Provaz

Zabít kamaráda není moc milé, zvlášť pokud se za chvíli má konat párty, na kterou byl pozván i bývalý profesor. Že by se mu to řeklo? Alfred Hitchcock se tentokrát spíše než na příběh soustředil na technickou stránku filmu, který bral v době vzniku jako náročnou výzvu. Rozhodnul se jej totiž točit zdánlivě jedním záběrem (cívky tehdy byly schopny pojmout jen deset minut materiálu, takže se muselo skrytě navazovat) a film je dodnes formálně fascinující, třebaže podobných experimentů od té doby vznikla celá řada. Jenže s přibývajícími minutami se pohled na nepřerušenou jízdu kamery omrzí a pozornost se obrací především k postavám, na kterých je celý film postavený. Výborní herci v čele s Jamesem Stewartem ženou slabší scénář kupředu až do vybroušeného finále, přičemž mezitím dojde i na typicky hitchcockovské scény napětí. Mistr nezklamal ani tentokrát, třebaže opustil vyzkoušenou montáž a vydal se úplně jiným směrem. (08.07.2002)

Komorní konverzačka nad truhlou skrývající mrtvolu, natočená celá v jednom bytě a v několika dlouhých záběrech, která nezapře své divadelní kořeny. Příběh se točí kolem pokusu o dokonalou vraždu, přičemž zajímavé není její provedení, nýbrž filozofie za činem skrytá - a sice přesvědčení, že jsou lidé, kteří si pro svou zbytečnost a hloupost zaslouží zemřít, aby "nevydýchávali vzduch a nezabírali místo" schopnějším a chytřejším lidem, kteří mají právo je zabít. Tuto filozofii sdílí dvojice mladých vrahů se svým profesorem, narozdíl od kterého se ji ale rozhodne převést do praxe. Dall a Stewart nafasovali zdaleka nejzajímavější postavy a zhostili se jich velmi suverénně a charizmaticky. Na Dallově vrahovi je fascinující jeho okázalá morbidní drzost, s jakou například daruje otci oběti knihy převázané provazem - vražednou zbraní. U Stewartova bystrého intelektuála je zase radost sledovat, jak rychle pojímá a ověřuje si své podezření a kam se postaví ve finále. Není to tak famózně rafinované jako třeba moje oblíbená VRAŽDA NA OBJEDNÁVKU a ani na mě moc nepůsobí, že je to natočené jen v pár záběrech, ale díky oné filozofii vraždy a hereckým výkonům je to kvalitativně srovnatelné. (19.06.2018)

Wow wow wow! Bál som sa, že to bude príliš strnulé a divadelné, no ostal som unesený. V (ak som dobre počítal) štyroch záberoch, bez hudby, so skvelými dialógmi a geniálnymi hercami vygradované napätie do neúnosna. James Stewart je úplne bohovský, no podobne exceluje aj ústredné duo Dall/Granger, dokonalo stvárňujúce dva extrémne protipóly vrahov. Lahôdka! A tá kamera je famózna!!! (19.07.2014)

„Tento večírek vejde do historie.“ Tož ano, vešel. Alfred Hitchcock byl bezesporu vynikajícím, nápaditým filmařem, ale u některých jeho filmů mi připadá, že jsou tolik uznávané především jen pro jednu vybranou scénu nebo prvek (staticky nasmímaná akce na poli v Na sever severozápadní linkou, šokující vražda ve srpše v Psychu či příprava ptáků na útok v Ptácích a pod.), ale nejednou je tenhle jeden geniální, nadčasový a působivý prvek součástí celku pro mě spíše kolísavého, místy až omšelého. Tak jsem vnímal i Provaz, který se stal jedinečným zase nápadem natočit krimi thriller na jeden záběr bez viditelných střihů. Což je na svou dobu nápad hodně experimentální a určitě se cení, jenže přečkat půlhodinovou konverzaci hostů na oslavě, plnou dialogů o všem možném a často docela o ničem mi dalo hodně zabrat. Výborný úvod před večírkem a stejně zdařilé vyvrcholení po něm oplývá při tom skvostnou atmosférou a napětím, jenže ze samotného večírku se tohle všechno vytrácí a následkem onoho experimentu, který činí snímek něčím výjimečným, vznikla současně dle mého názoru i jedna pěkně dlouhá vata. A já se u případného čtyřhvězdičkového filmu nechci cca 30 z 80ti minut nudit, jakkoliv by byl zbytek výtečný... Navíc nepatřím ani k těm, kteří by se rozplývaly nad poválečným morousovitým Stewartem. Na druhou stranu mě zas dokázali hodně upoutat herci v postavách obou vinníků (Dall, Granger) a celkový dojem i v tomto směru vyvážit. [65%] (28.06.2021)

Bravurně natočené divadelní drama schopné i po více než 60 letech "popřít svou dobu". Ladná kamera s neviditelnými střihy, strohá a účelná mizanscéna, jedna znepokojivá večerní párty plná intrik a v jejím centru charismatický a vychytralý James Stewart. Velká škoda, že atmosféra nebyla hustší, popř. temnější a znepokojivější. Taktéž psychologie zasloužila více propracovat, celé odhalování "dokonalé vraždy" závisí jen na přehnaně labilním Philipovi a jeho přešlapech. Velký respekt si u mě film získal subtilní kritkou tehdy ještě teplého (ehm) Hitlera, potažmo celého konceptu lidské nerovnosti a rádoby oprávněného vyvražďování (otázka do pléna: bylo úmyslem kritizovat i Nietzscheho teorii nadčlověka?). 8/10 (01.03.2013)