Provaz

Velice zajímavý snímek, v němž je redukován střih, což vede k tomu, že se film nezdržuje a také to nutí herce k delším výstupům bez pauzy, což ovšem ne všichni zvládli na výbornou. Hlavně Farley Granger se mi moc nelíbil, naopak John Dall a James Stewart předvedli výborné výkony. Film také nabízí možná nejvíc thrillerovou scénu (alespoň pro mě, když nepočítám Psycho :) ze zatím shlédnutých Hitchových filmů. Způsob natočení mě nadchl, ovšem ke scénáři mám pár výhrad. Dialogy byly v pořádku, ale celková myšlenka filmu o nadčlověku a ospravedlnění zabití mi prišla nedotažená. Závěrečná reakce Jamese Stewarta po té co objeví mrtvolu mi přišla dost nevěrohodná, protože zde v podstatě změnil svůj dosavadní názor, který byl prezentován po celou dobu (mimochodem dost pokřivený názor). Delší stopáž by možná neuškodila. 80% (07.07.2012)

Ani si nevzpomínám, kdy mě film naposledy držel tak napjatého. Několik slabších momentů sice snaha o natočení na jeden dlouhý záběr (dělený po cca 10ti minutách) přináší, ovšem logické odhalování zločinu skvělým Jamesem Stewartem a to napětí (to napětí!) vše schová. Není to vůbec důležité, když i u tak prostého záběru jako je sklízení stolu služkou nebudete dýchat. ___ Jeden z nejlepších Hitchcocků. (05.02.2009)

Hitch poprvé v barvě a také poprvé spolupracuje s Jamesem Stewartem. Film, který byl natočen na několik záběrů a jeho děj se odehrává výhradně v jednom bytě, kam dva kamarádi pozvou několik lidí na menší večírek. V truhle na knihy, ze které se podává jídlo, je jejich zavražděný přítel, kterého zabili jen tak, pro zábavu. Chtějí dokázat, že spáchali dokonalou vraždu. Avšak na večírek přichází i Rupert (Stewart), bývalý profesor obou vrahů, který postupem času jímá jisté podezření... Snímek skutečně vyloženě naráží na nacistickou ideologii o nadřazených lidech, kterým je dovoleno cokoliv, i vražda, což je ve filmu několikrát zmíněno. Hitchcock si s filmem opravdu vyhrál, natočil ho na několik desetiminutových záběrů, kdy vše muselo být naprosto dokonale sladěné a nikdo nesměl udělat chybu. Brilantně zrežírovaný kousek, jeden z nejlepších snímků mistra napětí, ze kterého mrazí. (24.01.2010)

Alfred Hitchcock uvádí snímek, který je natočen neskutečně precizně s velmi dobrými herci a neuvěřitelným počtem dialogů obsahující hromadu narážek a skrytých významů. Film se táhne jako provaz od začátku do konce působí velm i celistvě až skoro dokonale. Na první pohled potěší způsob natočení, v kterém je jen minimum střihu. Provaz prý původně neměl obsahovat žádný střih a měl být natočený naráz. Bohužel to asi není v lidských silách a odhadnout přesně, co po vás Hitchcock chce asi taky nebyla žádná sranda. Skvělý James Stewart vedle možná ještě lepšího Johna Dalla působí jako "největší přítel diváka". Působivé je především tempo, protože film je plný dialogů a chvílemi až divák nestíhá číst titulky a věnovat všemu na plátně tolik pozornosti. Nepovšimne si tak např. nehybných mraků v pozadí, ale potěší ho světlo z vedlejší reklamy nebo světla na maketě města vzadu, což přidává snímku příjemný nádech. Zatím můj nejoblíbenější snímek od Hitchcocka, s brilantní myšlenkou a provedením, v kterém zvládne ukázat důvody zabití i celkovou psychologii vrahů. (14.08.2008)

(1001) Ach, mužové zhluboka dýchající, předklonění, o sebe se čely opírající, tohle je skvělý film pro filmové fanatiky a i bytosti jiným způsobem latentní. A jak jsou legrační v těch velikých hranatých oblecích, když se snaží mluvit o filosofii a svobodě. Na Hitchcockovi miluji zejména to, jak se jako přerostlé děcko radostně pouští do pokusů, a nenávidím zejména to, jak ty pokusy pojmenovává a vysvětluje v dialozích mezi postavami (jako třeba v Rozdvojené duši, další noční můra). Tehdejší diváci by to nepochopili a nebo si teprve tříbil styl? Okno do dvora už je v tom jiné. Kdyby se víc soustředil na herce a minimálně na to, co říkají, byla bych úplně nejšťastnější. Mám na mysli třeba scénu, kdy hosté štěbetají jakési obvyklé řeči a roztřesený chlapeček kvůli tomu rozdrtí skleničku v dlani a pořeže si ruku. A potom jde a dělá jako že nic, dokud si toho někdo nevšimne. A potom, potom mu někdo věští budoucnost z dlaní a rána tam není! Čas na konspirační teorie v podobném stylu, jako když Trier jen tak nenápadně umístí na své golfové hřiště devatenáctou jamku. Jenže hra náznaků a mlčení a rozvolnění struktury by v klasické dramaturgii nebyla možné, tam to prostě muselo být tak, že všichni nepotřební odejdou a dojde k pěstnímu/slovnímu souboji mezi idejemi. Myslím si ale, že Hitchcock udělal všechno ve svých silách pro subverzi tehdejších konvencí a za to má můj obdiv. (A ještě poslední výkřik v závorce nakonec - oba studenti předvádějí něco nevídaného, ale James Stewart je vedle nich jako pěst naoko, postava z úplně jiného filmu, s jinou chemií, s jinými pravidly univerza. Podle Farleyho Grangera by se pro tu roli hodil James Mason a s tím z celého srdce souhlasím, za á by byl schopen být citlivý a ironický zároveň a nikoliv tezovitý a suchý jako Stewart a za bé když si vzpomenu jak přirozeně působil vztah mezi ním a Martinem Landauem v Na sever severozápadní linkou, tak zdejší trojúhelník by se jeho přispěním nejspíš vznesl rovnou do nebes.) (22.06.2015)