ty autentické záběry jsou naprosto neocenitelné. Možnost vidět Formana, Havla, Hrabala a všechny možný další lidi, když byli ještě freš, to se nedá dostatečně docenit. Super dokument, kterej má strašnou hodnotu právě díky tý době, v níž vznikl. (18.11.2019)

Pozoruhodný dokument doby, kdy společností prostupovalo polistopadové nadšení, optimismus a všeobecně sdílená sympatie k V. H.; kdy ale také nově se rodící politickou reprezentaci svazovala počáteční naivita nováčků podléhajících lichotivým slovům "velkého světa". Že tento dokument bude z pohledu dnešního (r. 2015) diváka smutné a depresivní pokoukání, naznačil v úvodu filmu jeden z Formanových proslovů, v němž správně upozorňuje, že ta těžší část revoluce teprve přijde... Dnes už si o nadšení, optimismu a jednotě můžeme nechat jen zdát; dnes se potýkáme s epidemií frustrace plynoucí do značné míry ze zklamaných nadějí a typicky české neoprávněné víry v to, že za naše problémy může někdo jiný a že je za nás také vyřeší někdo jiný. Dnes je placka s Havlem na klopě skoro až stigmatem. Dnes připomínky Listopadu degenerují na sebeprezentaci narcistického demagoga, jenž Hrad přeměnil na Ministerstvo pomsty a s pomocí zákusečků a slivovice uplácí burany, jimž se stýská po zlatých husákovských časech. Dnes státní vyznamenání dostávají Štrougalovi ministři, udavači a ředitelé normalizačních koncentráků... Právě pro tento kontrast je Jasného film cenný i přes to, že naivitu vykazuje i styl, kterým je natočen. (02.12.2015)

Václav Havel a jeho první prezidentské okamžiky. Euforie, nadšení, radost, uvolnění... to všechno zachycují záběry jak z amerického prostředí, tak z mnohých míst českého venkova i pražské aglomerace. Pro současného diváka má Jasného a Formanův film téměř symbolickou výpověď; je svědectvím doby, v níž se s nepředstíranou samozřejmostí prosazovaly ideály lidského humanismu. Škoda, že dnes už vládnou zcela jiné hodnoty. (19.08.2019)

Vysíláno k poctě 90.narozenin Vojtěcha Jasného - již v nesetřižené podobě. Je trochu škoda, že nejsou uváděny i jeho starší dokumenty, především Českou rapsodii, kterou snad Česká televize vůbec nevysílala. Vojtěch Jasný začínal spolu s Karlem Kachyňou autorskými dokumenty u Armádnho filmu. Podařilo se mu zachytit porevoluční atmosféru i samotného Havla bez zbytečného patosu a hodně doširoka. Kolik je v tom nadčasovéh ukáže čas sám. Dokument ocení asi hlavně pamětníci, což také není k zahození. (01.12.2015)