Moonlight

Dvojsečný film. Skoro každá věc, která je na něm pozoruhodná, má i svojí odvrácenou stranu. Krom hereckých výkonů, které jsou vůbec to nejsilnější, co Moonlight nabízí. Rozdělení do tří částí a spoléhání na výpustky vychází střídavě, někde tak vznikne působivé napětí mezi nedořečenou příčinou a následkem, jinde film působí trochu rozpadle, děravě. Laxtonova kamera, která dovede vykouzlit omamnou vířivou trajektorii, někdy sklouzává k manýristickým konvenčním detailům. Hudební dramaturgie občas vysušuje, někdy ale skvěle souzní s tím, co není přímo řečeno (scéna v restauraci ve třetí části). Je to problematický emancipační film na obou rovinách – vytváří hlavní postavu, která je spíš přibližná než strhující. A vypovídá o identitách minority bez toho, aby je odvozovala od jejího vztahu k utlačující většině (jako 12 let v řetězech) nebo aby z tohoto vztahu vůbec dělala nosné téma. Spíš než radikálním sociálním obrazem je tak Moonlight lyrickým portrétem osobnostních proměn – a právě tady má značné limity. Zážitek z něj je tak velmi inspirativní a neuspokojivý... Respekt smíšený s pochybami. (22.02.2017)

Ty Oscaři opravdu rok od roku klesají, když tam najdu aspoň jeden film, který se mi líbí, tak je to pomalu zázrak. Ale toto? i) Malý otloukánek - než se stihnete vzpamatovat a pobrat kdo je kdo, tak se film plynule přehoupne do ii) Velký otloukánek a vzhledem k časovému skoku tápete v tom, co se stalo, vysvětlení ale nehledejte. Film tedy nějakou nezáživnou chvilku pokračuje a pak se stejně rychle přehoupne do iii) Ranař. A ani tehdy nemá cenu hledat v tom nějaké smysl. Posune se to o spoustu let dopředu a nikdo vám nepodá vysvětlení co se stalo, jak se to stalo, prostě nic. V podstatě to nejzajímavější přeskočí a zbude z toho nudná vata, která by nikoho nezajímala, kdyby byla natočena s jinými herci. Jenže takhle je to najednou film hodný ocenění, i přesto, že se tam vůbec nic nestane. 2* (07.02.2017)

Černošské oscarové extempóre na objednávku. Snaha o malý velký film, který se pokouší vyobrazovat tíživou atmosféru vyjmečného jedince na hraně standartní společnosti a jeho začlenění se do běžného života i přes svůj gay "handicap". Ne že by snad vyprávění bylo neosobní a kamerové twisty nepůsobivé, ale jako gay tématika byl Brokeback Mountain o třídu lepší. Jako příběh dětství a dospívání ve tmavé komunitě dobré, ale těch opravdu rezonujících scén je tam jako šafránu a klišé poměrně dost, především co se načrtnutí vedlejších postav týče (zlá matka, problémy se spolužáky). Palec nahoru především za solidní herecké výkony a zajímavě rozvržené příběhové etapy, kde se paradoxně nejklíčovější události dějí mimo diváka. Existují však tématicky podobné filmy, které jsou pocitově daleko plnější a vztahově promakanější. (08.04.2017)

Uf, tak za toto sa dnes rozdávajú Oscary? Zvlášť ľúto mi to príde preto, že za minulý rok vznikli naozaj zaujímavejšie snímky, ktoré ale ostali takmer bez povšimnutia. Moonlight u mňa nefungoval. Černoch bez otca, matka feťáčka, otĺkaný spolužiakmi a vlastne celým životom...toto sme tu už mali a niekoľkokrát. Ale vlastne už dávno vieme, že Oscary nie sú len o dobrých filmoch. (01.05.2017)

Manchester by the Sea ma dostal viac. Bol pocitovo plnší, vzťahovo rozpracovanejší a detailnejší. Moonlight sa vyjadruje o jemných veciach v drsnom prostredí obdivuhodne jemne, ale príliš úsporne. Opiera sa o poetiku artových vsuviek, spomalovačiek a tichých detailov tvárí tam, kde by sa mohol vyjadriť zretelne. Uznávam autorské režijné vedenie i vysoké herecké kvality. Bavilo ma sledovať premenu hlavnej postavy v troch životných fázach, skúmať jej vnútorný vývoj. Ale ostávam nedotknutý. Oscariáda okolo Moonlightu je skôr politická než zaslúžená. Je reakciou na minuloročný rasový "prúser”. Napriek tomu je dobre že sa udiala, už kvôli aktuálnym náladám vo svete, šíreným jeho lídrami. (27.02.2017)