Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ačkoliv název této komedie zní podivně, vystihuje zápletku děje. Dvojčata - bratři Pavel a Petr Fořtovi žijí každý úplně jiným způsobem života: Petr se živí jazzovou hudbou v Americe, Pavel je profesorem klasické hudby v Praze. Právě pro rozdílné názory na muziku Pavel v Čechách nechá bratra "zemřít" a obráceně do Ameriky falešně oznámí, že on i rodina zemřela. Ovšem Petr i se svým dospělým synem přijíždějí do Československa a po určitých zmatcích a zápletkách je rodina najednou pohromadě. Rozdíl v životním stylu i postojích obou bratrů je zjevný, takže je jen otázkou času, kdy si záměrně vymění role a začnou se dít věci... Důležitou složkou filmu je hudba, jejímiž autory jsou Vlastimil Hála a Jiří Baur. Skladby nahrál Orchestr Karla Vlacha a písně, které se staly všeobecně velmi oblíbenými, nazpívali Oldřich Nový, Helga Čočková, Jan Tříska aj. (Filmexport)

(více)

Recenze (34)

Marthos 

všechny recenze uživatele

Hodnocení, vnímající tento svěží autorský film Vratislava Blažka a Oldřicha Nového spíše negativně, nejsou tak úplně objektivní. Konfrontace dvou odlišných světů, životních stylů i společenského statusu obou bratrů nabízí poměrně odvážné řešení. Kritický osten se nemilosrdně zabodává do průměrného života pražského profesora vážné hudby, ztrácejícího čas nesmyslnými brigádami a schůzemi, ale nijak neglorifikuje ani rozevlátou bezstarostnost amerického emigranta, vracejícího ovšem poněkud zahořklému dvojčeti elán a trochu jiný pohled na život mladých. Přístup k mladé generaci, k jejich názorům, k hudbě, která je oslovovala a díky které získávali alespoň minimální pocit svobodného nadechnutí, by rozhodně neměl být zatracován či zesměšňován. Zvolna stárnoucímu Oldřichu Novému, filmovými režiséry neprávem přehlíženému, se zde nabízela velká příležitost, kdy se mohl opět s potěšením vrátit ke své kristianovské identitě, což se daří zejména v pointách záměn obou hrdinů. Stranou by ovšem neměla zůstávat ani plejáda předních zástupců Thálie ve vedlejších i epizodních rolích (Tříska, Medřická, Deyl, Kopecký, Zázvorková, režisér Wasserman). Dokonalým či snad nadčasovým vnímat tento film jistě nelze, uchoval si však určitou mladickou svěžest a tu a tam jím zablýskne perlivý humor. Stále je to ale film, který stojí a padá s velikostí Oldřicha Nového. ()

Oskar 

všechny recenze uživatele

Tak především: název téhle veselohry budí falešnou představu, že půjde o duchařskou historku nebo něco podobně fantastického (tomu napovídá i výskyt dvou Oldřichů Nových na fotkách). Oním světem není míněn svět astrální, nýbrž imperialistický a těmi dvěma nikoli Nový v dvojroli, ale jen ten americký a jeho syn Jan Tříska. Vratislav Blažek, nejplodnější autor tzv. pozitivní či komunální satiry, měl dva cíle: poskytnout svému oblíbenému komikovi v rámc možností trochu dstojnou příležitost v socialistické kinematografii (předtím se o to rozpačitě pokusil už Hudbou z Marsu, potom o poznání líp ve Světácích) a pak si taky do našeho "lidově demokratického zřízení" šťouchnout. Takže zápletka se točí kolem dvou bratrů, z nichž jeden je zatrpklý sešlý Čech a druhý pozitivní, čiperný Američan. Vymění si role a Amík ukáže Čechovi, že nemá tak rezignovaně podléhat systému. To všechno je přepečlivě zamaskováno několika brigádami a všeobecným pozitivnem, ale někde úplně vespod to je a je to aspoň trochu znát. Líbí se mi scéna, kdy americký Nový vejde do třídy svého bratra, studenti nic netuší, on si je vychutnává a k jejich údivu zapěje swingový song o tetě, co hrávala na trumpetu. :-) Pěkný moment, Nový má jiskřičky v očích... 30% ()

