Reklama

Reklama

V 60. letech se prosadily pohledy mapující dětskou obrazotvornost - pokoušely se ji zprostředkovat fantaskními obrazy. V tomto filmu si dva venkovští kluci vysní cestu na Měsíc. K tomu jim stačilo, aby navštívili příslušnou veletržní expozici. (oficiální text distributora)

Recenze (18)

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Film je, počítám, určen pro děti, o nichž se tvůrci domnívají, že snesou všechno. Pokusy o společenskou satiru jsou ale jasně určeny dospělým. Tak nevím... Konečně jsem objevil, odkud pochází tato matematická hádanka: mysli si číslo, znásob ho dvěma, přičti šest, výsledek vyděl dvěma, původně myšlené číslo odečti a vyjdou ti...chvíle napětí...tři! Voila! ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Surrealismus pro děti a mládež? Josef Pinkava mě přesvědčil, že existovat může a také mě v jeho originálním autorském podání velice bavil. Pinkavovy filmy z této éry (Mlčení mužů či Kapitán Korda) mám rád a ač tenhle kousek z jeho tvorby dost vybočuje jak fantasy / sci-fi žánrem, tak netradiční francouzskou koprodukcí, ten duch Pinkavovy poezie dětského světa zůstal zde hezky zachován. Z reality v podobě povinné školní docházky a také socialismu plného fízlů a soudruhů se skrze dětskou fantasii dostáváme plynule k barevně i náladově pestré procházce novým, snově laděným dobrodružstvím. Poetické záběry z přírody se krásně střídají s trikovou poezií pohledů do kaleidoskopu (ty jsou opravdu nádherné!), funguje i prolínání asociací během dění na jedném místě. Když se po zatčení kluků policejní místnost postupně měnila přítomností tabule na školní třídu a záhy ještě na věznici plnou cel, cítil jsem se u Automatu na přání už nějakou tu dobu jako v nějakém roztodivném snu, ve společnosti vybraných žáků ze své třídy. :D Přes místy naivnější děj jsem se od počátku (se zřetelem na cílovou skupinu) přenesl a navrch si zas užil satirické narážky věnované dospělým, zejména v souvislosti s karikaturní postavičkou muže zákona v uniformě (dle všeho komisaře, ředitele věznice i dozorce v jedné osobě?). Když se rozpoutá mezi ním a dvojicí dětí malý souboj, nechybí ani akční útěk, přestřelky, výbuchy... a uprostřed všeho i zpívající kostra! Jeden ze slavných hitů Karla Gotta ze 60. let zde dostal na chvíli nový, přímo groteskní rozměr! :o) Pinkavova „Země fantazie“, odvíjející se z úvodního motivu mezinárodní technické výstavy a nového vynálezu stroju plnícího přání, není pro mě zcela dokonalá, ale podmanivá i zábavná určitě ano a zavítal jsem do ní velice rád. [70%] ()

Reklama

Fingon 

všechny recenze uživatele

Medvěd se samopalem, co vypadá jako Chewbacca? Představa v představě plynoucí z představy? Karel Gott zpívající stále dokola C'est la vie a ve vězení tím mučí vězně? Nádherné šílenství, u kterého si nejsem jistý co vlastně byla realita... ale ono je to přece jedno. (zajímalo by mně, jestli film neměl problém s distribucí, když si na tolika místech střílel ze socialistických frází a dokonce i májového průvodu:) ()

triatlet 

všechny recenze uživatele

“Máte prospekty?" Josef Pinkava jednoduše dokázal dětskou duši pochopit. Na rozdíl od snímku Pohlaď kočce uši, ve kterém autor dává prostor hlavně dívčím hrdinkám, v tomto sci-fi dobrodružném filmu vystupují dva rošťáci. Honzova a Vaškova dobrodružství jsou podána poeticky (symbolem duhovky), metaforicky (především závěrečnými pasážemi, které se odehrávají v hradním vězení), ale i vtipně (úvodní obžerství na veletrhu, doučování dozorce). Představitelé obou kluků hráli přesvědčivě. Zajímavé je, že film měl premiéru v září 1968, přitom ti vojáci byla taková směs stalinistické a fašistické diktatury. 0+0+0+0+0=0 / 0=0+0+0+0+0 ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Psychedelický hippie film pro děti. Tady buď někdo experimentoval s drogami, nebo scénář psaly samy děti a tvůrci se při natáčení stejně zhulili. Protože velkou část filmu tvoří různé krasohledy, barvičky, kuličky, přebarvené záběry přírody. Vážně mi to nepřišlo jako dětská fantazie, protože i ta má nějaká pravidla a určitý příběh. Tady sledujeme dva otravné, vlezlé a podle všeho pěkně oprsklé kluky, kterým nevadí nějaká ta zlodějna nebo něco zničit, zdá se. Nejdříve na brněnských veletrzích v době jejich strojírenské slávy snědí, co mohou, a sesbírají hromady prospektů (což tedy my kluci jsme tam taky sbírali prospekty, i když ne asi v takovém množství). Pak se přesuneme do vesnické školy, pak opět na veletrh, kde se najednou objeví jakýsi stroj na přání, a opět na vesnici, a znovu veletrh, a najednou kluci sedí v raketě do vesmíru, a pak jsou zase na louce, kde dědeček zalévá slunečnice a má psa a hlídá raketu, a jsme na půdě, a u rybníka, honí je hajný, a ve velkém skleníku se zeleninou je vyhmátne americká tajná služba a zavře je na hradě Pernštejn do vězení a... jo, i na toho medvěda se samopalem dojde. A na závěr klukům zahrajeme hezkou písničku. Mně by ani tak nevadil pokus o fantazii, kdyby to odněkud někam šlo, kdyby scény měly nějaký význam nebo kdyby některé věci byly alespoň symboly něčeho, ale tohle je takový film fantazie-pro-fantazii, který nemá ani nějaké vyznění, ponaučení, zamyšlení, pocit, nic. Jako když nastoupíte do autobusu, sledujete, jak se mění osazenstvo během té půl hodiny jízdy, a nakonec vystoupíte. Btw, na svou dobu to musel být docela drahý film - maketa rakety v životní velikosti, využití vrtulníku, samopaly... ()

Galerie (4)

Zajímavosti (2)

  • Ve filmu několikrát hraje píseň „C'est la vie“ od Karla Gotta. Když tato píseň hraje ve vězení, dozorce se lekne a vykřikne: „Ježišmarjá, já zapomněl vypnout oblbovadlo!“
    (Prochazka19)
  • Film bol natáčaný na výstavisku v Brne. (dyfur)

Reklama

Reklama