Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Snímek Jana Hřebejka a Petra Jarchovského se odehrává za druhé světové války a pomocí malých lidských osudů dává konkrétní obsah pojmům hrdinství i zbabělost. Bezdětní manželé Čížkovi (A. Šišková a B. Polívka) se rozhodnou v roce 1943 ukrývat v tajné spíži svého bytu židovského uprchlíka Davida Wienera, syna Čížkova bývalého zaměstnavatele. Čížek si uvědomuje nebezpečí, do něhož přivedl svou domácnost i sousedy, avšak pomoc bližnímu v nouzi považuje za samozřejmou věc. Zároveň ale jako značně nehrdinský hrdina umírá strachy. Jeho osobní situaci značně zkomplikuje blížící se konec války, kdy mu hrozí nebezpečí jak ze strany Němců, tak i „poctivých“ českých spoluobčanů… (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (551)

choze 

všechny recenze uživatele

"DIVIL BY SES, CO S NORMÁLNÍM ČLOVĚKEM UDĚLÁ NENORMÁLNÍ DOBA." Film o strachu zasetém mezi lidi a deformujícím je k nepoznání. Hřebejk výrazně zvážněl, ale vtip s dojemnými okamžiky mixuje stejně mistrně jako v PELÍŠCÍCH a herci jsou opět perfektní, zejména Jaroslav Dušek, který se konečně dostává do popředí. Zajímavý pohled na Němce, prezentované jako oběti sebe sama. Ale ty rozmazané sekvence mě serou. ()

Fiftis 

všechny recenze uživatele

Legendárny a nestarnúci prd v Polívkovej kuchyni. Ale v kuchyni s polívkou? Teraz neviem. Pekný a zaujímavý príbeh o ťažkom živote za druhej svetovej vojne a o to ťažkom živote, keď doma schovávate žida utečenca. Mnoho úsmevných, ale aj dych vyrážajúcich situácií, ktoré zdobia vcelku jednoduchý a napriek tomu zaujímavý dej. I keď kvalít Pianistu to nedosahuje. ()

Reklama

Oktavianus 

všechny recenze uživatele

Patrně nejlepší Hřebejkův film, což sice vzhledem k jeho klasicky českému "laskavému stylu" není žádná výhra, ale Musíme si pomáhat mezi jeho filmografií vyčnívá jako jednooký mezi slepými. Líbí se mi tu ale hlavně tři věci. Jedním z nich je nečernobílé vykreslení Čechů a Němců: ne všichni Němci jsou parchanti a ne všichni Češi oběti, bylo to daleko složitější a nakonec se Češi chovali jako stejnej dobytek. Kvůli tomu překousnu i fakt, že si nakonec "všichni pomáhají". Osobně takovou vírou v dobré lidstvo netrpím. Zadruhé mě nečekaně dostalo při prvním sledování napětí, jež mě většinu stopáže příjemně znervózňovalo: jak to bude s židovským klukem? Dozví se o něm Horst Prohaska dřív, nebo později? Co bude dál? Nějak jsem tomu uvěřil. A to bylo fajn. A za třetí mě bavili herci. Přestože - a to musím zdůraznit - přestože dost přehrávali, a to jak Jaroslav Dušek, tak Anička Šišková. Joo, tady byla ještě fajn milfka. Letos v létě jsem s ní dělal rozhovor pro Instinkt a ejhle. Věk nezastavíš, no. Oba jsou ve filmu výrazní, oba jsou přesvědčiví, ale zároveň je v jejich hraní obrovská porce ironie, kvůli které bych Českého lva Šiškové ten rok nedal... Což neplatí o Polívkovi, který je každým rokem lepší a vyzrálejší jako pravá valašská slivovice. I v jeho hraní ta ironie byla cítit, ale mnohem lidštěji než u zmiňovaných druhých. Naopak jestli bych něco vedle klišé a té hřejivé lidskosti (brr) vytkl, tak podivnou roztřesenou kameru (asi umělecký záměr, který jsem ovšem nepochopil), strašně nesympatického Kassaie, zbytečně dlouhou stopáž a takovou tu "českost". Ovšem jsou to vlastně maličkosti. ()

