Jak se krade milión

Zlatá šedesátá! Nízké hodnocení na CSFD ukazuje, že už jsou bohužel nenávratně pryč. Nicméně, nenechte se odradit filmovými negramoty. Ostatně většinou se ve svých komentářích nevyrovnávají s filmem, ale se současností. Tento film je ovšem obraz socialistického realismu, jako když vyšije. Paráda. Atmosféra plná absurdity, kontrastů a dobového kýče. Výborný Hrušínský, jehož hlas příběh vkusně glosuje. Závěrečná pointa plná deziluze, jen snad trochu přehrávaná. Plně srovnatelné s tehdejší klasikou jako "Hoří, má panenko" či "Bílá paní". (28.07.2011)

"Po dvaceti letech práce a stejnýho platu, bych si taky zasloužil nějakou prémii né?" Pan Šafránek chodí každé ráno přes bláto mezi rozestavěnými paneláky do práce.Koupí flašku s mlíkem a noviny.V práci je do večera a jde unavený domů.Tato rutina se opakuje již dvacet let, přesto Šafránkovi žijí v malém nájemním bytě a počítají každou korunu.Jednou však účetní přepíše omylem čísla na průpise a peníze mu zůstanou v ruce.Získal tak příležitost nacpat svoje madrace prachama tak aby nikdo na nic nepřišel a konečně uskutečnit svoje sny.Dobře natočený a i dost vtipný film.Některé scénky stojí opravdu zato.Třeba ta jak Hrušínský dělá strašidlo nebo mejdany v Praze.Film má šťávu. (14.06.2010)

Ačkoliv je film poplatný době a zcela otevřeně ukazuje, jak peníze kazí člověka (psychicky ho rozdeptají, strhnou k bujarému nočnímu životu a vůbec ke všemožným kapitalistickým manýrům), tak - možná nechtěně - ukazuje zajímavé aspekty tehdejšího stavu společnosti. Jakkoliv mi je názor "kdo je bohatý, je podezřelý" proti srsti, bylo tehdy všechno takové jednodušší. Aby pak neměli ti jednodušší navrch... Nejzásadnější názor z filmu, který si mi vryl je: "bohatý je člověk tehdy, když si kupuje věci, které nepotřebuje..." (03.01.2014)

Vcelku jen velmi průměrný film, který stojí vlastně jedině na charismatu Rudolfa Hrušínského, taková ta neškodná dobově oblíbená (a žádaná) společenská satira. Čeho by se ale tehdejší divák nenadál, je ten neobyčejný vizionářský rozměr díla, Jak se krade milión nevědomě tak pěkně popsal privatizační éru 90. let a vlastně i aktuální dnešek. Jen dnes už není takový problém s utrácením zpronevěřených/ukradených částek... (20.04.2013)

Váhám mezi třemi a čtyřmi. Ač to je celkem úsměvné a má to místy vtip, vyložená komedie to až tak není. Ani příliš krimi, to už snad lehké drama. Rudolf Hrušínský je naprosto perfektní a film velice nenásilně a s humorem ukazuje postupný rozklad osobnosti dosud zatvrzele poctivého člověka. Sledujeme úředníka, kterému zbývá deset let do důchodu a je denně konfrontován s okolím předhazujícím mu své bohatství a rozmařilost. Přesto zůstává zásadový a pevný. Až vlastně nevinný impuls odstartuje přerod jeho osobnosti a hlavní hrdina krok za krokem obrací, navíc ani v posledním záchvěvu sebereflexe nenachází oporu ve svém okolí. Ke kouzlu filmu přispívají i drobné trefné detaily reflektující postupný úpadek hrdinových hodnot (Copak kradu?) a vyjímečně musím režiséra a v tomhle případě i scénáristu Jaroslava Balíka pochválit, protože to nebylo ani nudné ani zdlouhavé, snad jen tochu více svižnosti v některých okamžicích by nebylo od věci. Dělá to tak každej, tak proč stranou stát, jenom vůl pěstuje poctivost.... Slabší čtyři hvězdičky. (09.06.2015)