Reklama

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Horší dvakrát Oldřich, než Oldřich dvakrát v montérkách. V tradici Nového divadla Oldřicha Nového a při vědomí jeho práce s hudebními žánry v 50. letech, by se mohlo zdát, že Dva z onoho světa jsou šťastným návratem Oldřicha Nového nejen k hudební komedii, ale i k oblíbené komedii záměn, žánru, který pomáhal celý život kultivovat a propagovat. Ale namísto toho se setkáváme s referáty o socialistké morálce, nesmyslně budouvanou láskou mezi bratrancem a sestřenicí (v podání nevšedně špatného Třísky a Čočkové) a s Novým v trapně agresivní poloze, který neváhá v dvojnické úloze soupeřit sám se sebou. Jistě, tehdejší mladá generace se hlásila o slovo už nějaký ten pátek a nebylo možné ji ignorovat, ale zároveň nebyla v takové kondici a neměla takové představitele, aby jí bylo možné zcela ustupovat. Ano, už i tady se zpívá v naivních moderních písničkách o Gině Lollobrigidě a během pár měsíců přichází do kin další hudební komedie o mladých a pro mladé, která koketuje s muzikálem, Prosím, nebudit!, takže cesta ke Starcům a Klarinetům byla nezvratná. Ale za jakou cenu? Za cenu frází a kašírovaných představ o tom, jak je mladým nutné vyhovět všemi prostředky. ()

RHK 

všechny recenze uživatele

Překvapivě svěží, byť budovatelsko-kritická komedie Miloše Makovce z roku 1962. V hlavní dvojroli bratrů muzikantů Petra (navrátilého čecho-amerického jazzmana) a Pavla (straně věrného přísného profesora hudby "Šopéna") ve filmu po létech zazářil Oldřich Nový, pozornost upoutají i má oblíbená Dana Medřická, Jan Tříska coby mladičký Čechoameričan (snad osud?), nebo Miloš Kopecký v epizodní roli psychiatra šité na tělo. Filmem zatím nesměle zní mládí, jazz a náznaky kritiky období 60. let, i když kvůli nevyrovnanému scénáři kvalit Kristiana ani Starců na chmelu snímek rozhodně nedosáhl. Ale i občasné povedené scénky (jazz ve třídě, houpačky, nepolíbení manželky, psychiatr) mohou vyvolat pohodu v duši. Ukázka: https://www.youtube.com/watch?v=4gH5b_EBnEQ ()

WANDRWALL 

všechny recenze uživatele

Je smutné sledovat herce, který už nemá tu vitalitu. To platí o hereckých osobnostech, ne o těch šašcích, co nyní hrají v nekonečných seriálech. Ale i jim rozumím, neb je vozí k lehké práci, jsou mezi lidmi, a ještě dostanou slušně zaplaceno... O. Nový zažil ve stáří šok. Nějaká omladina ho seřvala na ulici, utahovala si z něho, jak je starý a ošklivý, on pak už nevycházel z bytu... Pro mě byl osobnost, a bude i nadále. ()

Galerie (3)

Zajímavosti (2)

  • V komparzu ve školní třídě se objevil i Ondřej Suchý, moderátor mnoha retro pořadů, autor celé řady pamětnických knih a především celoživotní obdivovatel Oldřicha Nového. (NinadeL)
  • Natáčeno v Praze a Hrusicích. V Praze se natáčelo v těchto lokalitách: Strašnice, Zámecké schody, nábřeží kpt. Jaroše, Staroměstské náměstí, Hradčanské náměstí, hotel Jalta, lékárna U černého orla, Karlův most, ulice Nerudova, Loretánské náměstí, Vítkov, Malá Strana, Strahovský klášter, Václavské náměstí. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)

Reklama

Reklama