Romeo a Julie na konci listopadu

Romeo a Julie na konci listopadu je přesně ten typ filmu, který vybízí k povzdechnutí, že takové se už dnes netočí. A že takoví herci už dnes nejsou. Samozřejmě nadsazuji, nicméně film podává důkaz, že Karel Höger a Dana Medřická jsou za herecké legendy označováni plným právem. Zde mají navíc velkou oporu ve scénáři a vnímavý divák si užije každé jejich slovo. Herecké výkony ale nejsou jedinou kvalitou filmu - Romeo a Julie na konci listopadu je smutný, leč krásný a dojemný příběh a stejné přívlastky se dají vztáhnout na hudbu. Škoda poněkud schématičtějších vedlejších postav. (12.11.2007)

Romance mezi dvěma lidmi rozdílných povah a v rozdílných životních situacích, kdy se na pozadí tříbí rodinné vztahy, je v mnohém hezkým a laskavým filmem. Jakkoli je příběh smutný, optimismus v něm obsažený smutnou a melancholicou náladu překonává. Spojení Karla Högera s Danou Medřickou se mi ale jeví jako nejšťastnější moment filmu. (31.01.2016)

Silně melancholický, provedením veskrze průměrný TV film, který určitě ničím nepřekvapí - je o tom, že láska kvete v každém věku, neboli zkrátka a jednoduše člověk nechce být ani na stará kolena sám. ALE je to tak skvěle, procítěně a přitom s lehkostí zahrané, že nemůžu jít s hodnocením níž, a dopadá to tak u mě stejně jako pozdější Lístek do památníku. Zde legendy Medřická a Höger jedou takový koncert, že nelze než s úžasem čumět. (20.12.2022)

Nádhera.Herecký koncert všech, nejen ústřední dvojice.Mě je vždycky líto, když vidím, co to tenkrát bylo za pány herce a co na nás leze z obrazovek dnes a ještě je někteří lidé považují za skvělé, tak se mi chce brečet, jak moc šla celá kultura do prdele.Neumím si vůbec představit, kdyby to natočili dnes, kdo by tam mohl hrát.Nikdo. (23.02.2019)

,,Já jsem ještě neobrostl mechen. Já jsem ještě živej!" Jaroslav Balík je dosti zvláštním režisérem nebo-li filmovým vypravěčem příběhů (lidově řečeno). Ve dvou filmových knížkách vydaných v 80. letech, které jsem měl nedávno vypůjčeny z knihovny, byly jeho filmy nesmírně vychvalovány pro důsledná zpracování námětů ze současnosti tehdejší socialistické společnosti. Bohužel zrovna onen aspekt, který si soudruzi na jeho dílkach tolik cenili, trochu sráží můj dojem z filmu. Po titulcích s melancholickou hudbou Karla Mareše a krásné dlouhé scéně v kavárně, kde se dva vdovci zcela náhodně seznámili a dávejí se do řeči, následuje až podprůměrný ponor do Pluhařovic rodiny s nevýraznými vedlejšími postavami a pak mnohokrát jakési dokumentární záběry mapující tehdejší mládež a rušný život ve městě. V jiném filmu by mi podobné záběry snad ani nevadily či bych je i možná ocenil, nicméně v onom melancholickém rozpoložení, do jakého mě dostaly scény s hlavními protagonisty, na mě působili až moc rušivě (včetně objevující se bigbeatové muziky). Škoda, neboť Romeo a Julie na konci listopadu by zcela určitě fungovali i jako ryze nadčasový příběh bez podobných reálií. Na začátku jsem měl pocit, že tak slibně rozjíždějící se příběh o vztahu dvou stárnoucích lidí v podání takových herců jako jsou Karel Höger a Dana Medřická, nemůže nic pokazit. Samotné dialogy z pera Jana Otčenáška napokon dávají všem jejím společným scénám osobitné kouzlo. Za lidský příběh ze života, podbarvený nádhernou Marešovou hudbou a s dojímavým závěrem bez pátosu, a za dva velké herce v hlavních rolích dávám rozhodně 4 hvězdičky. To krásné pohlazení po duši zde i přes výhrady nakonec dorazilo. 80% #Challenge Tour 2019: 52 let filmu za 52 týdnů (05.04.2019)