Ghostland

Sahat barbinám na kundu je dozajista oblíbenou kratochvílí nejen leckterého zmutovaného vyžraného potrata s rozštěpem, ale zjevně také celé kohorty zdejších tak zvaných největších hororových expertů. Což se vlastně může mnohdy i překrývat, protože přesně takhle si některé ty latentně sadistické panice zpoza monitoru představuju a jsem přesvědčen, že nejsem daleko od pravdy. Na základě jejich narušených textových projevů pak vždy úplně živě vidím, jak jim přes tu díru v horním rtu u podobných spektáklů tečou sliny na ztvarohovatělé pneumatiky, přičemž freneticky honí své mikrošuliny rukou od prasečí krve, až se jim potí pleše, a tou druhou kombinačkama mačkají hlavu křečka, jehož jim na pětatřicáté narozeniny koupila neméně otylá maminka s vyhnitým chrupem, kterou tenkrát v zoufale nemrdaných čtyřiceti konečně alespoň znásilnil bullteriér. Teda až na LIVINGDEADA, který se již několikrát přiznal, že u toho „jen“ prstí ségru. Na něj byl ale snímek očividně příliš komplikovaný, protože postavy mluvily v souvislých větách, děj měl dvě roviny a do tolika už jeho mitochondrie neumějí napočítat. U těchto filmů tedy vždy dochází ke vzácné symbióze, neboť dizertačku by si každý začínající patopsycholog levou zadní zmáknul i na panu Logié, načež by nařídil okamžitou hospitalizaci. Ten má sice svá nejlepší Mučednická léta již za sebou, avšak stále umí posmerfovat obskurně bizarní atmosféru s hlavou a patou, plnou explicitního násilí a zjevných náznaků sexuálních deviací alá Nemrtvý Robert, kterou navíc dokáže i solidně natočit. O originalitě sice už nemůže být řeč, protože náš úchylný žabožrout evidentně nepokrytě nakupoval tady a tady, nicméně i tak jeho taškařice o tom, jak Elis Kůpr a prasátko z Lůnyťůns hodinu a půl roztomile týrají Gilmórovic piče, rozhodně nenudí a dokáže navodit fuckt divné pocity, až jeden přemítá, jestli by někdy taky nebylo dobré mít rychlou ruku a v kleci nějakého toho drobného hlodavce. (24.07.2018)

Pascal Laugier se před deseti lety dostal do povědomí vcelku drsným a brutálním počinem Mučedníci. Jednalo se o těžkotonážní bizár se snahou jít do jakési filozofické roviny. Pro mě ale jaksi bezvýsledně. Na rozdíl Ghostland je sice také extrémní, ale jen o něco méně a navíc s několika dějovými twisty. Ty sice nejsou tak těžké na přelouskání, ale aspoň dokážou maličko příběh osvěžit. Neřekl bych ale tolik, aby se rázem z Ghostland stal kdovíjak výjimečný počin. Krom pěkného domovního interiéru s retro starožitnostmi a tísnivého domácího vězení, které postavám vytvoří párek dvou pošuků, je příběh a scénář dost o ničem. Byla to zkrátka dobře natočená nuda s pár světlými momenty, ale jinak nic víc. Plusem jsou odkazy na Lovecrafta i jeho mihnutí se v jedné snové scéně. (30.08.2018)

Od Ghostlandu nečakajte žiadnu stokrát videnú ducharinu. Názov filmu síce môže byť dosť zavádzajúci, no v príbehu o nahnevaných duchov veru nepôjde. Snímka už behom prvých 15 minút naberá poriadne grády, čo je pri hororovom žánre príjemnou výnimkou vybočujúcou z radu. Na prelínanie realít sa spočiatku pozerá skutočne dobre, no po nejakej dobe si na to zvyknete. Osobne som však dokázal len veľmi sťažka prekúsnuť výslovnú nereálnosť zápletky, kedy za dlhú dobu nikomu zo susedného okolia či blízkej rodiny neprišlo divné, že v inklinovanom dome žije ktosi úplne iný a po pôvodných majiteľoch sa prepadla zem. Za atmosféru a originalitu dávam napriek spomínaným negatívam slušné 4*. (30.06.2018)

Další z filmů letošního roku, do kterého se mi moc nechtělo. Sice jsem četl vesměs pozitivní komentáře a spoustu „chvalozpěvů“, ovšem na podobné věci poslední roky už moc nedám. Pascal Laugier v mých očích není žádným zázračným režisérem a žádný z jeho filmů se mi nějak závratně nevryl pod kůži. Ano čtete dobře, ani tolik vychvalovaní Martyrs. Ty mimochodem považuji za průměrný počin – žádnou bombu. A podobně tomu bylo i s tímto filmem. Hororům se věnuju už nějaký ten pátek, viděl jsem jich už něco přes 3000, mám rád nejrůznější bizarní, morbidní, úchylné a zvrácené filmy, ale viděl jsem řadu mnohem lepších kousků, než jsou Mučedníci a Ghostland. Laugierův psycho-chaotický bizarní styl mi prostě moc nesedl. Ať už se na mě někdo zlobí a nebo ne, je mi to v podstatě jedno. Tenhle borec má sice dost zvrácenou představivost a částečně jí dokáže přenést i na filmové plátno – díky čemuž si to můžou poté vychutnat i sami diváci, ale zároveň jsou jeho filmy plné chaotického bordelu, ve kterém aby se prase vyznalo. Jasně, chce to vždycky vyšperkovat co nejvíce „na oko zvraty“, ovšem ne vždy jsou potřeba. Dost často mi totiž pokazily právě prožívaný požitek. Mlácení, brutalita a jistý druh perverze – to všechno on umí celkem vyšperkovat – ovšem zbytečně to překombinuje, do parádně rozjetého děje vsune totální píčovinu, která mě opravdu v danou chvíli nezajímá a to mě dokáže pěkně nasrat. (Kupříkladu scéna s lidskou panenkou, následným pochcáním a připravovaným pálením byla luxusní – no a pak lup střih a zase nudy kopec…). Vážně nevím, zda tohle je skutečně nejlepší horor tohoto roku – za který ho dost lidí označuje – v mých očích určitě ne. Sice jsem moc novinek (2018) neviděl, ale takové Tiché místo se mi líbilo o něco více. A to taky bylo jen lepší průměr. Ghostland mi prostě nabídl několik opravdu lahodných momentů a zajímavých situací, které potěšily mé očka a uspokojily mé zvrácené choutky, ovšem narazil jsem tu i na hromadu otravných prvků, jenž mi pokazili celkový dojem. Takže stejně jako slavným Mučedníkům dávám 50%. (28.11.2018)

Marilyn Manson a retardovaný Shrek ze zmrzlinářského auta berou útokem chatrné nervy pediofobiků, nicméně není to nic, co by tu už párkrát nebylo. Přesto musím Pascala pochválit. Po půli zatančil celkem Mazaný twist a je celkem vidět, že pomocí zámořské medikace začíná úspěšně tlumit své sklony k sadismu a pofidérním přesahům. Na propuštění z léčebny to ale ještě není.. P.S.: Vzhledem k sedmdesáti stehovému incidentu herečky Taylor Hickson je plakát na další žalobu.. (21.06.2018)