Záře

Zatmění rozumu na základě příliš silného emočního prožívání vlastního výjimečného nadání. Podobných případů je v lidských dějinách více a to nejen v hudbě. Říká se tomu pohlcení. Je však nutné přiznat, že některá lidská díla jsou naprosto šílená – geniálně šílená nebo šíleně geniální. ___ Naskytuje se otázka – dokáže každý hudební skladatel zahrát vlastní skladby nebo pro jeho práci postačí, když je dokáže "uslyšet" a zapsat, neboli nakolik virtuózní byli slavní hudební geniové? Otázka se týká pouze skladatelů předelektronické éry, protože dnešní syntezátory a počítače umožňují každému hudebnímu geniovi stvořit a zahrát vlastní skladbu i bez dobrého, natož dokonalého zvládnutí hudebních nástrojů, neboli dejte géniovi do ruky digitální nástroj, a stane se z něj člověk-orchestr. (25.10.2012)

Mám rád životopisné filmy a pokud je snímek o nadaném muzikantovi, tak dvojnásob. Zde jsem byl ovšem lehce zklamán. Nemohu se ubránit dojmu, že zpracovat by šel tento zajímavý "život" mnohem lépe. Celý film pak stojí "bohužel" pouze na určitých monentech a hlavně obou představitelích slavného klavirního virtuóza Davida Helfgotta, ať už Noaha Taylora, který ztvárnil výborně mladší léta, a nebo Geoffrey Rushe, který skvěle vystřihl dospělého génia a byl za tuto roli po zásluze odměněn Oscarem. V případě, že by herci své role neustáli nebo lépe vystiženo, nepřekročili by své stíny, snímek by možná nedosáhl ani průměru a to by byl zbytečně vystřelený náboj. Takhle nám alespoň zbude pár skvělých klavírních pasáží s výbornou muzikou a obdiv hereckého umění obou výše zmíněných herců. Škoda, mohlo to být za pět bodů, ale to by se musel pán od režie a druhý od psacího stolu trošku více snažit. (08.04.2011)

Předem musím říct, že co jsem poprvé ve snímku viděl hlavního hrdinu jako dospělého, tedy promočeného s cigaretou v ústech, dobývajícího se do uzavřené restaurace, nemohl jsem se oprostit od jeho podobnosti se slovenským umělcem Marianem Vargou, který byl taktéž veliký mistr černých a bílých kláves, a tato podivná souhra náhodných detailů ve mne narůstala po celý film - oba od dětství projevovali mimořádný talent, oba měli dejme tomu problematický vztah k ženám, oba rádi nikotin, alkohol, a samozřejmě ta vizuální podobnost... Co se týká samotného snímku, jde o povedený životopisný film, ne nepodobný legendárnímu snímku Moje levá noha, jen mi trochu chybí rozvinutí té chvíle, kdy Davidovi hráblo. Geoffrey Rush je mimořádně přesvědčivý a mě schází jen maličko k tomu abych dal plný počet hvězd, možná si to rozmyslím po dalším shlédnutí... (01.02.2023)

Film, na který se nezapomíná! Geoffrey Rush i Noah Taylor byli prostě úžasní... A co teprv Armin Mueller-Stahl! K tomu Rachmaninova hudba, která ve filmu funguje coby jakýsi tmel. Příběh Davida Helfgotta má sílu. Je v něm spousta smutku, frustrace, ale i radosti. Jsem rád, že byl zfilmován. Nemám co vytknout. 10/10. (18.10.2011)

Hicks fantasticky zvládá přechody mezi lehce depresivní atmosférou Davidova rodinného krbu a naopak naději vzbuzující náladou pokaždé, když se hlavní postava ocitne v okolí piana/klavíru či ještě lépe za ním. Konečný výsledek je tak zručně namíchaný (a zahraný - Rush ftw!, ale nerad bych opomenul Taylora a Muellera-Stahla), že dokáže u člověka vyvolat nebývalý nápor životního optimismu. A to je občas k nezaplacení. (31.05.2011)