Mlha v srpnu

Děti, podává se malinová šťávička! Oblíbený dětský nápoj je tentokrát obohacený o barbituráty a ředitel psychiatrického ústavu (Sebastian Koch) má pro tento speciální úkol na redukci postižených jedinců za 2. světové války svého Anděla smrti, sličnou zdravotní sestru (Henriette Confurius). Uprostřed zrůdného dění se ocitá třináctiletý sirotek (Ivo Pietzcker), kterého sem dostala jeho dosavadní vzpurnost a totální nepřizpůsobivost. V prvé řadě se jedná o citlivé téma, u kterého se nabízely dva způsoby zpracování. Buď to bude drasticky pojatý film, u kterého divák bude odvracet zrak, nebo to bude spíše psychologická sonda za zdi jednoho ústavu. A volba padla na psychologický film. Neutěšené prostředí ústavu smrti je opravdu bezchybně zvoleno a vyvedeno a stejně  tak i chovanci ústavu jsou dokonalí. A přece jen ta drastičnost filmu v určitých fázích chybí. Jsme sice svědky nějaké té pitvy, nikterak detailní, sličná zdravotní sestra s líbezným výrazem ve tváři chladnokrevně podává svým stanoveným obětem jedy a ředitel postupně odškrtává jmenné položky ze svého dlouhého seznamu pacientů, dál už si ale film zajít netroufne. Dvouhodinový film obsahuje rovněž i nějakou tu zdlouhavou scénu, také je k vidění hvězdný Karl Markovics. Emoční křivku režisér Kai Wessel uměl nastavit solidně. Nahrává mu prostředí i precizní herecké výkony. A nemálo scén tak utkví v paměti. I tak jeho režie inklinuje ke kvalitně odvedenému televiznímu filmu, což není žádné překvapení, neboť má na svém tvůrčím kontě pěknou řádku televizních počinů. Zajímavé a znepokojivé téma určitě nabourává ráz válečné tvorby, takže velkým plusem je to, jak se snaží vymykat a nenechat diváky v jejich komfortní zóně. 7/10 (11.04.2023)

Filmů s tématem zabíjení Židů během nacismu vzniklo nespočet, až by v jejich záplavě člověk zapomněl, že všechny ty hrůzy se týkaly všech, kteří stáli v cestě vytvoření "čistého" německého národa. Nebel im August nás zavede do prostředí sanatoria s (z velké většiny) postiženými a nemocnými dětmi. Tedy těmi, kteří v očích fanatických nacistů nepřinášeli národu žádný prospěch. Snímek sleduje den po dni krutosti programu T4 a zobrazuje děsy, kterými si pacienti sanatoria procházejí. Není klasicky černobílý, odhaluje motivy, různé pohledy i to, že sebevětší děsy lze při zlé vůli, síle moci a touze po pomstě překroutit v ještě horší činy. Ukazuje však také, že každá snaha se počítá a že pár kapek vody sice nevytvoří oceán, ale dodá celý potok naděje. A ten se taky počítá. Výborné herecké výkony Sebastiana Kocha a Iva Pietzckera v hlavní roli strhnou k zážitku, který sice nebude procházkou v růžové zahradě, ale o to déle na něj budete vzpomínat. (10.09.2018)

Neobyčejně těžký a naléhavý film... Sice jsem se při sledování nemohl zbavit pocitu, že by se z dané tématiky dalo vytěžit více, ale absolutorium si zaslouží celkový casting a hlavně práce s autentickými mentálně retardovanými naturščiky...stejně jako obdivuhodná práce s dětskými herci...víc autentické herecké obsazení už nešlo... (14.04.2017)

Z filmu mrazí. Kdo by očekával, že v doušku malinové šťávy je barbiturát nesoucí smrt, že?! Hrdinný rek sic vypadá jako by vyrůstal v Grimsby, avšak v kontrastu s herr doktor Schultz se jedná o mistrovský tah ze strany castingu. Všudypřítomné utrpení na diváka působí a současně přináší jistou míru svěžesti do stádnosti americké produkce. 80% (12.07.2017)

Hodně silný drama z kterýho se dalo vyždímat asi ještě něco málo víc ale nemůžu si pomoct. Při některých scénách mi při pomyšlení, že se tohle opravdu dělo mrazilo v zádech. A proto nemůžu jinak než dát plnej počet hvězd. Dodatek: Po dokoukání a přečtení pár zdejších komentářů kde minimálně dva odkazují na dánský film Der kommen en dag(2016) jsem koukl i na tenhle film a přijde mi to jako srovnávat jablka a hrušky. Ale budiž pokud bych tedy tyhle dva filmy měl srovnávat tak u mě jasně vítězí Fog in August. A důvod je jednoduchej. Filmů o eutanáziích v dětských zařízeních není mnoho(alespoň já jsem jich moc neviděl) kdežto filmů kde se chlapci musí vypořádat s krutým zacházením jako je tomu v případě filmu Der kommen en dag je daleko víc a myslím si, že i daleko lepších. (29.08.2023)