Musíme si pomáhat

Musíme si pomáhat a to v každé době, i za nepříznivých okolností... Silná myšlenka, která provází celý příběh (nejen) o odvaze rodiny Čížkovych skrývající žida v době 2. světové války. Tvůrci Hřebejk a Jarchovský věděli po úspěšních Pelíšcích, jak zaiistit divácký úspěch, a vsadili opět na trefné komediální prvky (např. absurdní scénka s písní Mein Gorilla v opileckém podání tří mužů, dohromady z různých stran válečné barikády :-)), které ve vhodných chvílích odlehčili dusivou atmosféru Protektorátu. Spolu s filmem Zapomenuté svělo asi nejzajímavější filmový výkon Bolka Polívky v netradičně charakterní roli, vedle něhož za pozornost stojí i tragikomický Jaroslav Dušek v roli kolaboranta, či spíše "převlekače kabátů" Prohaska. Tenhle film, o kterém jsem léta slýchaval a měl jistě vidět už mnohem dříve, rozhodně nezklamal. Jen bohužel, k závěru vyvstal doják a to nejen v momentu, kdy přesně na poslední chvíli před smrtelným nebezpečím se sháněný Wiener coby záchrana objeví v díře na střeše. Rovněž motiv narození dítěte zde působí až moc jako hra na divákovy city, i když chápu, že právě tohle zaručilo jinak zasluženou nominaci na Oscara na americkém kontinentu. (85%) (Filmová výzva 2018 - HonzaBez) (01.08.2018)

Výtečná směsice války, beznaděje, ale i trochy legrace (i když legrace je možná moc silné slovo), soucítění a vzpomínek. To vše pod skvělou taktovkou pana Hřebejka se skvělými hereckými výkony (obzvláště pan Dušek v pro něj trochu netradiční záporné roli, Bolek Polívka, ale i třeba tradičně skvělý Jiří Kodet). (24.11.2003)

Názov filmu presne vystihuje jeho záverečnú myšlienku. Vždy som rád, keď má film názov, ktorý v podstate nič nehovorí a dá význam až na konci. Musíme si pomáhať sa rozbieha trochu pomaly, možno budete chcieť chvíľami aj prepnúť, ale svojou záverečnou polhodinou vás môže silno dostať. Mňa ako jediný Hřebejkov film výraznejšie emocionálne oslovil. Len by som sa pri strihu zbavil tých niekoľkých komických scén, sú v takomto príbehu úplne zbytočné. (29.10.2012)

Nejlepší Hřebejkův film, který dost možná dojel na očekavání "to budou zase nějaké Pelíšky". Jenže nejsou. Je to precizně natočená studie charakterů lidí v ohrožení života. Studie sounáležitosti a ochoty pomoci bližnímu, i když nasazuji vlastní krk. Figurky páně Jarchovského jsou napsané velmi plasticky a takový Horst Prohaszka v nezapomenutelně slizkém balení Jaroslava Duška náleží do Valhally slavných postav českého filmu. Skvělý výkon předvádí i "podělaný vlastenec" Jiří Pecha, který navzdory poměrně malému prostoru představuje jednu ze stěžejních postav. Ale absolutorium zaslouží "slušní" manželé v podání Polívky a Šiškové a samozřejmě také jejich židovský "schovanec" ztvárněný Csongorem Kassiem. Trocha humoru v tomhle filmu je, ale mnohem více je v něm tragiky, dramatičnosti a empatie, která charakterizovala i Pelíšky. Není to jen válečný film, je v něm něco univerzálního a nadčasového, co už zkrátka v dobrých filmech bývá... (30.01.2004)

Jan Hřebejk tímhle filmem definitivně stvrdil, že česká kinematografie nemá jen Jan Svěráka a Filipa Renče, případně Petra Zelenku, ba naopak, že on sám v poslední době tvoří absolutní špičku českého filmu, a že dokáže natáčet opravdu bravurním způsobem nejen lehčí žánry, ale i hluboké lidské příběhy. Za to se mu klaním až k zemi. (24.09.2002)