Annette

Chtěl jsem něco málo napsat, ale zakopnul jsem tady o recenzi xxmartinxx a nemám moc co dodat. "Upřímně řečeno jsem z toho nerozhodný. Ten muzikál je neskutečně banální na hraně snesitelnosti, kdy musíme slyšet přezpívány ty největší absurdity a urputnost a doslovnost "zhudebnění života" mi připomíná už pověstné rozhodnutí Bethesdy začít Fallout 3 narozením postavy, což vede k nutnosti strávit prvních 40 minut hry nepřeskočitelným tutorialem bez jakéhokoliv dopadu na zbytek hry, kdy se musí odehrát nutné naskriptované scény. Stejně nesnesitelné mi občas přišlo sledovat protagonisty Annette, jak si při sexu zpívají, že mají sex, při porodu dítěte, že se jim rodí sítě, a při konfliktu, že mají konflikt. Občas to ale ve svojí absurditě jakoby obletělo zeměkouli a dostalo se to do kýženého místa z druhé strany - a já se místy bavil. A samozřejmně jsem si užil některá stylistická řešení. Caraxova rezignace na organické odvyprávění příběhu je pravděpodobně záměrná, ale já celkově nevím, jaká potěcha nebo zajímavost z toho má plynout. Když se toporný a statický film natočí schválně, je to pak v pořádku?" (23.12.2021)

Leos Carax je suverén, jehož filmy vystihují i přetvářejí samotnou podstatu filmu jako umění či média. A přesně to se mu daří i s muzikálovou novinkou Annette, jež funguje nejen jako výpověď o prknech, jež znamenají svět, ale i komentář k současnosti zábavního průmyslu a žánru muzikálu obecně. A navíc je i velmi zábavný a přístupný. Více zde. (11.07.2021)

Áno, vedel som, že tento muzikál bude proste "iný", ale tento štýl inakosti nie je nič pre mňa! Som veľký fanúšik muzikálov, tak som sa pochopiteľne celkom potešil, že príde nejaký závan originality či bizarnosti, ale toto bolo fakt mimo mňa. Adama Drivera celkovo moc nemusí, a v roli egocentrického Henryho mi bol priam odporný. Celkovo, celé toto "veľdielo" mi prišlo skôr odporné... Budem dúfať, že v budúcnosti sa "nový závan" originality prejaví nejakým vkusnejším a pre mňa pútavejším spôsobom. Po dlhej dobe dávam niečomu Odpad!, ale mne sa proste inak nedá... (07.02.2022)

Vnímám tu stejně jako v Holy Motors autobiografičnost a kladu si otázku, zda byla i v prvních třech Caraxových filmech. A jestli byla, nakolik je tenhle frackovitý pankáč pro mě opravdu tak zajímavý, abych se jeho autobiografiemi zabýval. Každopádně umí dělat přesné filmy s novátorskou estetikou, která je pop, ale občas ho přesáhne. Zde to bohužel nevyšlo. A to pro mě vůbec poprvé u něj: nezasáhlo, nesouhlasil jsem, neztotožnil se. Především hudba je tu aspoň z půlky špatná, nepěkně instrumentovaná, s uměle znějícími samply jak vykradenými z nějaké laciné počítačové hry, s nehezkým vedením hlasů uvnitř, příšernými unylými melodiemi. Tváří se sice stejně jako film jako hra na cosi (retro glamour?), ale postrádá narozdíl od filmových obrazů jakýkoliv dvojí plán - je prostě vyvařená, jalová (vzpomněl jsem si na I've seen it all z Dancer in the Dark - tam byla nadstavba aspoň v zapojení reálných zvuků). Imitace klasické hudby tu jsou na tom ještě hůř: mají slyšitelně laciné intonace, je to prostě kýč jak bitch a neschová se to ani za "vždyť je to naschvál." Většina je vysloveně nenapadnutá a trčí z toho trapnost. Občas mě chvilku bavily voicebandy, ale potenciál co to nabízelo nevyužily. Vydali-li to někde, kdo by to proboha poslouchal? A tedy film: nádherné obrazy, bohužel opět plastové - blue screen anebo co. Pokus natočit výpověď ve stylu Wese Andersona anebo posledních Greenawayů - prezentace v powerpointu. Obsah ani vtipný ani hluboký - a to i Holy Motors byly - nadhled nad vším tím marastem. Tady zbylo matné, kokainem čpící smutné gesto, digitální pustota, mapování vlastní ztráty, záznam jejího přeprodeje a trochu i přeprodej prázdnoty uvnitř sebe. Spousta plastového produktu reflektující - plastový produkt. "Proč bych vás měl bavit." (26.08.2021)

Leos Carax evidentně rád baví i sám sebe, což dokládá např. nesčetně hudebních aluzí, a řada filmových (už jen výběr herců a jejich minulých rolí), ale k látce přitom přistupuje s maximálním důrazem na ryzost a vtahujícnost a osobně tu nejvíc oceňuju onu hold vzdávající návaznost na tradici a klasiku v tom, v čem funguje - sázku na shakespearovský koncept vztahu divadla a světa a na prostotu a iterativitu operních libret. Aneb nač už tak složitou látku lidského propadání strachu a zlu a z něj vyvěrajícího pokryteckého, manipulativního a utilitárního vztahování se k sobě navzájem ještě problematizovat nějakou inovativní zápletkou? Všechno už tu bylo, pojďme to - nanejvýš tvořivě, důvtipně a na mnoha rovinách zároveň, ale přitom naprosto efektivně a střídmě - obnažit na samu dřeň. Filmový muzikál je pro to vynikající forma. *** A samozřejmě, je to Leos Carax, tudíž nejde divákovi na ruku, ale očekává od něj maximální míru koncepční spolupráce a lidské otevřenosti a odvahy, má-li mu dopřát maximální prožitek, který tím pádem čeká jen nemnohé, byť je v díle objektivně přístupný. *~ (07.07.2021)