Snídaňový klub

Tohle že je realistická sonda mezi dospévající mládež? Mně to připadalo jako nepříliš fungující směs komediální nadsázky a vážných témat dospívání, ovšem velmi naivně podaných. Těžce schizofrenní záležitost, kde se v jedné scéně omladina zhulí a křepčí na chodbách a za chvíli s kamennou vážností řeší své komplexy. Dialogy i herecký projev občas vyvolávaly spíše pobavený nevěřícný úsměv. Tenhle film je buď zakonzervovaný pro mládež 80. let, nebo nejsem ten správný vzorek dospívající mládeže, kterého by tenhle počin oslovil... to taková Summer School (1987), kterou před několika dny na diskuzi doporučoval JohnnyD (tímto mu děkuji) mi byla mnohem sympatičtější a školáci přirozenější. (19.07.2007)

Režisér a scenárista filmu si vytýčil náročný cieľ - ukázať  päticu poškolákov a v poldruha hodine odkryť pred divákom ich charaktery, vrátane vývoja ich postáv. Američania údajne považujú tento film za kultový, ja ani zďaleka. Film tohto typu musí mať dokonale vybrúsený scenár a vierohodne zahrané jednotlivé scény. Podľa mňa doplatil na nízku uveriteľnosť. Bolo tam mnoho vykonštruovanosti, pózy, falše a i keď z času na čas prebleskol zaujímavý nápad, na lepšie než priemerné hodnotenie to u mňa nestačilo. (03.05.2022)

Chápu, co chtěl John Hughes říct, a obzvlášť vzhledem k pointě nebudu filmu vytýkat, že hlavní hrdinové představují dobře známé (nejen) americké středoškolské škatulky... Ale kdybych se při sledování jejich dialogů a monologů tak moc nenudil, byl bych zkrátka přinejmenším o jednu hvězdičku spokojenější. (13.04.2020)

Málokterý film o teenagerech se natolik zajímá o své hrdiny a snaží se proniknout do jejich nitra jako právě Snídaňový klub. Všechny hlavní postavy jsou v podstatě archetypy (sportovec, šprt, rebel atd.), které rozděluje odlišné společenské vystupování, ale silně je spojují podobné životní problémy (rodiče, sexuální zkušenosti aj.) Dobré určitě je, že každý si tu může najít někoho, s kým se ztotožnit, a ještě lepší je to, že nikdo a nic zde není jen černé nebo bílé. Já osobně jsem si "něco svého" našel víceméně u každého z nich... Většina prcičkovských a post-prcičkovských slátanin téhle inteligentní zábavě nesahá ani po pás (a "Don't You Forget About Me" je prostě parádní song!). 80 % (25.12.2009)

Velké zklamání. Něco podobného, jako když jsem v 90. letech šel na Singles a čekal fajn sondu do života příznivců rockové muziky. Dočkal jsem se zoufalého pohledu na partu uvědomělých čajíčkářů, věčně zaneprázdněných budováním kariéry a plkáním o zodpovědnosti. Člověk se hned cítil jako na Melrose Place, jen k tomu navíc hrál ještě grunge. ... Když vám naservírujou film z prostředí středoškolské mládeže 80. let, čekáte, že tam bude zachyceno něco z atmosféry té bezstarostné doby. Čekáte mejdany, srandu, minisukně - prostě čekáte 80. léta. Místo toho vás šoupnou do místnosti s pěti pitomci, kteří mají jeden vedle druhého vlastně jediný problém: Nesnášejí své rodiče. Rodiče jsou alfou a omegou jejich skuhrání, které máte vydržet celých 97 minut. A prakticky pořád v té jedné místnosti. Po celou dobu vás nečeká nic jiného, a kdybyste snad měli pocit, že se to už konečně rozjíždí, nepropadejte žádné naději. Nic se nikam nerozjede, jen někteří skuhravci se nakonec velmi nepravděpodobně a náhle vzájemně zamilují. Tohle není žádná odvázaná 80's teenagerská komedie - spíš se to podobá tuzemským televizním hrám o svazácích, které působily vlastně stejně nevesele a bezvýchodně jako tenhle Snídaňový klub. Zatímco socialistické inscenace na téma "mládežníci" byly svázány diktátem režimu, tohle dílko svazuje snaha o vážné vyjádření k tématu generačního konfliktu. V obou případech je výsledek stejný (jen američtí mládežníci si dopřejou trávu, ti naši zas alkohol). V jednom je ale Breakfast Club bolestně pravdivý: Mládež v obou táborech nebyla absolutně schopna žádné opravdové vzpoury. 60. léta a odvaha generace dětí květin měnit svět, nebo punková rebelie let sedmdesátých jsou nenávratně tytam. Děti 80. let jsou daleko krotší a smířenější s tím, že měnit systém se nevyplácí. Zpětně se jim nedá upřít jen jedno: Alespoň se dovedou pořádně bavit. Ti z Breakfast Clubu nedokáží bohužel ani to. (31.07.2007)