Já, Daniel Blake

Filosofii Kena Loache lze shrnout do výkřiku, který zaznívá krátce před závěrečnými titulky: Fuckin' Tories! Sisyfovské putování Daniela Blakea je koncipováno jako důkladná exkurze po britském sociálním systému. Vykresluje instituci, která ponižuje, komplikuje, diskriminuje a fuckuje; instituci, která záměrně nepomáhá nejpotřebnějším; nabízí pomoc přes neprůstřelné plexisklo; diskredituje sama sebe, aby mohla být jednoho dne na tomto základě zrušena jako zbytečná. Cesta vypovídá o důkladné rešerši, desítkách vyslechnutých a vyčtených příběhů, vlastních zkušenostech. Postrádá ve své formální prostotě obvyklé manipulační berličky a pomáhá si jen obsahovou hutností. Kdyby byl Loach víc Buňuel nebo Trier a oprostil se přehnaných iluzí o solidaritě prekarizovaných, dalo by se na dvě celé hodiny zapomenout, že jde "jen" o film. Sledovat Daniela na cestě za uznáním podpory v nezaměstnanosti přes téměř hmatatelnou nelidskost systému je dobré proto, že zjistíte, jak si zatopit se svíčkou a dvěma květináči, když vám ty kurvy odpojí elektřinu. Mimoto ale připomene, že to, že vám nikdo nepomůže, nezakládá dobrý důvod nedožadovat se toho, na co máte právo. Právě naopak. Paní sociální Sheila je nejlepší ženská zrůda od slečny Thatcherové, pardon, Ratchedové... (18.03.2017)

Paráda! Daniela Blakea jsem si opravdu užil, protože se zabývá tématem, které je mi bližší než blízké. K mému překvapení jsou britští úředníci a zákony ještě nelidštější než u nás. Taky jsem si při vyřizování invalidního důchodu a průkazu ZTP prošel zajímavými fázemi, ale proti Danielovu osudu to byl naprostý čajíček, zacyklil jsem se jen jednou a naštěstí ne nadlouho. Film mě provedl tak nádherně depresivním příběhem, do kterého jsem se dokázal ponořit, že jsem zíral s otevřenou... ústy. Dave Jones byl v roli rytíře bez bázně a hany v boji s větrnými mlýny krásně civilní a věřil jsem mu každé slovo, Hayley Squires ho svým zoufalstvím výborně doplňovala a já jsem nadšený! (21.08.2017)

Nestor britské kinematografie Ken Loach natočil další své typické sociální drama a mne nezbývá než konstatovat - je to opět silný film. Pohled na odvrácenou stranu jedné z nejbohatších částí světa, pečlivě utajovaný obraz pyšné Evropy hrdé na svůj vyspělý sociální systém...a v podstatě také odpověď pro všechny ty, kteří nechápou, kdo mohl hlasovat pro Brexit, kdo u nás volil Miloše Zemana...a přeneseně v USA Donalda Trumpa... Sociálně nesmírně kritický Ken Loach ovšem v ničem nelže a nemanipuluje se skutečností, pouze nastavuje zrcadlo Evropě, v níž se povážlivě rozevírají sociální nůžky, kde velká část těch šťastnějších obyvatel nesmírně bohatne a ta druhá zákonitě chudne a propadá se na hranici existenčního minima. Evropa úspěšných a Evropa sociálně vyloučených. Evropa luxusních vilových čtvrtí a Evropa sociálních ghett. Já, Daniel Blake je dokonale civilní film, který je pro mne jako diváka nesmírně tíživý, tohle je pohled do sousedství, před kterým ve svých sociálních bublinách podvědomě zavíráme oči... (05.03.2017)

Pamätám si, že som mal kolegu práve z anglického Newcastlu, keď som pracoval v spojenom kráľovstve, ale to je už pomerne dávno. Volal sa Bill, a nebol v takej zúfalej situácii, ako Daniel Blake. Totiž, tento sympatický chlapík, má niečo po päťdesiatke, je vážne chorý na srdce, nemôže kvôli tomu pracovať v stolárskej dielni, kde dlhé roky spoľahlivo pôsobil. Neostáva mu teda nič iné, ako sa pobrať smerom k Úradu práce, kde chce požiadať o dávku v nezamestnanosti, ale popri tom zisťuje, že to nie je nič jednoduché, do popredia sa tlačí príšerná BYROKRACIA, samé vybavovačky, ktoré aj tak skončia na psí tridsiatok. Na Slovensku je postavený sociálny systém tak, že každý občan má automatický nárok na dávku v nezamestnanosti, t. j. - ( dávku v hmotnej núdzi, ktorú si treba odpracovať, taktiež choré na hlavu ! ) + kopec ďalších príplatkov. Ak to v skutočnosti takto funguje v Anglicku, tak Amen Boh s tými občanmi, ktorí to majú asi ešte horšie, ako my ? Je to možné ! Blake, aj popri tým všetkým problémom, ktoré pociťuje, i napriek tomu, si zachováva čistú hlavu, ale aj na neho, to po čase doľahne, že vybuchne, ako sopka. Vedľa sa mu nasťahovala susedka Katie z Londýna, s dvomi deťmi, ktorá taktiež žije z huby do úst. Z výplaty do výplaty, že sa rozhodne učiniť jedno nemilé rozhodnutie, ktoré nepoteší Daniela. On jej pomáha, ako sa mu dá. Režisér Loach nakrúca tak, že mi to pripomínalo sugestívny dokument, z ručnej kamery, ako to vlastne funguje v Anglicku, kde je taktiež veľká CHUDOBA. Excelentní herci, Dave Johns, je typický angličan, s klasickým prízvukom, to isté aj Hayley Squires, bol som tam, a presne poznám, ako rozprávajú, ich prízvuk, je nespochybniteľný !!! Veľmi ťažký film na srdce, kde koniec ma položil na lopatky !!! (24.02.2017)

Snímek věrohodně zachycuje ohromující kontraproduktivitu britské byrokracie, což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti - nakonec Británie je tím pověstná. Sociální systém, který má pomáhat přesně lidem, jako je Daniel, kteří dočasně přijdou o práci, aby ji znova našli a mezitím se nestali bezdomovci, bohužel moc nefunguje a ve snaze zřejmě odradit příživníky raději setne i ty poctivé pracující lidi, co celý život platili daně, a kteří ze zoufalství radši použijí vlastní úspory, než aby se dohadovali s neochotnými úředníky lpějícími na nesmyslných pravidlech.A to je asi účel. Taková Hlava XXII, kdy pro A musíte mít B a pro B zase A, no asi jako když se v Anglii snažíte sehnat bydlení či práci, které nemůžete sehnat, dokud nemáte NINko a k získání NINka potřebujete trvalé bydliště, takže to pak babo raď. (07.04.2017)