poster

Musíme si pomáhat

  • Kanada

    Divided We Fall

Komedie / Drama / Válečný

Česko, 2000, 120 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Jara.Cimrman.jr
    ***

    "Musíme si pomáhat. Včera jsem byl v ohrožení já... zítra můžete být vy." Jsem hrdý na to, že jsem Čech. My totiž přežijeme všechno. My jsme lezli do zadnice Židovského zaměstnavatele, Německého okupanta, Sovětského osvoboditele i Eurounijního diktátora. Až bude k dispozici další důležitý zadek, tak si v něm zase najdeme své místo. Jenže to děláme chytře - nezalézáme do něj všichni, ale jen někteří, aby nás po změně situace zase chránili ti, kteří se tam nevešli. Mám nás Čechy zkrátka hodně rád, ale přesto jsem překvapen tou nadšenou reakcí většiny na to, jaké nám to Hřebejk nastavil zrcadlo. Nebo si myslíte, že se vás to netýká?(14.2.2017)

  • Fiftis
    ***

    Legendárny a nestarnúci prd v Polívkovej kuchyni. Ale v kuchyni s polívkou? Teraz neviem. Pekný a zaujímavý príbeh o ťažkom živote za druhej svetovej vojne a o to ťažkom živote, keď doma schovávate žida utečenca. Mnoho úsmevných, ale aj dych vyrážajúcich situácií, ktoré zdobia vcelku jednoduchý a napriek tomu zaujímavý dej. I keď kvalít Pianistu to nedosahuje.(9.12.2012)

  • KevSpa
    *****

    Poměrně velký skok Jana Hřebejka, z odlehčenějšího žánru, k hořkému dramatu. Tímhle skokem ale opět potvrdil, že je jedním z nejlepších českých tvůrců současnosti. Jeho film je vážnější a smutnější, přestože jde ještě svým způsobem o komediální žánr, i v něm se najde místo pro úsměv, ale spíše mrazivý. Bolek Polívka i Jaroslav Dušek dokazují, že jsou nejen skvělými komiky, ale skutečně výbornými charakterními herci.(8.3.2003)

  • sportovec
    *****

    Jeden z prvních, ne-li vůbec první český film, který přesně dokázal postihnout celou škálu okupační atmosféry, aniž by se jakkoli zpronevěřil základním ideovým konstantám doby. Paradoxně jakoby po padesáti letech navazoval na Weissovu ULOUPENOU HRANICI nebo v tomto ohledu nedoceňované SYNY A DCERY JAKUBA SKLÁŘE. Je těžké posoudit míru jeho možné zahraniční úspěšnosti; jisté je, že jeho výpověď meze národní kinematografie přerůstá. Pohled zezdola, pohled těch, kteří jsou lidmi, byť lidmi mnohdy až nadmíru chybujícími, je pohledem zvláště cenným. Takto - v různých posunech -prožíval válku normální český smrtelník, takto, a ne jinak, vypadalo zblízka nedoceňované proslulé benešovské české rozvážné hrdinství. Srovnání tohoto filmu s obdobnou produkcí italskou (HORALKA), francouzskou (NÁHLÁ ZRADA), ruskou (OSUD ČLOVĚKA, JEŘÁBI TÁHNOU), britskou (FOSSEYOVA VÁLKA) jen zdůrazňuje nápaditý námět, zdařilý scénář a to vše završující autorsky silnou režii. V tomto prostoru nemohou nevyniknout představitelé jak klíčových (Polívka, Šišková, Dušek), tak i vedlejších rolí (Pecha, Kodet, Huba, Stašová). Závěrečná "kočárková" scéna smíření, symbolizovaná pomyslným setkáním zavražděných a padlých, vyznívá jako zvláště účinné odsouzení války, fanatismu, extrémismu. Organické vloučení německočeského prvku v celku jeho lidské složitosti a protiřečivosti - aniž by tím byla jakkoli znehodnocena úloha a váha českého odboje, fragmentárně rovněž v díle zastoupeného - tuto souzvučnou symfonii hudby, režie, hereckých výkonů, výpravy klade ještě o stupínek výš schopností zaznamenat i pozitivní momenty také na straně "těch druhých", Aniž by výrazně utrpěl určující tragický ráz filmu, podařilo se autorům vtělit přirozeně, organicky i scény bezděčně humorné, jichž je více, než by bylo lze se nadát. V kontextu devadesátých let a polistopadové éry vůbec jde o dílo ojedinělé a mimořádné, podle mého názoru i divácky vděčné a katarzi vyvolávající i působící.(2.3.2008)

  • Galadriel
    *****

    Výtečná směsice války, beznaděje, ale i trochy legrace (i když legrace je možná moc silné slovo), soucítění a vzpomínek. To vše pod skvělou taktovkou pana Hřebejka se skvělými hereckými výkony (obzvláště pan Dušek v pro něj trochu netradiční záporné roli, Bolek Polívka, ale i třeba tradičně skvělý Jiří Kodet).(24.11.2003)

  • - Filmovalo se v Josefově u Jaroměře a ve Smiřicích. (M.B)

  • - V jednom rozhovoru Bolek Polívka prozradil, že předobrazem pro vytvoření postavy Josefa Čížka mu byl jeho vlastní otec. (Olík)

  • - Během scény, kdy jde trio Polívka-Huba-Dušek k Josefovi (Bolek Polívka) na panáka, rozpravuje Marie (Anna Šišková) s Davidem (Csongor Kassai) v jídelně, Dušek zaťuká na okno, německy zahlásí jako gestapák (aby vyděsil Marii) a zasměje se. Scéna nebyla ve scénáři, tudíž Dušek improvizoval. (bohhous22)