poster

Strnadovi

  • anglický

    The Strnads

    (festivalový název)
  • anglický

    A Marriage Story

    (festivalový název)
  • Slovensko

    Strnadovi

Dokumentární

Česko, 2017, 102 min

(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • iz67
    ***

    Trestikove metoda je asi hlavním zdrojem deprese z tohoto filmu. Klouzeme po povrchu a po 30 letech nevíme o rodině o mnoho víc než na zacatku. Takhle povrchně zdrcnuty život se pak jeví jako úplně nesmyslná a samoucelna honička za dennimi povinostmi. I když manželský pár se svými vysokými cíli (5 děti, majetek) není určitě taky bez viny.(14.3.2017)

  • Blanche13
    *****

    Zůstala jsem jak přikovaná...film byl velmi silný. Obdivuji oba manžele, že šli s kůží na trh, protože tak citlivá témata jaká sdělovali národu jim nikdo závidět nemůže. Ve filmu jsem poznala trochu rodiče, trochu své známé a trochu i svůj život, i když takový podnikatelský optimista ještě po padesátce, to jsem nevěřila, že existuje. Fascinovaly mě věty : "Nebudu už množit majetek ". u toho neskutečně velkého odlehlého a depresivního místa za Prahou u rušné dálnice, které se Václavu stalo dočasným nedobrovolným domovem.... nebo jsem vůbec nezaznamenala, že by ty děti byly vedeny k práci doma, když jich bylo tolik, mohli se přece o prádlo a úklid domu a zahrady i vaření rozdělit. Bohužel první syn Honza to asi opravdu odnesl nejvíc, příliš mírná povaha na chlapské ego... Ivana zřejmě musela být nevídaně frustrovaná, před kolapsem už delší dobu upozorňovala, že není nikdy oceněna její soustavná a monotónní práce nejen kolem dětí a domu a firmy, ale zřejmě i kolem manžela, který sice tvrdil jak to dělá pro rodinu, ale to tvrdí všichni workoholici... Takže ta Ivana nikdy nepracovala podle své kvalifikace... Práce, rodina....nikde nebyla dovolená, ani sport, ani kultura...ve starším věku byly alespoň výlety...žádná sranda, přátelé ani ten blbej relax u telky... jako kdyby ti Strnadovi neustále prahli po jakémsi ocenění své neskutečné dřiny od druhých... i ve vánočních dýcháncích pro sousedy jsem slyšela...musím každému udělat dárek...neuhasitelná touha po obdivu... dokument mě zasáhl..tenkrát v osmdesátém šestém, někdy kolem r. 2001 i dnes. Je to neskutečně poučný projekt. Děkuji paní Třeštíkové.(23.1.2017)

  • nellii
    *****

    Neuvěřitelný pár. Ze všech vybraných manželství jsem Ivaně a Václavovi vždy fandila nejvíce. Nejspíše proto, že jsou cílevědomí, upřímní, samostatní a hlavně se za každých okolností mají rádi. Pro mě jako pro člověka, kterého manželství teprve čeká je cyklus Heleny Třeštíkové něco jako exkurze do budoucnosti a ukázka co se může stát i když to vůbec nečekáte. Stejně tak Strnadovi si to v první části malovali úplně jinak, než to nakonec dopadlo a nejspíš proto je jejich skok po 25 letech tak šokující a emocionální. Emoce jsou hlavní slovo vystihující poslední část jejich dokumentu a rozhodně se s ním nešetří. Fascinuje mě na jejich životě spousta věcí, ale asi nejvíce jejich děti. Václav se v dokumentu zmínil, že jeho otec byl vysokoškolsky vzdělaný, stejně tak on a Ivana. Přesto inteligenci nezdědilo ani jedno z jejich pěti dětí. Všechny se plácají ve svým životě bez smyslu a cíle. Naprosto chápu frustraci Václava, že jejich děti se nedokáží postarat samy o sebe, natož aby s nimi počítal ve svém stáří. Ale co udělali špatně? Ivana jim dala naprosto všechno až v ní nic nezbylo a Václav je stále dokola zaměstnává v krachující rodinné firmě, aby alespoň měli na živobytí. S velkým smutkem musím říct, že dle dosavadních zážitků to nevypadá, že by Strnadovi měli v nejbližší budoucnosti klid a pohodu. Velmi děkuji za možnost zúčastnit se předpremiéry - Kino Aero, Praha(16.1.2017)

  • Marigold
    ***

    Selektivní výběr ze dvou nejlepších Etud rozředěný posledním dějstvím, které naplno ukazuje, že Třeštíkové metoda je ve současnosti naprosto bezzubá a náhodná. Tam, kde v 80. letech byla ostře schopná zachytit všednost normalizace a v 90. letech houževnatou snahu "přežít svou rodinu i podnikavost", dosazuje v poslední třetině řídkou terapii mluvením, náhodný sběr momentů a čím dál tím víc samoúčelné vpády do soukromí vztahu několika lidí. Rozpačitost a bezradnost jsou vlastně dost mírné termíny. Přiléhavější je spíš nemohoucnost. Škoda, Strnadovi pokládám za vrchol Etud, ale jejich celovečerní podoba se pronikavosti dvou televizních dokumentů nijak nepřibližuje.(23.1.2017)

  • poz3n
    ****

    Časosběr je mocný pán a bolí. Manželské etudy jsem kdysi viděl, ale už je to tak dávno, že mi příběh Strnadových v paměti vůbec nezůstal. Proto jsem na tohle celovečerní shrnutí těch téměř 40 let koukal s čistým štítem a nijak mi tedy nevadil fakt, že Třeštíková z velké části jen recykluje již viděné. Ale chápu výhrady těch, kterým to vadí. Životní příběh Strnadových každopádně má co nabídnout a v kontextu té neúprosné časosběrné metody nabízí i celkem silnou katarzi. 7/10(7.3.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace