poster

Strnadovi

  • anglický

    The Strnads

    (festivalový název)
  • anglický

    A Marriage Story

    (festivalový název)
  • Slovensko

    Strnadovi

Dokumentární

Česko, 2017, 102 min

(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • poz3n
    ****

    Časosběr je mocný pán a bolí. Manželské etudy jsem kdysi viděl, ale už je to tak dávno, že mi příběh Strnadových v paměti vůbec nezůstal. Proto jsem na tohle celovečerní shrnutí těch téměř 40 let koukal s čistým štítem a nijak mi tedy nevadil fakt, že Třeštíková z velké části jen recykluje již viděné. Ale chápu výhrady těch, kterým to vadí. Životní příběh Strnadových každopádně má co nabídnout a v kontextu té neúprosné časosběrné metody nabízí i celkem silnou katarzi. 7/10(7.3.2017)

  • anitae
    ****

    Díky čsfd jsem se účastnila předpremiéry filmu i diskuse s Helenou Třeštíkovou. Film obsahuje ze dvou třetin, to co již bylo uvedeno v rámci Manželských etud v televizi. Strnadovi jsou bezesporu zajímavá rodina, vysokoškoláci s pěti dětmi, snažící se rodinný život skloubit s podnikáním, a bohužel obojí se evidentně moc nedaří. Silné okamžiky - dojemně pečující paní Strnadová o své dětičky, které na ní naprosto prdí, a ona dává rodině úplně vše na úkor svého (duševního) zdraví. Ke konci neustále brečící pan Srnad - ano chápu, děti se moc nepovedly a firma taky není zlatý důl, ale nějak jsem měla problém mu věřit. Nicméně film mě donutil přemýšlet i o svém životě. Za film a příjemnou atmosféru v kině 4*(20.1.2017)

  • Blanche13
    *****

    Zůstala jsem jak přikovaná...film byl velmi silný. Obdivuji oba manžele, že šli s kůží na trh, protože tak citlivá témata jaká sdělovali národu jim nikdo závidět nemůže. Ve filmu jsem poznala trochu rodiče, trochu své známé a trochu i svůj život, i když takový podnikatelský optimista ještě po padesátce, to jsem nevěřila, že existuje. Fascinovaly mě věty : "Nebudu už množit majetek ". u toho neskutečně velkého odlehlého a depresivního místa za Prahou u rušné dálnice, které se Václavu stalo dočasným nedobrovolným domovem.... nebo jsem vůbec nezaznamenala, že by ty děti byly vedeny k práci doma, když jich bylo tolik, mohli se přece o prádlo a úklid domu a zahrady i vaření rozdělit. Bohužel první syn Honza to asi opravdu odnesl nejvíc, příliš mírná povaha na chlapské ego... Ivana zřejmě musela být nevídaně frustrovaná, před kolapsem už delší dobu upozorňovala, že není nikdy oceněna její soustavná a monotónní práce nejen kolem dětí a domu a firmy, ale zřejmě i kolem manžela, který sice tvrdil jak to dělá pro rodinu, ale to tvrdí všichni workoholici... Takže ta Ivana nikdy nepracovala podle své kvalifikace... Práce, rodina....nikde nebyla dovolená, ani sport, ani kultura...ve starším věku byly alespoň výlety...žádná sranda, přátelé ani ten blbej relax u telky... jako kdyby ti Strnadovi neustále prahli po jakémsi ocenění své neskutečné dřiny od druhých... i ve vánočních dýcháncích pro sousedy jsem slyšela...musím každému udělat dárek...neuhasitelná touha po obdivu... dokument mě zasáhl..tenkrát v osmdesátém šestém, někdy kolem r. 2001 i dnes. Je to neskutečně poučný projekt. Děkuji paní Třeštíkové.(23.1.2017)

  • podoustev
    *****

    I přes některé až příliš fraškovité, uměle navozené momenty a zálibu paní Třeštíkové v mužských slzách se jedná o další její excelentní dokument. Po shlédnutí etud všech šesti párů naprosto chápu výběr Ivany a Vaška pro filmové zpracování - jejich vztah se několika velkým bouřím nevyhnul, přesto jsou (dnes už tak vzácným!) ztělesněním vzájemné lásky, tolerance a úcty. Smekám před neskutečnou energií, nezdolností obou z nich, nad jejich vůlí a odvahou plnit si vlastní životní sny. Smekám nad schopností ukočírovat rodinu s pěti dětmi. Smekám nad paní Ivanou, která je i přes tak vyčerpávající život stále krásná a usměvavá jako na svatební fotografii.(14.1.2017)

  • Marigold
    ***

    Selektivní výběr ze dvou nejlepších Etud rozředěný posledním dějstvím, které naplno ukazuje, že Třeštíkové metoda je ve současnosti naprosto bezzubá a náhodná. Tam, kde v 80. letech byla ostře schopná zachytit všednost normalizace a v 90. letech houževnatou snahu "přežít svou rodinu i podnikavost", dosazuje v poslední třetině řídkou terapii mluvením, náhodný sběr momentů a čím dál tím víc samoúčelné vpády do soukromí vztahu několika lidí. Rozpačitost a bezradnost jsou vlastně dost mírné termíny. Přiléhavější je spíš nemohoucnost. Škoda, Strnadovi pokládám za vrchol Etud, ale jejich celovečerní podoba se pronikavosti dvou televizních dokumentů nijak nepřibližuje.(23.1.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace