Romeo a Julie na konci listopadu

Pokud jde o Karla Högera a lásku v pozdním věku, ještě více než Romeo a Julie na konci listopadu se mi líbí Lístek do památníku. Díky Hubačovu scénáři je takový lidštější, hlubší a nesoustředí se jen na ústřední postavy, ale má poměrně široký záběr. Zato scenáristé Romea a Julie udělali přesný opak - postavy Karla Högera a Dany Medřické obdařili širokou škálou emocí a výrazů, ale ostatní odbyli. Možná to byl úmysl, možná ne, ale obzvlášť rodina mužského hrdiny složená ze čtyř prachsprostě jednoduchých karikatur špatných lidských vlastností mi opravdu pila krev. Přesto nedám nižší hodnocení, protože panu Högerovi a paní Medřické to spolu tak slušelo. (15.06.2014)

Karel Höger jako dobrosrdečný stárnoucí pán a Dana Medřická jako sympatická divadelní uvaděčka. Takové herecké obsazení slibovalo nedostižnou kvalitu. A jak jsem se filmu původně obávala, že bude velmi smutný, tak mě neskutečně zahřál na duši. U scény, kdy dvojice navštívila již neexistující zahradní restauraci, jsem se po celý čas musela culit, byla jednoduše kouzelná. Pár Libuše Švormová a Josef Langmiler působil na začátku velmi komicky, ale postupem času se mi všechny vedlejší postavy zprotivily, jak jim chtěly vztah překazit. Když si Karel přivedl Marii domů a zjistil, že tam nikdo není... To bylo nejsmutnější. Navzdory tomu se tento film zařadil mezi mé oblíbené, na který se v budoucnu ráda několikrát podívám. (02.02.2016)

Dost mozna nejlepsi televizni film, ktery byl kdy u nas natoceny. Ten film nema jedinou slabinu, vyborny scenar Jana Otcenase, hezka hudba Karla Marese a rezie Jaroslava Balika je vyborna. Co tento pocin ale radi k nesmrtelnym dilum je uzasne herecke duo Hoger-Medricka, fakt nadhera. Vyborne zahrane jsou i vedlejsi role Teply, Langmiler, Svormova, Hardbolcova... Doporucuji vsem, nejen romantikum:-)! (14.06.2014)

Jednoduše krásný film. Nejdřív jsem čekal něco ve stylu Polibku na cestu akorát v černobílém kabátě. Ale tohle bylo něco tak laskavého, příjemného a samozřejmě výborně herecky zahraného, že se tomu Polibek nemůže rovnat. Musím říct, že jsem věřil snad každému aktérovi jeho roli (ale samozřejmě pan Höger u mě zabodoval nejvíce). Ten konec, ač je de facto happy-endový, mi vůbec nevadil, právě naopak, byl krásný. Aneb láska kvete v každém věku. (13.07.2008)

Přechod mezi Pražským jarem a pozvolna nastupující normalizací poskytl společnosti spolu s množstvím do té doby buď nepřístupných, nebo málo známých dat vzácnou možnost jejího prvního prozření a dějinného srovnávání v široké škále témat od těch nejosobnějších až po ta nejdůvěrnější. Příběh dvou stárnoucích, ale zdaleka ne starých lidech, konvenčně nepřípustné, oboustranně se stejnou vřelostí sdílené zakopnutí o vášnivý cit v raně prarodičovském věku je dokonalou indikací tehdejší situace. Amorálnost dětí z jedné strany je vyvažována mateřskou tragédií na straně druhé. Ale vůle a nepoddajnost nevzdávat svůj osamělý život i při velmi přibližné naději na přetrvání jeho plnohodnotného prožívání je silnější. Na rozdíl od těch opravdu mladých ze STARCŮ NA CHMELU to je na konečnou sice podstatně blíž, ale i ten již ne dlouhý úsek stále za takový pokus stojí. Zvlášť ve srovnání s alternativní sirobou opuštěného stáří. Ne náhodou za velkým dílem stojí velká jména. Pár Höger-Medřická, pár dvou výsostných představitelů intelektuálního, civilního, od vnějších efektů oproštěného filmového, televizního i divadelního herectví je doplněn předčasně zesnulým scénáristou-spisovatelem Janem Otčenáškem a jedním z našich předních režisérů Jaroslavem Balíkem. Zanedbatelná nejsou ani ostatní jména (Švormová, Hadrbolcová, Langmiler, Vrchota). A zanedbatelná se nezdá být ani nadčasovost tohoto díla nadčasového tématu. Udivuje - a bolestně překvapuje - , že již dávno nebylo přeneseno na DVD nosiče. (17.09.2007)