Automat na přání

Příběh dvou malých uličníků je v dnešní době už zapomenutý film. Což je škoda, protože dětští herci zde předvedli velmi solidní výkon. A je jen málo dětských filmů, které dokážou oslnit tím, co se před kamerou děti dovedou. S trochou nadsázky se dají považovat za předchůdce slavného Tomáše Holého. Dojem z filmu, a to pro mě docela zásadní (tak zásadní, že jsem musel ubrat hvězdičku), mi zkazilo soudruhování. Jistě, film se natočil v dobách komunismu, ale ty odkazy jsou docela přehnané. Tomu napoví i chování represních jednotek. Naštěstí je tady milá a chytrá raketa URANIE, která chlapce donutí svá přání volit uvážlivě a užívat si krás života. Překvapením pro mě byla druhá polovina filmu a také konec, který bych rozhodně nečekal. Ale u tohoto typu to může dopadnout všelijak. Proto jej neberte vážně. Je to přece pro děti. (10.08.2014)

“Máte prospekty?" Josef Pinkava jednoduše dokázal dětskou duši pochopit. Na rozdíl od snímku Pohlaď kočce uši, ve kterém autor dává prostor hlavně dívčím hrdinkám, v tomto sci-fi dobrodružném filmu vystupují dva rošťáci. Honzova a Vaškova dobrodružství jsou podána poeticky (symbolem duhovky), metaforicky (především závěrečnými pasážemi, které se odehrávají v hradním vězení), ale i vtipně (úvodní obžerství na veletrhu, doučování dozorce). Představitelé obou kluků hráli přesvědčivě. Zajímavé je, že film měl premiéru v září 1968, přitom ti vojáci byla taková směs stalinistické a fašistické diktatury. 0+0+0+0+0=0 / 0=0+0+0+0+0 (22.02.2010)

Medvěd se samopalem, co vypadá jako Chewbacca? Představa v představě plynoucí z představy? Karel Gott zpívající stále dokola C'est la vie a ve vězení tím mučí vězně? Nádherné šílenství, u kterého si nejsem jistý co vlastně byla realita... ale ono je to přece jedno. (zajímalo by mně, jestli film neměl problém s distribucí, když si na tolika místech střílel ze socialistických frází a dokonce i májového průvodu:) (03.05.2010)

No, nutno uznat, že tohle se moc nepovedlo. Jednak kvalita zpracování neatakuje závratné výšiny, a ačkoliv scénář hloupý není, atraktivita prostředí veletrhu už dneska jen těsně přesahuje úroveň přitažlivosti prvomájového průvodu. Je jasné, že ve své době byl pak let na měsíc velkým tématem, ovšem ani to už dneska nijak extra nefrčí. (06.01.2009)

Surrealismus pro děti a mládež? Josef Pinkava mě přesvědčil, že existovat může a také mě v jeho originálním autorském podání velice bavil. Pinkavovy filmy z této éry (Mlčení mužů či Kapitán Korda) mám rád a ač tenhle kousek z jeho tvorby dost vybočuje jak fantasy / sci-fi žánrem, tak netradiční francouzskou koprodukcí, ten duch Pinkavovy poezie dětského světa zůstal zde hezky zachován. Z reality v podobě povinné školní docházky a také socialismu plného fízlů a soudruhů se skrze dětskou fantasii dostáváme plynule k barevně i náladově pestré procházce novým, snově laděným dobrodružstvím. Poetické záběry z přírody se krásně střídají s trikovou poezií pohledů do kaleidoskopu (ty jsou opravdu nádherné!), funguje i prolínání asociací během dění na jedném místě. Když se po zatčení kluků policejní místnost postupně měnila přítomností tabule na školní třídu a záhy ještě na věznici plnou cel, cítil jsem se u Automatu na přání už nějakou tu dobu jako v nějakém roztodivném snu, ve společnosti vybraných žáků ze své třídy. :D Přes místy naivnější děj jsem se od počátku (se zřetelem na cílovou skupinu) přenesl a navrch si zas užil satirické narážky věnované dospělým, zejména v souvislosti s karikaturní postavičkou muže zákona v uniformě (dle všeho komisaře, ředitele věznice i dozorce v jedné osobě?). Když se rozpoutá mezi ním a dvojicí dětí malý souboj, nechybí ani akční útěk, přestřelky, výbuchy... a uprostřed všeho i zpívající kostra! Jeden ze slavných hitů Karla Gotta ze 60. let zde dostal na chvíli nový, přímo groteskní rozměr! :o) Pinkavova „Země fantazie“, odvíjející se z úvodního motivu mezinárodní technické výstavy a nového vynálezu stroju plnícího přání, není pro mě zcela dokonalá, ale podmanivá i zábavná určitě ano a zavítal jsem do ní velice rád. [75%] (18.06.2021)