Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Snímek Jana Hřebejka a Petra Jarchovského se odehrává za druhé světové války a pomocí malých lidských osudů dává konkrétní obsah pojmům hrdinství i zbabělost. Bezdětní manželé Čížkovi (A. Šišková a B. Polívka) se rozhodnou v roce 1943 ukrývat v tajné spíži svého bytu židovského uprchlíka Davida Wienera, syna Čížkova bývalého zaměstnavatele. Čížek si uvědomuje nebezpečí, do něhož přivedl svou domácnost i sousedy, avšak pomoc bližnímu v nouzi považuje za samozřejmou věc. Zároveň ale jako značně nehrdinský hrdina umírá strachy. Jeho osobní situaci značně zkomplikuje blížící se konec války, kdy mu hrozí nebezpečí jak ze strany Němců, tak i „poctivých“ českých spoluobčanů… (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (551)

castor 

všechny recenze uživatele

Jsem rád, že jsem filmy typu Pupendo nebo Musíme si pomáhat od Jana Hřebejka viděl znovu až v pozdějším věku. Tehdy mi totiž nebylo ani dvacet a oba jsem vnímal všelijak, každopádně určitě ne tak pochvalně jako kouzelné Pelíšky. Ona touží po potomkovi, on po klidu s cigaretou na palandě, společně pak skrývají ve spíži židovského mladíka. Přitom k nim nepozván dochází loajální fašista, který jim občas donese klobásky, ale ve skutečnosti má zálusk na paní domu. Válka ničí životy tisíců lidí, smutnou dobu duo Jarchovský-Hřebejk okořeňuje komickými momenty. Výsledek o tragikomické podobě hrdinství mísí hořké drama a situační komiku, přitom je velmi celistvý a velmi zkušeně uchopený. Humor je jemný, mnohdy skrytý, ale velmi účinný. Složitou partii tvůrci rozehráli skvostně zejména díky hercům – hlučný a živelný šmírák Jaroslava Duška je opět skvělý, Bolek Polívka projde zajímavou proměnou a nejen v dramatických scénách je přesný, u Anny Šiškové je s podivem, že šlo s ohledem na vyzrálý herecký projev o filmový debut. Moc mě potěšila i Simona Stašová v drobné roli. Hluboká lidskost i pokřivenost národního charakteru v jednom balíčku!! PS: Trhavá, rozostřená kamera jednou, dvakrát fajn, kameraman Malíř to s ní ovšem přepískl. ()

Chrustyn 

všechny recenze uživatele

Rozhodně to není špatný film a podle mě to je určitě nejlepší role Bolka Polívky ale nesedlo mi to tolik jako třeba Pelíšky. Je sice pravda, že toto téma se nedá moc zjednodušovat a zešměšňovat ale i tak mi ve filmu chybělo něco co by mě do něj více vtáhlo. Ale to nic nemění na faktu, že se jedná o jeden z nejlepších českých snímků. ()

