Reklama

Reklama

Snímek Jana Hřebejka a Petra Jarchovského se odehrává za druhé světové války a pomocí malých lidských osudů dává konkrétní obsah pojmům hrdinství i zbabělost. Bezdětní manželé Čížkovi (A. Šišková a B. Polívka) se rozhodnou v roce 1943 ukrývat v tajné spíži svého bytu židovského uprchlíka Davida Wienera, syna Čížkova bývalého zaměstnavatele. Čížek si uvědomuje nebezpečí, do něhož přivedl svou domácnost i sousedy, avšak pomoc bližnímu v nouzi považuje za samozřejmou věc. Zároveň ale jako značně nehrdinský hrdina umírá strachy. Jeho osobní situaci značně zkomplikuje blížící se konec války, kdy mu hrozí nebezpečí jak ze strany Němců, tak i „poctivých“ českých spoluobčanů… (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Recenze (520)

KevSpa 

všechny recenze uživatele

Poměrně velký skok Jana Hřebejka, z odlehčenějšího žánru, k hořkému dramatu. Tímhle skokem ale opět potvrdil, že je jedním z nejlepších českých tvůrců současnosti. Jeho film je vážnější a smutnější, přestože jde ještě svým způsobem o komediální žánr, i v něm se najde místo pro úsměv, ale spíše mrazivý. Bolek Polívka i Jaroslav Dušek dokazují, že jsou nejen skvělými komiky, ale skutečně výbornými charakterními herci. ()

Galadriel 

všechny recenze uživatele

Výtečná směsice války, beznaděje, ale i trochy legrace (i když legrace je možná moc silné slovo), soucítění a vzpomínek. To vše pod skvělou taktovkou pana Hřebejka se skvělými hereckými výkony (obzvláště pan Dušek v pro něj trochu netradiční záporné roli, Bolek Polívka, ale i třeba tradičně skvělý Jiří Kodet). ()

Reklama

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Pro mě zní slogan "Musíme si pomáhat" tou nejlidštější větou, kterou kdy člověk jinému může pronést. A když se tak nazývá pro mě nejlepší český film od roku 1989, nemohu jinak, než dát plný počet. Jan Hřebejk sice dokázal že umí, a stále se snaží točit momentálně nejúspěšnější filmy, ale tenhle on sám nikdy nepřekoná. Spolu s Jarchovským, jako výkonné tvůrčí duo, totiž dokázal vymyslet tu nejpřirozenější, nejnormálnější a přitom nejlidštější tak trochu černou komedii, kterou kdy divák mohl v českých luzích a hájích vidět. Je zvláštní sledovat vážné tváře herců, kteří nenápadně z dost temné atmosféry dělají chvílemi humornou záležitost, i když se to zdá nemožné. Bolek Polívka zde předvádí ultimátní výkon a tváří se tak prostě, jako kdyby ho on sám prožíval. Škoda jen, že tak emotivně silné a přesto jednoduché filmy nevznikají častěji. Film, který šplhal na Oskara, Musíme si pomáhat, je filmem, kterým se naše země rozhodně může chlubit, má v čem. Znázorňuje přesně do puntíku to, co by člověk, pokud to prožil, nejradši zapomněl, ale díky humorným vsuvkám, vzniká naprosto jiná dimenze, která koncem přeci jenom potěší. --- Teď! Teď vůbec nevím, co si myslíš. - Já taky ne. ()

Radyo 

všechny recenze uživatele

Jan Hřebejk tímhle filmem definitivně stvrdil, že česká kinematografie nemá jen Jan Svěráka a Filipa Renče, případně Petra Zelenku, ba naopak, že on sám v poslední době tvoří absolutní špičku českého filmu, a že dokáže natáčet opravdu bravurním způsobem nejen lehčí žánry, ale i hluboké lidské příběhy. Za to se mu klaním až k zemi. ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

Snímek v drobných kresbách charakterů věrně vystihuje mentalitu malého českého člověka. Nemyslím to teď nijak zle, vše dobré se zde umocňuje. Umíme podat pomocnou ruku v stiuacích okamžiků, které se umocňují na druhou. Z mého pohledu nejvíc zaujali Anna Šišková a Csongor Kassai. Pravidvý příběh o lidských duších s nádhernou kamerou, zajímavou hudbou. Nejlepší scéna? Plivanec na dveře.Jeden pohyb jednoho herce rukou má nesčetně významů. TO JSTE ČEŠI??? ()

Galerie (29)

Zajímavosti (17)

  • V jednom rozhovoru Bolek Polívka prozradil, že předobrazem pro vytvoření postavy Josefa Čížka mu byl jeho vlastní otec. (Olík)
  • Film navštívilo v českých kinech 323 981 diváků a vydělal 19 470 510 Kč. (Pumiiix)

Reklama

Reklama