KevSpa 

všechny recenze uživatele

Poměrně velký skok Jana Hřebejka, z odlehčenějšího žánru, k hořkému dramatu. Tímhle skokem ale opět potvrdil, že je jedním z nejlepších českých tvůrců současnosti. Jeho film je vážnější a smutnější, přestože jde ještě svým způsobem o komediální žánr, i v něm se najde místo pro úsměv, ale spíše mrazivý. Bolek Polívka i Jaroslav Dušek dokazují, že jsou nejen skvělými komiky, ale skutečně výbornými charakterními herci. ()

Šakal 

všechny recenze uživatele

Nejkomplexnější, nejvyzrálejší a zároveň nejupřímnější Hřebejk a definitivní utvrzení (se), že Honza je nejsilnější ve vážné (dramatičtější) poloze. Tragikomedie s velkým T ukazující nás Čechy v "celé své kráse a nahotě“ aneb pouze ve vyhrocenných situacích se v nás lidech ukáže to (nej)lepší resp. (bohužel) i to (nej)horší. Tj, mistrná to veskrze cynická (s lidskou tváří) studie jednotlivých (pokřivených) charakterů, kde ten (na první pohled) nejzbabělejší se stává (ukazuje být) „hrdinou“ a naopak. Navíc (jak už to tak i v běžném životě chodí) nic není tak černobílé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Civilnost za kamerou i před kamerou (herci), inteligentní scénář, minimalistický a nápaditý Aleš Březina, jistý Hřebejk těžící z minima (kulisy) maximum, dobře navozená mrazivá tísnivá (dobová) atmosféra a jako bonus Lumen s velkým L, Jarda Dušek, který opět potvrzuje (stejně jako Bolek Polívka), že jsou schopni (pokud dostanou šanci) zahrát i charakterní (resp. vícevrstvou) roli, to je snímek Musíme (si) pomáhat. Navíc jsem konečně přišel na to, kde vzal Jirka Holeček inspiraci pro „svou“ reklamu na GS Condro Forte. Nebo tomu bylo naopak :-) 100% p(r)ožitek co chytí za srdce a donutí se zamyslet. ()

Galerie (28)

Zajímavosti (24)

  • V jednom rozhovoru Bolek Polívka prozradil, že předobrazem pro vytvoření postavy Josefa Čížka mu byl jeho vlastní otec. (Olík)
  • Ve svých zápiscích vzpomínal Petr Jarchovský na báječné náhody při vybírání lokací v Josefově, kde Jan Hřebejk s Milanem Býčkem procházeli dvorky. V jednom z nich, docela maličkém a zastrčeném až na konci romského sídliště, je zastavila stará paní. Představili se jí a ona je pozvala k sobě do bytu: "Zdá se to neuvěřitelné, ale byt paní Červené v Josefově odpovídal naprosto přesně popisu imaginárního bytu hlavních hrdinů v našem filmu. Shoda okolností šla až tak daleko, že na stěnách visely stejné obrazy, které jsem si vymyslel a které by se musely nechat malovat! Ty nám byly laskavě zapůjčeny. Vrcholem všeho však byl "manželův zavřený pokoj". Třináctá komnata. Paní Červená, vdova, tento pokojík již léta neobývala. Takže když tam byli uvedeni, nalezli zde množství rekvizit ze čtyřicátých let včetně dobového tisku, literatury a mapy protektorátu Böhmen und Mähren na stěně! Byt paní Červené, ideálně umístěn uprostřed filmového exteriéru, se stal detailním předobrazem pro atelierovou dekoraci, kterou podle něj vystavěl architekt Býček v ateliéru č. 4 na Barrandově. A to ještě nebyl konec - v Josefovské ulici, ve které jsme hodlali natáčet většinu exteriérových záběrů, před rokem spadl dům. Zřítil se, jako kdyby na něj kdosi shodil bombu. Část zdiva stála, v koupelnách visely ještě ručníky, zatímco druhá část domu, ve změti trámů, cihel a zničeného nábytku, ležela na zemi. A šlo o ruinu čerstvou, jako by dům dostal letecký zásah včera. Co víc si můžou filmaři, kteří natáčejí film z válečných časů, přát? Poprosili jsme paní starostku, zda by s odklízením ruiny pár týdnů nepočkali, a dekorace, za kterou bychom jinak museli těžce platit, byla na svém místě." (NIRO)

Související novinky

Švankmajer letos na Oscary nedosáhne

Švankmajer letos na Oscary nedosáhne

18.01.2007

Americká filmová akademie už oznámila užší výběr pro nominace na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film. Z šedesáti tří filmů vybrala devět titulů, které se ještě poperou o místo v nominační… (více)

Reklama

Reklama