poster

Musíme si pomáhat

  • Kanada

    Divided We Fall

Komedie / Drama / Válečný

Česko, 2000, 120 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Galadriel
    *****

    Výtečná směsice války, beznaděje, ale i trochy legrace (i když legrace je možná moc silné slovo), soucítění a vzpomínek. To vše pod skvělou taktovkou pana Hřebejka se skvělými hereckými výkony (obzvláště pan Dušek v pro něj trochu netradiční záporné roli, Bolek Polívka, ale i třeba tradičně skvělý Jiří Kodet).(24.11.2003)

  • Xeelee
    **

    Koukalo se na to pěkně, ale místo příběhu nám tu je servírována kupa klišé a představ tvůrců (nebo prostýho lidu?) o daný době, naházenejch na jednu hromadu. Postavy jsou černobílý a načasování děje efektní, těžko uvěřitelný, tlačící na pilu. Strašně sem se nudil i po druhém shlédnutí. Prostě tomu filmu nevěřím skoro nic a nějaký jeho aspekty mi přišly minimálně morálně pochybný. Každopádně Dušek byl skvělej a Polívka ve vážný roli příjemně překvapil.(1.3.2012)

  • honajz
    ***

    Nevidět Kolského Daleko od okna a nevědět, že tenhle námět už tu byl zpracovaný, šel bych i výš. Někdy možná chtěná komika na úkor dramatu. Sice i zde vadí pokřivená optika tvůrců na českou národní zbabělost a malé hrdiny, ale ne tolik, jako když "bojují proti komunistům", z čehož si udělali posléze takový pitomý trademark.(18.4.2012)

  • JitkaCardova
    *****

    Až do shlédnutí úvodní scény mi nedocházel ten ironicky krutý a ryze pravdivý dvojsmysl v názvu, a teď už se ho nikdy nezbavím. Musíme si pomáhat - pomáhat si navzájem versus pomáhat sobě, od něčeho, z něčeho, a pak už napořád od výčitek svědomí. Jsou jen dvě množiny lidí. Ta první je plná lidí, keří si nemohou pomoci, a když jde do tuhého, pomáhají z pokřiveného pudu sebezáchovy, z totálního neporozumění podstatě světa a síly soucitu v něm a z iracionálního strachu, který plodí zlo, nejdříve sobě, a až pak, když si myslí, že mají své jisté a že je to nebude nic stát, "pomohou" i někomu druhému, byť čistě proto, aby se sami před sebou a před druhými cítili líp, aby si byli snesitelnější, aby si od sebe ulevili, aby si od sebe pomohli. A pak (i když naději, že je nás víc, čerpám hlavně z umělecké literatury) je téměř prázdná množina lidí, kteří bytostně chápou, že poslechnout strach a zapřít lásku a empatii a dát přednost své ochraně před zmenšením utrpení někoho druhého, ničemu nepomůže, neboť to jen zvětšuje zlo, a právě už tím činí ze světa zlé a ještě o to horší místo, v němž je o to více třeba si naprosto bezpodmínečně pomáhat navzájem. Kdyby všichni lidé nepomáhali sobě, ale jen a pouze sobě navzájem, všechno utrpení by zmizelo a svět by byl šťastným místem. Přitom jde ryze o mechanický problém, o domluvu, přenesení těžiště z obstarávání se do starání. Je to prostá filosofie, žádná sofistika. Brání tomu jen ten sžíravý pomýlený zištný strach, sdílený a posilovaný všemi z té první množiny lidí, ta absurdní a záškodnická úvaha, že když někdo začne milovat a nezištně pomáhat první, a ti druzí se nepřidají, tak se mu to nevyplatí. Achacha, Člověk je tak skrz naskrz průsvitně uvnitř celý zkřivený a pokroucený, směšný a děsivý, až běda. A všichni pořád pomáhají sami sobě, čímž ubližují všem. Chlapík, co má ženu a děti a co v té úvodní scéně řve v ranním oparu s čoklíčkem v náruči "Jude!" za odjíždějícími nácky, aby udal souseda v nouzi, protože si nemůže pomoci a musí si pomáhat, protože si přece musíme pomáhat (a ten Žiďák mu z té situace nepomohl a nezmizel, nevypařil se, obtížný židák bez kouska pochopení pro jeho tíseň, tak se holt musí postarat sám!) je přesně tím prototypem, který v úvodu odhaluje neúprosnost tohohle filmu, jenž nás všechny soudí už tím, že je. Díky za odvahu všem, co se neztrácejí v té obrovské skoroprázdné druhé skupině. Musíme si pomáhat. Jak to máte vy? *~(19.12.2017)

  • m.krudenc
    *****

    Vynikající český film Jana Hřebejka. Tímhle filmem opět potvrdil, že je jedním z nejlepších českých tvůrců současnosti. Jeho film je vážnější a smutnější, přestože jde válečné drama, i v něm se najde místo pro úsměv, ale spíše mrazivý. Bolek Polívka i Jaroslav Dušek dokazují, že jsou nejen skvělými komiky, ale skutečně výbornými charakterními herci. Odvedli skvělé herecké výkony.(10.5.2015)

  • - Richarda Tesaříka v roli kapitána při postsynchronech nadaboval Karel Heřmánek. Vladimíra Marka, který ztvárnil oficíra SS, nadaboval Oto Ševčík, který byl rodilým Němcem, a role tak získala věrohodný německý přízvuk. (funhouse)

  • - Martin Huba hraje ve filmu postavu přívržence německé strany. Naproti tomu ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále (2006) hrál postavu, která odmítla obsloužit německé důstojníky. (DJDVD)

  • - Předfilmem a zároveň neoddělitelnou součástí snímku je krátká animovaná parafráze dobových týdeníků Aktualita, vycházející z knižních ilustrací Pavla Reisenauera. (Taninaca)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace