Provaz

Těch vrcholů měl nespočet: Okno do dvora, Vertigo, Ptáci, Na sever Severozápadní linkou, Psycho…. Provaz je starší, platí za Mistrův první barevný film. A obsahově je asi všem dobře známý, navrch inspirovaný reálným případem: dva kamarádi uškrtí svého spolužáka, prostě jen tak, pro pocit vzrušení. A s jeho mrtvolou v truhle uspořádají na jeho počest party. U chlapíka, který nikdy nezískal Oscara za režii, znovu platí, že vraždy točil jako milostné scény a milostné scény jako vraždy. Jen tentokrát je (lehce) problém v tom, že vyloží karty hned v samém úvodu. Takže tenhle technický experiment odehrávající se v jedné místnosti trochu postrádá tajemno i tempo. Sice místy mile cynické, ale celkově je konverzace až lehce přepjatá. (16.04.2024)

Philip a Brandon sú študenti Harvardu. Obaja pochádzajú z dobre situovaných rodín. Majú teda všetko načo si pomyslia. Láka ich len jedna nepoznaná "vec". Objavenie pocitu z odobratia života. Ich obeťou sa v luxusnom apartmáne stáva David Kentley. Aby toho nebolo málo, trúfalí mladíci v danom byte podnikajú párty pre pár priateľov, kde je medzi pozvanými otec či snúbenica zavraždeného. Komodu do ktorej uložia telo, obložia jedlom, ako by sa nič nestalo. Prejde im tento obludný čin bez povšimnutia, alebo dostane spravodlivosť do zadosťučinenia? Film je vyobrazením rôznych charakterov osobností, ktoré prejavujú svoje povahové črty. Sarkazmus, sebaistota, či strach z nepoznaného. Je vedený formou dialógu o udalosti ktorá sa stala, no nikto okrem hlavných "aktérov" o nej netuší. Divák hľadajúci akciu či napätie klope na nesprávne "dvere". Najsilnejšou stránkou sa tak stávajú dvojzmysly, postupný prejav emócii a hlboká Hitchcockova myšlienka - kto má právo zobrať život inému, napriek akejkoľvek sebaistote, že je práve on tým "vyvoleným"? (05.12.2013)

Nie nadarmo sa hovorí, že tento film bol v rámci Hitchcockovej tvorby dosť podcenený, no časom sa z neho zaslúžene stal podobný hit a klasiky ako napríklad Psycho. Aj keď zatiaľ len málo filmov z tvorby majstra napätia vo mne vyvolali päťhviezdičkové dojmy, a tento k nim bohužiaľ nepatrí, tak sa jedná o napriemerný thriller, v ktorom režisér na maximum využíva minimalistický priestor dvoch izieb, každý kus nábytku mal v deji svoje miesto, minimum hercov dokázalo uhrať skvelú, nezabudnuteľnú partičku a spleť dialógov tak, aby divák mal bez prestávky nad čím rozmýšľať. Neprestajne budované napätie, skvelo dotvorená atmosféra a psychológia postáv však nestačili na to, aby som v závere filmu onemel a nevedel sa postaviť zo stoličky. Napriek tomu sa jedná o nadpriemer a najmä so silnými odkazdmi aj na dnešnú dobu. 85%. (24.07.2013)

Provaz je se svou reflexí nacismem zneužité Nietzscheho teorie o nadčlověku skvělým potvrzením mé hrubé teze o tom, že každá filozofie je potenciálně nebezpečná, ale smrtící se stává až v případě, že je špatně vyložena či naopak dokonale pochopena, resp. filozofie je vždy taková, jakou ji chceme mít. Samozřejmě, to co dělá legendární Provaz Provazem není pouze otevřený myšlenkový přesah, ale především mistrovsky vybroušené dialogy překypující cynickými narážkami, tisíci tisíckrát rozebíraná režie, tj. Hitchovo rozhodnutí natočit film, který by byl zrcadlem divadlu a doslova vypadal jako nepřerušovaný provaz vnitrozáběrové montáže (nebýt nutnosti utnout obraz po odvinutí desetiminutové cívky, věřím, že by se pokusil natočit vše v jediném záběru), ale i jednoduše geniální příběh, jehož největší napětí a nejistota pramení z faktu, že od samého počátku víme, kdo a co a proč a jak. Jak dokládá Provazem provázaná pasáž ze slavné knihy Rozhovorů, sám Hitchcock nebyl s výsledkem nikdy spokojen a celý počin považoval za nepodařený experiment a omyl. Otázkou zůstává, jestli právě takový postoj autora není tou nejlepší referencí, jaké se může podobně mistrovskému a nadčasovému dílu dostat. Projev božského Jamese Stewarta nepočítám. (17.01.2009)

Bravurně natočené divadelní drama schopné i po více než 60 letech "popřít svou dobu". Ladná kamera s neviditelnými střihy, strohá a účelná mizanscéna, jedna znepokojivá večerní párty plná intrik a v jejím centru charismatický a vychytralý James Stewart. Velká škoda, že atmosféra nebyla hustší, popř. temnější a znepokojivější. Taktéž psychologie zasloužila více propracovat, celé odhalování "dokonalé vraždy" závisí jen na přehnaně labilním Philipovi a jeho přešlapech. Velký respekt si u mě film získal subtilní kritkou tehdy ještě teplého (ehm) Hitlera, potažmo celého konceptu lidské nerovnosti a rádoby oprávněného vyvražďování (otázka do pléna: bylo úmyslem kritizovat i Nietzscheho teorii nadčlověka?). 8/10 (01.03.2013)