VOD (1)
Obsahy(1)
Velmi otevřené svědectví o horečnaté politické atmosféře pražského jara a volbě generála Ludvíka Svobody prezidentem ČSSR vzniklo v krátkém období zrušené cenzury, která definitivně padla až s listopadovými událostmi roku 1989... Mladý filmový režisér Karel Vachek učinil na jaře roku 1968 v socialistickém Československu bezprecedentní čin. S 16mm ruční kamerou Eclair propojenou s magnetofonem pronikl přímo do politických kuloárů a bezprostředně (a někdy dokonce bez vědomí zúčastněných) zachytil bouřlivou atmosféru „Pražského jara“ v době čtrnácti dnů mezi abdikací Antonína Novotného a volbou nového československého prezidenta. Z natáčení vzešlo více než 6 hodin hrubého záznamu, z něhož režisér bez prosazování vlastního stanoviska či komentáře sestavil jedinečný obraz politického uvolnění. Vrcholní představitelé reformované komunistické strany jsou ve filmu často zachycováni při soukromých hovorech či v běžných situacích, což posiluje mnohotvárné působení sondy do vrcholné politiky v době jejího horečnatého přerodu. Před filmaři se rozvíjelo komplikované drama, do něhož nezasahovali a ani se nesnažili vkládat zachycované situace do faktických souvislostí. Film Spřízněni volbou tak poskytuje otevřený prostor pro vnímání stěžejního období naší novodobé historie, jenž z historického odstupu rovněž umožňuje vnést do autentického svědectví nové perspektivy. Tak bezprostřední a otevřené dílo mohlo vzniknout bez dohledu cenzurních orgánů, které skutečně byly během několika měsíců v roce 1968 vyřazeny z provozu. Po srpnových událostech se však centrálně řízená cenzura v plné síle vrátila a vytratila se až s pádem socialistického režimu. Konec cenzury je spjat s 27. listopadem roku 1989. (Česká televize)
(více)Recenze (32)
Sú to naozaj unikátne zábery, ale nesúrodo pospájané a bez komentára, takže kto nepozná všetky historické súvislosti do detailov, tak mu to veľa nepovie. Jednu hviezdu naviac pridám za tú odvahu to vôbec natočiť a v tom čase dať dokopy. Tiež po technickej stránke, to neboli časy ako dnes, keď investigatívnu žurnalistiku zvládne aj jeden malý foťák alebo mobil. ()
Absencia kontextu priamo v dokumente kazí jeho výpovednú hodnotu. Treba si vyhľadávať, kto kým bol, lebo informácie z prejavov a rozhovorov sú väčšinou nejasné, čo sa témy týka. ()
Opravdu ojedinělé vidět reálné rozhovory představitelů Jara 1968, jejich nečekanou otevřenost před kamerami a zvláštní pohodovost v hektickém období výběru nového prezidenta.. ()
Patrně vůbec to nejlepší z autentických snímků k srpnu 1968 co kdy vzniknlo. Josef Ort-Šnep zaslouží veliké absolutorium. ()
Uznávám, že se jedná o naprosto unikátní dokument nabízející možnost nahlédnout pod pokličku reformního směru v komunistické straně, kde je dobře vidět, že jsou to taky jenom lidé. Bohužel je to velmi nezáživné, i když jsem zhruba věděl kdo je kdo, tak jsem často netušil o čem pánové mluví. ()
Málokterý filmový "dokument" je dokumentem v původním smyslu toho slova - pevným svědectvím, které pravdivě zachycuje určité údaje, tvrzení či událost. Většina počinů tohoto žánru se tomuto zpronevěřují - jsou často pouhou sumarizací všeobecně známých faktů o časově i zeměpisně vzdálené události. Spřízněni volbou takový není - je obrazem poltiků pohnuté doby, který nám umožňuje nahlédnout a poznat tehdejší politickou kulturu (Nebyly projevy pánů reformních komunistů kouzelně naivní?; Nepřipadli Vám tehdejší vrcholní plitikové trochu jako takoví hospodští muderlanti?). Škoda, že mezi herci není uveden klasik československé komedie Gustav Husák a představitel záporných hrdinů Vasil Bilak... ()
Kvalita snímku byla tak zděšující, že i přes velkou výpovědní hodnotu víc než 2* nedám. ()
Dokument je výborný hlavně pro tu autentičnost. Škoda jen, že většina záležitostí jaksi překročuje hranice pochopitelného a bez širších souvislostí budou těžko pochopeny hlavně nastupující generací bez elementárních znalostí historie. Vidíme například Gustava Husáka či jiné mluvit celkem bez obalu. Je to skoro až nezvyklé. Bohužel nikdo z hlavních postav ani na chvíli nezapochyboval, že proces demokratizace socialismu brzo skončí, navíc způsobem, jakým vejde do dějin. ()
80 % (Alena Prokopová, Ci 12/2007, str. 101) ()
Tenhle film má jednu podstatnou nevýhodu: zvukovou část. Já těm postavám fakt nerozuměl, a když tady jde právě o to,m rozumět všem větám, které ti politici říkají (a co jimi míní). Jinak jasně, kvalitní dokument. ()
V tomto případě se jedná o skutečný unikát, alespoň z mého pohledu. Atmosféra krátké svobody tzv. pražského jara 68 je zde přímo hmatatelná, ta touha po změně a nadšení lidí pro reformní politiku přímo tryská z obrazovky. Tehdy lidé věřili, že by se to mohlo podařit a spolupomáhali vytvořit novou občanskou společnost. Byl to okamžik kratičkého nadechnutí, prasknutí obludného komunistického krunýře a doba plná víry v lepší budoucnost. Jak strašné pak asi muselo být to procitnutí? Když vám někdo dovolí na několik měsíců věřit a doufat a pak vám to všechno sebere, to muselo být k uzoufání. Ač je dokument poznamenán časem (nekvalitní zvuk a obraz, prostě 50 let se nezapře), zaznamenává vše potřebné. Všichni ti soudruzi pěkně v ráži....někteří tedy značně kádrovitého vzezření (kyselý ksicht, cigáro). Možná je to dnes už komické, ale je to autentické až běda! A nevím, zda se to tak jeví jen mně, ale největší frajer, co tehdy nesl kůži na trh byl Smrkovský. To jeho nakažlivé charizma jiní soudruzi neměli a 50 let na tom nic nezměnilo! ()
Nemohu si pomoci, ale když tam komentátor říká, že byl zvolen Ludvík Svoboda prezidentem, tak mám pocit, že slyším hlas Kar(o)la Poláka ... ()