Annette

Upřímně řečeno jsem z toho nerozhodný. Ten muzikál je neskutečně banální na hraně snesitelnosti, kdy musíme slyšet přezpívány ty největší absurdity a urputnost a doslovnost "zhudebnění života" mi připomíná už pověstné rozhodnutí Bethesdy začít Fallout 3 narozením postavy, což vede k nutnosti strávit prvních 40 minut hry nepřeskočitelným tutorialem bez jakéhokoliv dopadu na zbytek hry, kdy se musí odehrát nutné naskriptované scény. Stejně nesnesitelné mi občas přišlo sledovat protagonisty Annette, jak si při sexu zpívají, že mají sex, při porodu dítěte, že se jim rodí sítě, a při konfliktu, že mají konflikt. Občas to ale ve svojí absurditě jakoby obletělo zeměkouli a dostalo se to do kýženého místa z druhé strany - a já se místy bavil. A samozřejmně jsem si užil některá stylistická řešení. Caraxova rezignace na organické odvyprávění příběhu je pravděpodobně záměrná, ale já celkově nevím, jaká potěcha nebo zajímavost z toho má plynout. Když se toporný a statický film natočí schválně, je to pak v pořádku? (22.08.2021)

Nepamätám si na lepší muzikál za dlhé roky. Snáď len už takmer 20 rokov staré Chicago. Leos Carax je po desaťročiach kariéry na svojom vrchole, čo sa nedeje u každého režiséra. Na jednej strane je jasne rozoznateľný, na tej druhej prináša do svojho autorského štýlu nové prvky. Zase bude lepšie si vopred nič nezisťovať o obsahu, film v polovici pomerne drasticky mení žáner (nie však atmosféru) a príbeh sa začne vyvíjať novým smerom. Aby som to zhrnul, Carax prekvapuje v takmer každom obraze a keď už som si myslel, že nemôže prísť s ničím lepším, tak ma znova prekvapil... a potom znova a znova... vrátane úžasného komorného finále. (09.07.2021)

„Dámy a páni, žiadame vás o bdelú pozornosť. Ak chcete spievať, smiať sa, tlieskať, plakať, zívať, bučať alebo prdieť, prosím, nie nahlas, len vo vašej hlave. Ste ponaučení, že máte byť potichu a zadržať dych do poslednej sekundy tejto show. Dýchanie počas nej nebude tolerované.” • Francúzsky provokatívny autor v podaní Leosa Caraxa, sa rozhodol svoju anglicky hovoriacu prvotinu ozvláštniť prostredníctvom muzikálového zafarbenia, keďže každá jedna sekvencia napokon obsahovala i akési „muzikálové odtiene,” ktoré dotvárali potrebnú atmosféru podľa momentálne nastaveného, citového rozpoloženia ústredných postáv: kariérneho komedianta, Henryho McHenryho [Adam Driver] a cieľavedomej sopranistky, Ann Defrasnouxovej [Marion Cotillardovej], jednak čochvíľa očakávajúcich i nový prírastok do rodiny v podobe titulnej postavy Annette, a jednak zároveň prežívajúcich manželskú krízu, ktorá vskutku naprosto zamávala s aktuálnymi náladami, čo sa práve akosi odzrkadľovalo na ich profesiách; v technicky kvalitne prevedenom a dramaticky ladenom muzikáli, ktorý divákovo oko najskôr upútalo: I.) kompozíciou obrazu, II.) strihovou skladbou, III.) akustickou zložkou, IV.) a rovnako aj hudobnou vložkou, a až azda potom zrejme i asociovane štruktúrovaným príbehom, ktorý dokonca miestami pôsobil predvídateľným spôsobom, občas zase bol ťažko stráviteľným, no najmä ako celok sa určite vyznačoval znesiteľným dojmom, ale po zopakovaní si tohto bizarného repete znovu vôbec netúžim; forma mala predsa o čosi značnejšiu prevahu nad rozporuplnejším obsahom! (18.07.2024)

Jsem trochu rozpolcený. Na jedné straně vnímá Annette vlastně trochu jako ironický výsměch muzikálům - v některých ohledech nepodobný Janičce z Arku. Zatímco ale Dummont svoji podvratnou vizi podložil důslednou bezdějovostí a inspirací v rapu a metalu, Carax staví spíš na opeře a namísto rozvleklých, zčásti nerýmovaných písní používá naopak nekonečné repetice téhož verše. Na straně druhé jde ale Annette klasickým muzikálům naproti poměrně přímočarým (a nutno dodat: relativně silným) příběhem o lásce a smrti. Očekával jsem větší artovou divočinu. Jediným opravdu ostře vybočujícím prvkem je nahrazení dítěte dřevěnou loutkou (což na konci filmu získá opodstatnění). Za "vizionářské" nebo "zásadní" dílo bych to neoznačil, ale celé ústřední trio (Driver, Cotillard, Hellberg) hraje jako o život a jistá nekompromisnost filmu nechybí. Už jen ve srovnání s několik let starým midcultem La La Land musí člověk nějakou tu hvězdu přidat. (19.07.2021)

S hudbou Sparks som nebol vopred oboznámený, na film som šiel skôr ako na nového Caraxa po deviatich rokoch - tým pádom som nemohol čakať nič konvenčné. Tak to i dopadlo - nekonvenčné je presne to slovo, ktoré najtrefnejšie popisuje to, čo sa tu udeje. Nadväzuje sa tu na muzikálovú i opernú tradíciu, jadro filmu je však (ako tu už niekto chytro napísal) "prapôvodné", jedinečné a originálne - pri takýchto dielach je diváctvo zákonite rozdelené na dve skupiny, nehovoriac o kritikoch, s ktorými to tiež bude mať ťažké. Každá druhá scéna akoby rozprávala trochu inou rečou, no i tak akoby zázrakom Annette ako celok funguje, najmä kvôli nespochybniteľnej zainteresovanosti a odovzdaniu všetkých zúčastnených (Sparks, Carax, fantastickí herci), ktorí tento film očividne milovali už pri vzniku a dávali mu zo seba všetko. Bezprostredne po dopozeraní sa mi z tohto vrstevnatého megaúletu (plného extravagantných režijných rozhodnutí) trochu točila hlava, po uležaní však musím skonštatovať, že som pravdepodobne nič podobné ešte nevidel - čo je takmer vždy pozitívum. Navyše OST mi tu hrá už tretí deň. Carax je endemit a one of a kind. Vďaka za zážitok. (06.07.2021)