Reklama

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Film začíná tím, že tři muži společně močí v krajině (náznak původní idylické jednoty Čechů, Židů a Němců, ale už zde zárodek sváru, vždyť Horst močí opodál) a končí tím, že mimino jednoho z nich pomočí jinému z nich ruku. Prozaičnost náležitostí skrývání je uprostřed filmu poeticky vyjádřena opět močením. Když k tomu přidám tu Čížkovu nehodu na schodech… Jarchovskej, Jarchovskej, s tou hřejivou člověčí vopravdovostí to fakt přehnali. Šmírácká poplatnost divákovi odchovanému svěrákovsko-menzelovským „laskavým českým humorem“ při neschopnosti patřičné delikátnosti tak zaujme především etymologickou doslovností slova „humor“. Některé dialogy jsou velmi průhledně účelové. Navíc při opětovném zhlédnutí po dvanácti letech mi z toho příliš čpí autorský rukopis J+H, který jsem v premiérovém roce ještě nečuchal. I přes to však původní skvělý dojem z tohoto filmu zůstal. Rozhodně zdaleka to nejlepší, co J+H vytvořili (srovnáváno s viděnými, tedy: Šakalí léta, Pelíšky, Horem pádem, Kráska v nesnázích, Medvídek). Jestliže jsem o Pelíšcích napsal, že každá dílčí scénka je diametrálně lepší než celý film, tady částečně platí opak: Jarchovský to skvěle vymyslel, Hřebejk krásně natočil, ale některé pasáže jsou prostě slabé. V původním komentáři vychvaluji způsob, jakým se zde pracuje s názvem filmu. Chválu neodvolávám, jen se mi nově zdá, že se ten motiv „zusamenhalten“ zbytečně moc cpe v průběhu celého filmu do diváka horem dolem. Možná ale můj dojem lépe a obecněji vystihuje Šandík, když píše, že „Hřebejkovy postavy vůbec mluví víc, než by bylo záhodno“. Přílišnou humornost ale tomuto filmu nevyčítám. Aby byl jiný, musel by ho prostě někdo jiný vymyslet. Chyba není v komičnosti Musíme si pomáhat (v tom je naopak geniálně český), chybou je, že značka J+H dalšími filmy postupně zcela zjalověla. Navíc Dušek je skvělý, nezvykle civilní Polívka nezklamal a rudoarmějec s kohoutkem tam jistě patří. Kuriozitou je, že jsem nepoznal Pechu. Pro své fanoušky ponechávám to zásadní ze svého původního nadšeného komentáře (5.6.2011): "Způsob, jakým tento film pracuje se svým názvem, je ohromující, ve strhujícím nebezpečně groteskním závěru přechází do geniality. Film nic nelakuje, jen skvěle vypracovává tématický příběh a dívá se kolem, v šílené době permanentního ohrožení a pak (paradoxně?) při akutním ohrožení po obratu. Právě ti, kteří se po celou dobu chovají konzistentně lidsky, jsou vystaveni největšímu ohrožení předtím i potom. Naštěstí se to ve finále tak krásně sešlo a musíme si přece pomáhat. Nevím o jiném filmu, který by tak bravurně, vrstevnatě, dramaticky, vtipně a při tom hluboce pracoval se svým názvem. Závěrečná scéna Polívky s kočárkem - bez komentáře. Račte si taky povšimnout jmen manželů: Josef a Marie. A příjmnení? Čížek. Duškův Prohaska se snad ani nemůže jmenovat jinak." Nově dodávám, že Mariino a nejosefovo dítě je synem Davidovým. Po ideové stránce krotí mé nadšení NinadeL, to abych nezapomněl, proč ji mám v topce. ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

"Musíme si pomáhat. Včera jsem byl v ohrožení já... zítra můžete být vy." Jsem hrdý na to, že jsem Čech. My totiž přežijeme všechno. My jsme lezli do zadnice Židovského zaměstnavatele, Německého okupanta, Sovětského osvoboditele i Eurounijního diktátora. Až bude k dispozici další důležitý zadek, tak si v něm zase najdeme své místo. Jenže to děláme chytře - nezalézáme do něj všichni, ale jen někteří, aby nás po změně situace zase chránili ti, kteří se tam nevešli. Mám nás Čechy zkrátka hodně rád, ale přesto jsem překvapen tou nadšenou reakcí většiny na to, jaké nám to Hřebejk nastavil zrcadlo. Nebo si myslíte, že se vás to netýká? ()

tron 

všechny recenze uživatele

„Copak je to otázka chtění?“ Ľudský film o strašnej dobe. Hřebejka si vážim a mám rád, ale nie extra rád. Vždy mi sedeli jeho komediálne scény i vážne scény, ale nikdy mi nesedeli zmiešané dohromady v jednom filme. Musíme si pomáhat nie je výnimka. Výborne zrežírované komediálne scény (lojálny výraz, tri ruky v posteli) sa na môj vkus až príliš bijú s mrazivými a infarktovými („kľúč štrnástka“). Napriek tomu to funguje, síce nie na jednotku, ale na lepšiu dvojku určite (za ďalší mínus by som označil nadmieru používané rušivé spomalené zábery), na čom majú podiel chytľavé dialógy („Ja vím, co je buřt.“) a skvelé herecké obsadenie (Kassai, Polívka, Dušek, Huba, Šišková, Stašová, Kodet). ()

Galerie (28)

Zajímavosti (26)

  • Ve snímku zazní opakovaně skladba „Mein Gorilla hat 'ne Villa im Zoo“ od Hanse Alberse. (majky19)
  • Nikde ve filmu se nezmiňuje, jaké má Marie (Anna Šišková) zaměstnání. Není však ženou v domácnosti. Ve scéně, kdy se k nim má nastěhovat pan Kepke (Martin Huba), sedí u jakési knihy zakázek. Podle několika rekvizit v místnosti jde nejspíše o provoz čistírny nebo prádelny. (Verbudrak)

Související novinky

Švankmajer letos na Oscary nedosáhne

Švankmajer letos na Oscary nedosáhne

18.01.2007

Americká filmová akademie už oznámila užší výběr pro nominace na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film. Z šedesáti tří filmů vybrala devět titulů, které se ještě poperou o místo v nominační… (více)

Reklama

Reklama